Trumpetista a skladatel Jiří Kotača a švédský kytarista Alf Carlsson se poznali na studiích v nizozemském Rotterdamu. Osudové setkání později vyústilo v založení švédsko-česko-slovenské formace Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartet, jejíž debutové album Journeys nyní vyšlo v u labelu Amplion Records.
Je o vás známo, že jste se seznámili při studiích v Rotterdamu. Kdo přišel první s myšlenkou na založení kvarteta?
Alf Carlsson (AC): Oba jsme studovali osm měsíců v rámci programu Erasmus na rotterdamské konzervatoři Codarts, kde jsme se během studia navzájem potkávali na společných předmětech. Střetnutí často pokračovala na různých neformálních akcích, na nichž jsme navzájem poznávali nové kultury. Prostě jsme se oba naskytli ve stejném čase na stejném místě.
Jiří Kotača (JK): Když jsme odcházeli z Rotterdamu, shodli jsme se na tom, že bychom se ještě někdy rádi potkali. Po několika měsících mi Alf napsal, že by v létě do České republiky přijel na výlet. Nikdy předtím v Česku nebyl, stejně jako já ve Švédsku. Řekl jsem si, že by nebylo od věci Alfův výlet využít a trochu si zahrát. Už na škole se mi líbil jeho styl a hraní s kytarovými efekty. Navrhl jsem mu společný koncert v Česku, z čehož nakonec vzešla na místo výletu malá koncertní šňůra. Nejprve jsme hráli jako kvarteto, později se k nám na několik koncertů přidal také můj bratr Marek na saxofon. Takže to vlastně byla náhoda a původně také jen zpestření Alfova českého výletu.
Jirko, jaké byly tvé předchozí zkušenosti s kvartetem? Pokud vím, hrál jsi především s většími hudebními tělesy.
JK: V té době jsem už měl Cotatcha Orchestra a hrál jsem i ve skupině Heart of Dixie, ale nehrál jsem pravidelně v žádné menší formaci až na Drumless Quartet. Když jsem organizoval naši první šňůru, považoval jsem ji za jednorázový projekt. Když ale skončila, řekli jsme si, že by bylo škoda zůstat jen u té jedné, protož nás to opravdu bavilo.
Jak se postupně formoval repertoár kapely?
JK: Od začátku jsme měli jasno v tom, že chceme hrát autorské skladby. Měl jsem připraveny dvě nové kompozice, ale většinu hudby skládal Alf. V počátcích kvarteta byl ale stylově náš repertoár takový mišmaš, jelikož jsme přinesli sice vlastní skladby, ale zato různých stylů. Použili jsme také několik starších kompozic, které vznikly původně pro jiný hudební formát a Alf přispěl skladbami pro kvarteto se saxofonem. Taky jsme hráli několik kompozic od Petra Kormana a Kristiána Kuruce.
AC: Teprve po první šňůře jsme se s Jirkou začali více věnovat komponování hudby šité na míru kvartetu. Já jsem při skládání pro kvarteto myslel na konkrétní spoluhráče. Podařilo se mi rozluštit kód, lépe poznat ostatní členy a zjistit, jaká poloha jim vyhovuje nejvíce. Nalezli jsme společnou hudební řeč.
Jak byste popsali váš společný tvůrčí proces?
AC: Protože oba žijeme na opačném konci Evropy, hudbu si navzájem posíláme k připomínkování. Diskutujeme o detailech skladeb a snažíme se je dostat do finální podoby. Jelikož nemáme mnoho času na společné zkoušení, je důležité dotáhnout skladbu do detailů dříve než se všichni sejdeme. Repertoár na toto turné jsme museli nacvičit za jedno odpoledne. To znamená, že všichni musí být předem perfektně připraveni.
JK: Na zkoušce hrajeme skladbu tak, jak byla napsána, ale zároveň diskutujeme o možných změnách zejména co se týče formy, dynamiky, zvukového charakteru kompozice a podobně. Jak jsem již zmiňoval, jeden z důvodů, proč hraji s Alfem, je jeho přístup k zvuku a kytarovým efektům, hledáme taky barevné kombinace kytary a trumpety, potažmo křídlovky, protože v kapele hraji na obojí zhruba ve stejné míře.
Je zapotřebí mít při takovém stylu práce skladby detailně zapsány do not?
AC: Zapisujeme pouze hlavní nápady, melodie a harmonie, na kterých pak stavíme volné improvizace. Jde nám o podchycení základní hudební myšlenky, která musí být tak silná, že se píseň „zahraje sama“. Snažíme se o to, aby měly naše sklady silné melodie a harmonie. Repertoár stavíme na hudbě různých nálad a barev, s nimiž stále experimentujeme.
JK: Ano, vše je to hlavně o barvách určitých kombinací zvuků, to je jeden z hlavních stavebních kamenů naší hudby.
Jak vnímáte současnou jazzovou scénu? Zaujaly vás někdo v poslední době?
AC: Objevuje se mnoho nových hudebníků, našich vrstevníků, jde o jména, která nejsou zatím příliš známa. Já osobně mám rád melancholickou stránku severského jazzu, z něhož často vychází již vzpomínaný zvuk ECM. Jirka má rád podobnou hudbu, což je jeden z důvodů, proč si tak rozumíme. Severští hudebníci jsou velmi otevření nové hudbě, ale najde se mezi nimi i mnoho konzervativců.
JK: Těžko říct, jak mou tvorbu ovlivňuje severská hudba, kterou jsem v jistém období velmi intenzivně poslouchal, a objevoval jsem nové hudebníky se zajímavým zvukem zejména na labelu ECM. Jejich originalitou a atmosférou jsem opravdu posedlý. To je pro mě jako pro posluchače hodně důležité. Nicméně nejsem příliš vyhraněný, kromě důrazu na zvukovou paletu mám rád umělce, kteří svým uměním výrazně obohacují tento žánr, takové, které si nespletete s nikým jiným, třeba Christian Scott nebo Ben Wendel.
Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII I/2020 (koupit).
