Zdá se, že vše o Wolfgangu Amadeu Mozartovi už bylo vybádáno a vše, co bylo možné, objeveno. Přesto hodně skladeb lidé neznají, dokonce ani nevědí, že se něco takového v proslulém tematickém katalogu pana Köchela nachází. Stejně jsou na tom i další velmistři hudby – Bach, Beethoven, Haydn, Vivaldi, Schubert, u nás celá velká čtyřka – Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů. I to může být důvodem pro vášeň gramofirem pro souborná vydání, to jest vydání každé noty, co Maestro napsal, i když vydání mnoha skladeb ospravedlňuje jen pozdější autorova nesmrtelnost. (Mimochodem výjimek je pár a Mozart mezi ně nepatří.) Nicméně desítky děl jsou právem označovány za geniální a v jubilejním roce 2006 zazní doslova po celém světě. Mozarta lze jistě označit za evropského skladatele, nebo spíše světového, ale tři města mají vůči němu výsadní postavení. V Salcburku se narodil, prožil kromě cestování dětství a dospívání, v císařské Vídni žil a zemřel a v provinční Praze sklidil největší uznání, obdiv a lidé ho tady měli rádi. Každé z těchto měst letos pořádá svou oslavu Mozartových 250. narozenin. Tu pražskou organizuje společnost BVA International, která kromě koordinátorské role produkuje nový film režiséra Zdeňka Suchánka a scénáristy Zdeňka Mahlera Adieu Mozart, věnovaný třem Mozartovým návštěvám Prahy. S ředitelem BVA a producentem Jiřím Hubačem jsem si tedy povídal nejen o projektu Mozart Praha 2006, ale také o jeho novém filmu.
Mozart Praha 2006 je největší oslavou jednoho umělce v českých dějinách. Jak dlouho trvá příprava tak složitého projektu a co to všechno obnáší?
Rozsah projektu je adekvátní významu výročí. Čtvrt tisíciletí je už časový prostor, který dokonale prověří kvalitu umělce a je možné přistoupit k němu s dostatečným odstupem a objektivitou. Proto vznikla iniciativa, která u nás není běžná. Vznikla totiž rozhodnutím institucí a společností bez státního nebo městského zadání. Prostě to byla obecná potřeba vzdát hold, připomenout českému národu a světu, že Mozart měl hluboký vztah k českým skladatelům a Praze. S myšlenkou celoroční reflexe tohoto výročí, ke kterému se hlásí celý svět od Číny, Ameriky, Japonska až po Evropu, přišlo na počátku roku 2005 několik významných pražských institucí, které vytvořily volné sdružení Mozart Praha 2006. Dostávali jsme otázky typu: Za kolik je možno stát se členem? Účast v projektu se nekupuje, nejedná se o komerční sdružení. V první řadě účast je zcela dobrovolná a jedná se o sdružení, jež bylo zcela otevřené. Na počátku jsme vyslali signál k logickým partnerům, kteří jako pořadatelé mají k tématu blízko a ti měli možnost se rozhodnout. Ale i nyní jsme ještě otevřeni umělecky výjimečným počinům a rádi nabídneme možnost prezentovat se v rámci celoročního projektu. Bylo by tedy směšné mluvit o nějaké elitářské skupině, která by odmítala jiné projekty. Měla by to být i iniciativa pro další organizátory. Vytvořili jsme základní dramaturgickou koncepci celého roku, která může být ostatním inspirací. V žádném případě se nejedná o monopolizaci Mozarta. Jsem přesvědčen o tom, že v Praze budou existovat jak často obskurní koncerty pro turisty, jež se koneckonců dějí každý rok, tak i možná výjimečné počiny, které se teprve objeví. Jsme teprve na počátku ročního maratonu… Takový velkolepý koncept je samozřejmě nad síly jedné instituce. Protože máme zkušenosti s pořádáním velké hudební akce (pozn. red.: Pocta Antonínu Dvořákovi 2004) a již na začátku letošního roku jsme připravovali ve spolupráci s Národním divadlem a Českou filharmonií slavnostní koncert na 27. ledna a možná i proto, že máme určitý nadhled, byla nám nabídnuta ostatními pořadateli příprava a koordinace celého projektu. Do programu přispívá šestnáct institucí – orchestry, festivaly, divadla, muzea, které přirozeně hájí svoje zájmy a mají i určitou dávku rivality. O to víc je ocenění hodné, že se dokázaly samy od sebe spojit k připomenutí tohoto výročí.
Předpokládám, že značka není volná?
Logo Mozart Praha 2006 volné není, dokonce je registrováno na Úřadě průmyslového vlastnictví. Takováto identifikace je přece jen pro tak velký projekt nezbytná. Značka bude součástí veškeré prezentace, od programů a webových stránek až po citilighty a billboardy.
V projektu Mozart Praha 2006 je soustředěno šestnáct subjektů, typově jak různých, tak i konkurujících si. Bylo těžké je sjednotit pro blaho jedné myšlenky?
Vždy když je třeba, aby se více lidí sešlo a sjednotilo nad jedním tématem, tak to není jednoduché. Navíc se jedná o prostředí, které chronicky trpí nedostatkem finančních prostředků a aktivity jednotlivých subjektů jsou determinovány ekonomickými možnostmi. Nicméně tady došlo ke konečnému konsensu ze dvou šťastných důvodů: prvním je mimořádně silné téma, které se podařilo povýšit nad partikulární zájmy, druhým je, snad si to mohu dovolit říci, pozice naší společnosti jako skutečně nezávislého subjektu, který se všemi členy projektu má nadstandardní vztahy a s většinou běžně spolupracuje. Ještě bych chtěl zdůraznit, že vše bylo na základě dobrovolnosti, vzájemného respektu a přirozené kvality. Kdo tedy chtěl prezentovat svůj díl programu v rámci celého projektu, tak byl vítán. Při přípravě došlo samozřejmě k názorovým diskusím, nikdy není nic idylické, ale vždy se vše demokraticky vyřešilo. Mě osobně potěšilo, že giganti, co do prestiže nebo finanční pozice, respektují vedle sebe malé subjekty ze soukromé sféry. Všichni mají společný cíl – vůli a chuť bez nařizování nebo peněz z dotací prezentovat Prahu jako kulturní centrum republiky v kontextu s Mozartem a pozici Prahy v mozartovské historii. To je asi na tomto projektu to nejcennější – dokazujeme, že lze u nás dělat projekt, který sjednotí řadu subjektů. Nemá sice megalomanské ambice typu Salcburku nebo Vídně, kdy jen město Vídeň uvolnilo pro společnost Wiener Mozart Jahr 30 milionů Euro (další miliony věnoval stát a soukromý sektor), Salcburk má vlastní rozpočet plus státní dotace a sponzory. Náš celoroční program může být rozšiřován a doplňován. Výhoda tohoto sdružení je flexibilita a tudíž schopnost operativně reagovat na jakýkoliv vývoj během roku.
Bylo by naivní se domnívat, že členové „mozartovského sdružení“ se rozhodli pro účast z nezištně filantropických pohnutek. Co tedy
od toho očekávají?
Nezastírejme, že motivem členů sdružení je i větší zviditelnění jimi pořádaných projektů, že při spolupráci mají větší šanci získat zájem diváků. To je zcela legitimní, ale myslím si, že nikoliv prvotní. Řada koncertů, operních představení, výstav jistě nebude i při optimistických představách vyprodána a peníze se nevrátí. Na druhé straně jsou a budou akce, které jsou už teď skoro vyprodány, takže může dojít k paradoxní situaci, kdy prezentace může vzbudit nevoli, neboť nebude možné naplnit očekávání lidí. Možná jsem idealista, ale pro mě je také důležité, aby silní pomáhali slabším, například programovou kooperací, v oblasti propagace, kontaktů a podobně.
S Mozartem se identifikuje Salcburk, i když Mozart své rodiště zavrhl, Vídeň, i když zde neměl na růžích ustláno a nebyl právě důstojně pochován, i Praha, kde triumfoval, ale domov to pro něj nebyl. Je tedy evropským skladatelem?
Nezužoval bych to na žádné město, evropské či jiné unie. Mozart zasáhl celý svět a komunikace s ním skrze jeho hudbu jej dělá světovým. Klišé „Hudba nezná hranic“ vnímám v tomto případě v pozitivním slova smyslu, protože každý národ, každý posluchač si odnáší z jeho hudby něco jiného. V našem projektu cítím jedno poslání, které jsem si uvědomil, když jsem se hlouběji seznamoval s tématem Mozartova výročí a jeho vztahu k Čechům a Praze. Když si projdeme jeho krátký život, tak se dají konstatovat tři fakta, která jste zmínil: v Salcburku se narodil, ve Vídni žil a zemřel a Praha zažila jeho vrcholné tvůrčí období a hlavně zde byla doceněna jeho hudba. Svým způsobem došlo v Praze k naplnění jeho tvorby. Naším cílem tedy je, aby si svět uvědomil, že vedle Salcburku a Vídně je ještě jedno významné místo, které patří do Mozartovy životní cesty. Fakta spojená s premiérou Dona Giovanniho, La clemenza di Tito nebo Pražské symfonie jsou důležitá, ale stejně
důležitá je znalost všech dobových souvislostí politických, společenských a životních, které nejsou ve světě obecně známé.
Vaše společnost se zabývá především hudebně obrazovým uměním. Připravujete v souvislosti s Mozartem něco nového?
Připravujeme několik spotů pro Českou televizi, která se stala mediálním partnerem projektu. Důležitá byla práce na filmu inspirovaným Mozartovými třemi pražskými návštěvami s názvem Adieu Mozart. V zahraničí vznikla celá řada filmů různého typu, protože vyjádřit se k tomuto tématu má potřebu celá řada tvůrčích týmů; dokumenty vznikly například v BBC, Americe, v Rakousku (ORF). Co jsem měl možnost vidět, tak se jedná o obecně historické filmy nebo „medailony“ slavných interpretů, kteří se vyjadřují k Mozartovi. Rozhodli jsme se jít jinou cestou – přispět do celosvětové reflexi Mozartovými pobyty v Praze, které jsou zajímavé s ohledem na díla, která tu byla premiérována, jejich úspěch a životní peripetie. Práce trvala více než rok a náklady byly díky snaze o dobovou rekonstrukci, s využitím herců, kostýmů, originálních nástrojů a dekorací mnohem vyšší, nežli u našich předchozích dokumentů. Film je určen pokud možno co nejširšímu spektru diváků; nechci přesvědčovat přesvědčené, soutěžit s odbornými knihami. Je to příběh výjimečného člověka, nemá a ani nemůže mít ambice sdělovat všechna fakta. Vždy tam bude subjektivní kritérium líbí – nelíbí a já budu rád, když si divák sám utvoří svůj názor a film bude impulsem pro další poznávání Mozartova života a díla. Film pracuje s osobními, emotivními vzpomínkami Josefiny Duškové, historické postavy, která měla s Mozartem velice blízký vztah.
Kdy bude premiéra Adieu Mozart?
První uvedení by mělo být v lednu na předpremiéře v Obecním domě, který byl koproducentem tohoto filmu. V České televizi bude uveden pravděpodobně 3. března. Zájem o něj projevili v rámci celosvětového projektu 24 hodin Mozart, kde by měl mimo jiné doplnit filmy Mozart a Vídeň a Mozart a Salcburk. Doufám, že se nám podaří film vydat také na DVD.
