V prvních únorových dnech vyvrcholil v texaském Dentonu česko-americký projekt zaměřený na dílo Leoše Janáčka. Pod názvem Leoš Janáček Festival and Conference se na University of North Texas (UNT) konal festival české hudby a muzikologická konference zaměřená na dílo skladatele. V průběhu čtyř dnů v Dentonu zazněla řada Janáčkových komorních a orchestrálních děl a mnoho dalších skladeb autorů prezentujících českou hudbu. Festival a konferenci spolupořádala University of North Texas, s podporou Czech Educational Foundation of Texas, společně s Janáčkovou akademií múzických umění v Brně a podporami MKČR, Státního fondu kultury ČR a Nadace Leoše Janáčka.
Projekt odstartoval již na podzim roku 2012 na JAMU v Brně. Američtí studenti a pedagogové se zde zdokonalovali v interpretaci Janáčkových skladeb. Brněnskou část projektu zakončil 30. listopadu 2012 společný koncert obou vysokých škol v aule HF JAMU. Jeho vrcholem bylo poloscénické provedení Janáčkova Zápisníku zmizelého v instrumentaci Miloše Štědroně pod taktovkou Víta Spilky a v režii Pauly Homer, v němž roli Janíka excelentně ztvárnil mladý americký tenorista Jonathan Yarington. Tato inscenace měla být přenesena na texaský festival, avšak Yaringtonova indispozice původní záměr změnila.
Janáčkovský projekt pokračoval ve dnech 6. až 9. února 2013 v texaském Dentonu již zmíněným festivalem. Na zahajovacím dopoledním koncertě v Recital Hall přednesla brněnská pianistka Sára Žalčíková cyklus Po zarostlém chodníčku s přesvědčivým výrazem, barevností a vyzrálou technikou. Program večerního orchestrálního koncertu, který se konal ve Winspear Hall v Murchison Performing Arts Center, tvořily skladby Josefa Suka, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka v podání studentského orchestru University of North Texas pod taktovkou dirigenta Davida Itkina. Koncert zahájila Sukova Meditace na staročeský chorál Svatý Václave , v níž orchestr nadchl barvou, souhrou a bohatým zvukem smyčců. Následná Sinfonietta v Itkinově podání nabízela méně kontrastů a dynamičnosti, než Janáčkova partitura obsahuje a překvapivě se tak interpretačně přiblížila pojetí Dvořákovy Symfonii č. 8 , která koncert uzavírala. Studentský orchestr v čele s Davidem Itkinem však na českém repertoáru jasně prokázal pozoruhodnou interpretační úroveň zcela srovnatelnou s předními profesionálními orchestrálními tělesy.
Následující den se v rámci odpoledního festivalového programu uskutečnila americká premiéra opery Věc Cage aneb Anály Avantgardy dokořán brněnského skladatelského týmu Ivo Medek, Alois Piňos, Miloš Štědroň na libreto posledně jmenovaného z roku 1995. Režisér Charlie Kim komorní operu inscenoval ve Voertman Hall poloscénicky v duchu brněnských inscenací Petera Scherhaufera (Divadlo Husa na provázku) a Tomáše Studeného (Ensemble Opera Diversa). V podání studentů UNT zazněla Věc Cage vůbec poprvé v anglickém překladu Pavla Drábka. Američtí pěvci a hudebníci pod taktovkou Jessiky Morel vtipnou operu o privátním životě Leoše Janáčka a jeho setkání s americkým skladatelem a experimentátorem Henry Cowellem zahráli s velkým nasazením, radostí a strhujícím zaujetím. Barytonista Patrick Johnson v roli Leoše Janáčka se přesto trochu vzdálil svým romanticko-nostalgickým pojetím nejen brněnskému inscenačnímu pojetí Leoše Janáčka (v Brně ztvárněném Tomášem Krejčím), ale i samotnému skladatelovu předobrazu. Podobně také Megan Sherrod LaFour i přes výtečné pojetí Janáčkovy fenky Čipery jen stěží mohla navázat na suverénnost Magdaleny Kožené, která v Brně operu premiérovala a pro níž byla role napsána. Naopak zejména Michael Alonzo (Historicus) a hlavně strhující Darry Hearon (Henry Cowell) excelovali jak pěvecky, tak herecky a dodali inscenaci nové impulsy. Studentský tým výtečně doplnil Thomas Sovik, jeden z hlavních iniciátorů a lídrů janáčkovského projektu, který vytvořil další osobitou variantu operního komentátora (po Arnoštu Goldflamovi a Miloši Štědroňovi v brněnských inscenacích). Opera americké publikum nadchla a znovu prokázala své nejen komické kvality, které oslovují diváky jak v Evropě tak i USA.
Komorní program čtvrtečního večera předneslo české ISHA trio. Vedle skladeb A. Dvořáka (výběr z Milostných písní ), L. Janáčka (výběr z cyklu Moravská lidová poesie v písních ) a B. Martinů (Scherzo pro flétnu a klavír, Nové slovenské písně ) soubor interpretoval také soudobé kompozice Ivo Medka (Ancient Stories ), Miloše Štědroně (Pretty Ophelia – Poor Ophelia ) a Sáry Žalčíkové (Songs of the Sion Doughter ). Pianistka Sára Žalčíková, flétnistka Kristýna Vaculová a sopranistka Lucie Rozsnyó publikum nadchly svrchovanou technikou a výrazem zejména ve skladbách B. Martinů, zaujaly interpretační šíří a sklidily zasloužené ovace rovněž po provedení skladeb M. Štědroně, S. Žalčíkové a I. Medka. ISHA trio opět prokázalo schopnost poutavě a zajímavě interpretovat jak soudobou hudbu, tak osobitě prezentovat repertoárové skladby 19. a 20. století.
Odpolední koncert třetího dne festivalu (8. 2.) byl věnován Janáčkovým komorním skladbám. Pedagogové dechové a smyčcové katedry UNT informativně provedli Smyčcový kvartet č. 1 , dechový sextet Mládí a Concertino , které bylo interpretačním vrcholem programu. Nepostrádalo plastičnost kontrastů, instrumentální suverenitu, energetický náboj, nepochybně také zásluhou znamenitého pianisty Jiřího Levíčka, absolventa JAMU a UNT, který znovu prokázal, že je stejně tak kvalitním interpretem v oblasti vážné hudby, jako jazzu.
Večerní koncert staré české hudby nazvaný Musica Bohemia: Masterworks by Czech Baroque Composers , vyvolal mnohá očekávání. Dramaturgií i umístěním tvořil pandán k úvodnímu orchestrálnímu koncertu festivalu a v akusticky výtečné Winspear Hall avizoval skladby zejména z kroměřížských a drážďanských sbírek (Biber, Vejvanovský, Tolar, Zelenka a další) v autentické interpretaci souborů UNT specializujících se na poučené provozování historické hudby. Přestože v čele pětatřicetičlenného UNT Baroque Orchestra a třicetičlenného UNT Collegium Singers se střídali hlavní představitelé autentické interpretace na UNT Paul Leenhouts s Richardem Sparksem, výsledný dojem nedosáhl očekávání. Sopranistka Angela Bou Kheir v Miserere in c moll , ZWV 57 Jana Dismase Zelenky pod Sparksovým vedením překvapivě hýřila vibrátem, až zastínila kvality svého půvabného instrumentální hlasu a celkové provedení Zelenkovy kantáty. Podobně tomu bylo u obou sólistek Zelenkova Magnificat in D , ZWV 108 Fiony Gillespie a Fabiany Gonzalez. Naproti tomu například Vejvanovského Sonata Paschalis à 6 v podání UNT Baroque Orchestra působila pod taktovkou Paula Leenhoutse nevýrazně a zvukově nevyváženě. A tak navzdory evidentně výtečným hudebníkům, pěvcům, kvalitním nástrojům a znamenité akustice nedosáhl celkový dojem očekávaní srovnatelného s tuzemskými soubory zaměřenými na poučenou interpretaci.
Poslední festivalový den (9. 2.) se v Recital Hall konala janáčkovská muzikologická konference, věnovaná odkazu profesora Jiřího Fukače. Řada předních muzikologů z Evropy a USA prezentovala nové poznatky o Janáčkově tvorbě a její reflexi. Fukačův význam připomenul organizátor konference a festivalu, americký muzikolog z UNT Thomas Sovik. Úvodní referát přednesl Mikuláš Bek, rektor Masarykovy univerzity v Brně, a připomenul v něm mj. význam Zdeňka Nejedlého při Janáčkově modernistické reflexi v Čechách. Dalším hlavním referujícím byl Michael Beckerman, vedoucí katedry hudby na New York University, který svým příznačně strhujícím způsobem analyticky pojednal o Smyčcovém kvartetu č. 2 Leoše Janáčka. Kompoziční jazyk Leoše Janáčka přiblížil Miloš Orson Štědroň z Pražské konzervatoře a význam brněnského kulturního prostředí na skladatelovu tvorbu osvětlil Andrew Burgard z New York University. Další poznatky na konferenci přednesli Judith Fiehler, Alexander Morgan, Alysse Padilla a Devin Iler.
Závěrečný koncert festivalu byl věnován Janáčkově sborové chrámové tvorbě a gradoval prvním americkým provedením orchestrální verze Zápisníku zmizelého opět v režii Pauly Homer. V první časti večera vystoupil excelentní UNT A Capella Choir řízený Jerry McCoyem, který v komorním obsazení znamenitě přednesl Janáčkovy chrámové mužské sbory Veni sancte spiritus , Ave Maria a Constitues eos principes . Následující University Singers pod taktovkou Richarda Sparkse zakončili první část koncertu precizně provedenou kantátou Otče náš . Ve druhé půli večera měl v Zápisníku zmizelého roli Janíka ztvárnit stejně jako v Brně Jonathan Yarington. Vzhledem k jeho nemoci musel pouhý den před koncertem přiletět do Texasu tenorista Marek Olbrzymek, který představení pohotově a suverénně zachránil. Jeho interpretace byla bravurní, výrazově korespondovala s Laurel Semerjin v roli Žofky a korunovala znamenité hudební nastudování dirigenta Víta Spilky. Inscenace tak právem sklidila ovace ve stoje. A tyto ovace patřily také celému unikátnímu janáčkovskému projektu, jeho zajímavé dramaturgii a špičkové interpretaci, které přinesly uznání nejen dílu Leoše Janáčka, ale také české hudbě. Díky entusiasmu Thomase Sovika, Ivo Medka, rektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a jejich texaských a českých kolegů vznikl festival a konference, které lze svou špičkovou úrovní poměřovat s předními a renomovanými světovými festivaly.
