Asi sto padesát mladých muzikantů a jejich pedagogů z českých ZUŠek zamíří na přelomu srpna a září do Kroměříže, kde se zúčastní druhého ročníku programu MenART. Roční stipendijní program uměleckého mentoringu má za cíl inspirovat pedagogy a podpořit rozvoj mladých talentů. Jedním z lektorů bude letos i houslista Jan Fišer, koncertní mistr PKF — Prague Philharmonia a kolega pánů Jamníka a Kahánka v Dvořákově triu.
Na webu MenART píšete: „Učitel by měl podněcovat studentovo myšlení a ptát se ho, proč to tak hraje a jak to chce hrát.“ Měl jste během svých studií štěstí na takovéhle osvícené pedagogy? Komu vděčíte za to, že je z vás profesionální muzikant? Musím přiznat, že štěstí na pedagogy jsem měl. Pochopitelně, když je žák malý, tak se mu metodika a názory musejí vštěpovat. Nicméně jak roste a vyvíjí se, pedagog by ho měl vést k vlastnímu tvůrčímu postupu, inspirovat ho k zájmu nejen o skladby, které hraje, ale také o život jejich autorů, historické souvislosti jejich doby, stejně jako o celkovou umělecko-sociální náladu dané epochy. To vše spolu s vlastním pohledem a životními zkušenostmi utváří předpoklady k osobité interpretaci s pokorou ke skladateli. Já jsem měl to štěstí, že mě tato posloupnost provázela a provází dodnes, protože naše činnost je celoživotní vzdělávání. Všichni učitelé a profesoři měli zásadní vliv na mé formování, stejně jako moji rodiče, folklórní soubor Špaliček a v neposlední řadě mnoho dirigentů i sólistů.
Jaké jsou vaše zkušenosti s hudebními kurzy? Ať už z pozice studenta, nebo lektora. Co se během pár dní, které kurzy nabízejí, dá reálně stihnout? Hudební kurzy jsou skvělá příležitost, jak zjistit a získat nové informace v krátké době. Je mnoho studentů, kteří by rádi u konkrétního pedagoga studovali, ale bohužel pro ně nemá ve své třídě místo, tak alespoň jedou k němu na letní kurz. Já jsem se prakticky pravidelně zúčastňoval mnoha letních kurzů od 14 do 20 let. Pochopitelně že někteří kantoři se vryjí do paměti více a někteří méně. Často se stává, že studenti přijdou po kurzech v září zpět do školy a hlásí svému pedagogovi, jak to bylo na kurzech skvělé a že se dozvěděli spoustu informací, ale ve výsledku zjistí, že jim podstatnou většinu říká i jejich pedagog. Na kurzech také záleží, co chcete stihnout. Buď jedete s prakticky hotovými skladbami, které chcete podrobit jinému pohledu a novým inspiracím. Nebo naopak se skladbami, se kterými teprve začínáte. Nezřídka se stává, že dobrou polovinu času na kurzech věnujete technickým cvičením a správnému fungování celého těla. Stihnout se dá hodně, ale záleží, jak moc otevřený student přijede a jak velkou má chuť spolupracovat.
Váš kolega Tomáš Jamník v létě spustil první ročník Ševčíkovy Akademie. Jaká je vaše osobní zkušenost s metodikou Otakara Ševčíka? Umí dnešní housloví pedagogové předávat jeho odkaz mladým muzikantům? Na Ševčíkovi a jeho cvičeních jsem vyrostl a jsou mým denním chlebem i dnes. Měl jsem to veliké štěstí, že jsem na pražské konzervatoři studoval u Jaroslava Foltýna, který byl žákem Viktora Noppa, což byl žák Otakara Ševčíka. Dokonce mu pomáhal s jeho dvěma opusy – opus 16. (Škola houslového přednesu na podkladě melodickém) a opus 17. (Koncertní studie). Právě Viktor Nopp poté předal panu Foltýnovi spoustu materiálů, nevydaných studií a jiných poznámek od Ševčíka. Jaroslav Foltýn je neúnavným propagátorem Ševčíkovy metody a jeho školy. Bohužel si mnoho pedagogů myslí, že ta cvičení jsou samoúčelná a tudíž zatěžující. Ale Otakaru Ševčíkovi se podařilo postihnout principy houslové hry v naprosto detailním rozpracování. V tom tkví jeho genialita. U spousty cvičení, zejména pokročilých, není nutné je hrát všechny za sebou, ale měly by se dávkovat jako medicína pro cvičení současných technických překážek a také jako prevence a hygiena.
MenART funguje teprve druhým rokem. Co vás přesvědčilo o tom, že jde o projekt, do kterého chcete investovat svůj čas? Loňský první ročník MenARTu jsem zpovzdálí sledoval a také se o jeho filozofii a zkušenostech bavil s pár zainteresovanými lidmi, ať už to byli Ivo Kahánek nebo Kateřina Kněžíková či přímo Dana Syrová nebo Irena Pohl Houkalová z organizace projektu. Na MenARTu, a to se mi velmi líbí, je jedinečné propojení mentor – žák – pedagog. To znamená, že informace nepředávám jenom žákovi, ale také jeho pedagogovi, který na vybraných úkolech spolupracuje v průběhu roku a sám se tím vlastně vzdělává. Něco takového tady chybělo. I když se může učitel na mnoha letních kurzech zúčastnit pasivně a čerpat informace z náslechů, zkušenost s vlastním žákem je úplně něco jiného a je to takové 2 v 1.
Co musí mít dobrý houslový pedagog? Každý pedagog, nejen ten houslový, by měl být podle mě dobrý inspirátor, který umí nadchnout, psycholog, který umí motivovat i podpořit, měl by mít přirozenou autoritu, určité zkušenosti, znalosti, umět vysvětlit danou problematiku, případně sám předvést, co má na mysli, a také by měl mít chuť se stále vzdělávat, protože je tak snadné ustrnout.
