Česká republika má sedm festivalů velkých počtem akcí, rozpočtem a zaměřením na hudební majoritu. V metropoli jsou to Pražské jaro a několik let i Dvořákova Praha, v jižních Čechách festival v Českém Krumlově, na východě Čech Smetanova Litomyšl. Nad Moravským podzimem v Brně se vznáší nepřízeň části tamní politické a kulturní elity, což je asi zapříčiněno jednak ne vždy dostatečně zajímavou dramaturgií a vysokou uměleckou kvalitou, jednak zájmy či jinými názory vlivných lidí. Stabilizován je již delší dobu Concentus moraviae, jenž ovšem přece jen není tak tematicky univerzální. Kontrapunktem k českým festivalům je severomoravský Janáčkův máj. Od 23. května do 12. června nabídne 36. ročník dvacet koncertů a ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským tři operní představení. Hlavní novinkou je změna na postu prezidenta festivalu. Od Gabriely Beňačkové převzal pomyslnou štafetu Zdeněk Mácal. (V nové roli se představí jako dirigent poprvé 7. června.) Setkal jsem se s ním v jeho pražské základně v Pařížské ulici, aby čtenáře HARMONIE informoval o plánech festivalu.
Musel vás ředitel festivalu Jaromír Javůrek hodně přemlouvat, abyste se ujal role šéfa umělecké rady? Samozřejmě to byla lákavá nabídka. Na festivalu jsem dvakrát dirigoval Českou filharmonii, navštívil Janáčkovo rodiště Hukvaldy i vilu Kleinova sanatoria, kde zemřel. Setkal jsem se s posluchači Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, seznámil jsem se nejen s historií festivalu, ale také Ostravy, která v minulosti hostila vynikající světové hudební osobnosti. Navíc pan ředitel je skvělý člověk. Dlouho jsem však váhal, protože můj pracovní itinerář byl hodně plný. Od chvíle, kdy moje manželka už nechtěla tolik cestovat jako dřív, jsem začal hledat možnosti, jak být více v Čechách, než tomu bylo v minulosti. Svůj plán jsem „pročistil“ a nabídku přijal. Funkce „prezidenta festivalu“ je sice čestná či reprezentativní, ale budu moci ovlivňovat dramaturgii a pomáhat a radit ohledně sólistů. Samozřejmě s ředitelem už jednáme s důležitými lidmi regionu – hejtmanem, primátorem, členy správní rady a byznysmeny.
Jaký bude 36. ročník? Festival má většinou tři orchestrální pilíře. Zahajuje se Janáčkovou Sinfoniettou, další velké symfonické koncerty jsou uprostřed a na konci. Letos to bude trojice Janáčkova filharmonie, Filharmonie Brno a Česká filharmonie. Byl bych rád, kdyby se nám dařilo zvát i kvalitní orchestry ze zahraničí a aby špičkoví sólisté nebo komorní ansámbly hrály nejen v Ostravě, ale i v blízkém okolí, kam festival „expanduje“.
Kořením každého festivalu jsou sólisté. I v tom se drží Janáčkův máj hodně vysoko. 
Už na prvním koncertu zahraje pianista Gerhard Oppitz, se kterým jsem často spolupracoval, recitál bude mít vynikající houslistka Isabelle Faust, Bohuslav Matoušek v roli violisty uvede Martinů a volnou smyčcovou sérii zakončí Ivan Ženatý Dvořákovým koncertem. Moc se těšíme na návrat Gidona Kremera a doufáme, že dá festivalu silný akcent. Nemohu pominout připomínku Mahlerova výročí, kdy Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií uvedou Pátou symfonii… Když jsem u těch výročí, tak v roce 2013 bych rád festival zakončil Verdiho Requiem.
Nelze si nevšimnout, že Janáčkův máj rád spolupracuje s Pražským jarem. Dobrá komunikace je nepochybně výhodná pro obě strany… Jistě, ale není to jen o ekonomice. Pro mě je důležité, že kvalitní umělce se světovým renomé pozná i Ostrava. Tak tomu bylo v minulosti třeba v případě Garricka Ohlssona. Určitě bych si dovedl představit orchestr, který by vystoupil v jednom roce na obou festivalech. Situaci máme usnadněnou dobrými vztahy s vedením Pražského jara.
Kladete důraz na vysokou úroveň festivalu, a tím i orchestrů, které zde hostují. Jaká tělesa byste v budoucnu rád viděl v Ostravě? Důležitá je pro nás Česká filharmonie. Vloni jsem s ní festival zahajoval, letos jej bude Jiří Bělohlávek končit a příští rok bych ji měl dirigovat někde uprostřed… Uvažujeme o nějakém japonském a berlínském orchestru, o Verdiho orchestru z Milána… Jistě by mohla Ostrava figurovat v itineráři evropského turné špičkového amerického orchestru. Vše ale záleží na financích. S panem Javůrkem se shoduji v tom, že musíme nejen držet, ale spíše zvyšovat uměleckou úroveň, ale i zachovat pozitivní finanční bilanci.
Jaké sólisty přilákáte do Ostravy? Nemohu vám moc prozrazovat, buďto kvůli probíhajícímu jednání nebo prostě proto, že je to ve stadiu úvah. Jisté je, že budu příští rok dirigovat Brahmsův druhý klavírní koncert s Rudolfem Buchbinderem. Protože se znám s Lang Langem, tak možná bude jedním z hostů dalších festivalových ročníků. Diskutujeme o řadě jmen, jako třeba Gil Shaham, Sofia Jaffé, Yefim Bronfman, Yo-Yo Ma, ale vše je otázkou sladění termínů a opět musím zmínit peníze.
Janáčkův máj spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským. Zapojíte se do toho i vy? Měl bych dirigovat jednu z repríz Giordanovy Fedory a budu dávat Nabucca. Byl bych ale rád, kdyby ostravská opera každý rok nabízela v rámci festivalu premiéru jedné Janáčkovy opery. A úplně nejlepší by bylo, kdyby nastudovali i Dvořáka a Martinů. A měli bychom tu krásnou tradici… Je to takový můj sen, který s sebou nese ovšem řadu problémů organizačních a ekonomických. U vedení divadla však cítím velký zájem a vstřícnost, takže uvidím, jak to dopadne.
