Se slavným jihokorejským dirigentem Myung-Whun Chungem, uznávaným interpretem díla Antonína Dvořáka, se pražské publikum poprvé setkalo loni v červnu. Tehdy přijel do Prahy se Soulským filharmonickým orchestrem, u něhož působí jako umělecký ředitel. Jeho druhá návštěva již směřovala za Českou filharmonií, s níž v polovině února s úspěchem nastudoval Houslový koncert D dur Petra Iljiče Čajkovského a Symfonii č. 4 e moll Johannese Brahmse. Dva koncerty byly i společnou přípravou na čtrnáctidenní březnové turné po Japonsku. Chung zahájil svou hudební kariéru jako pianista. Od roku 1981, kdy se stal pomocným dirigentem, do roku 1986, kdy debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku se Simonem Boccanegrou, již dirigoval téměř všechny významné evropské a americké orchestry. Byl hlavním hostujícím dirigentem Teatro Comunale ve Florencii, hudebním ředitelem Pařížské opery a Orchestre Philharmonique de Radio France i šéfdirigentem Santa Cecilia Orchestra v Římě. Za svou bohatou kariéru se však nevěnoval pouze hudbě, značnou část své energie vkládá i do humanitárních a ekologických projektů. Rozhovor se uskutečnil po jedné ze zkoušek v Rudolfinu. Tehdy ještě nikdo netušil, že severovýchod Japonska postihne 11. března nejsilnější zemětřesení v jeho historii a následná až desetimetrová vlna tsunami katastrofu dokoná. Česká filharmonie se neštěstí jen zázrakem vyhnula a pobyt v poničené ostrovní zemi nakonec předčasně ukončila.
Jak byste ohodnotil Českou filharmonii po vašem první setkání? Česká filharmonie je skvělý orchestr. Je to poprvé, co s ní pracuji. Pro mne je potěšením, že pochází ze země Antonína Dvořáka, kterého jsem obdivoval od dětství… Můj bezprostřední pocit z našeho prvního setkání? Je to velmi vřelý orchestr s výrazným smyslem pro cit a lidskost. To je velmi důležitá vlastnost, s níž se často na profesionální scéně nesetkávám.
Patříte k uznávaným interpretům díla Antonína Dvořáka. Můžete prozradit, kdy jste se s jeho tvorbou setkal poprvé? S českou hudbou jsem se setkal, když jsem byl ještě velmi mladý. Bylo asi 19 let a jako první jsem zařadil Dvořákovu Symfonii č. 8 , takže mám, dá se říct, dlouhotrvající milostný poměr s Dvořákovou hudbou. Docela často uvádím ale i Bedřicha Smetanu, jehož dílo je překrásné. Znám dobře i tvorbu Leoše Janáčka. Nevnímám ale přesně přímo jejich český původ, spíše slovanský. Líbí se mi jejich úzký vztah k přírodě i rodné zemi.
S českými filharmoniky budete absolvovat čtrnáctidenní turné po Japonsku, kde vy sám často vystupujete. Je pro vás hodně neobvyklé jet na turné s orchestrem, který v podstatě málo znáte? Ano, není to pro mne až tak obvyklé a vlastně je to skutečně poprvé, co jedu na turné s orchestrem, s nímž jsem předtím nikdy nepracoval. Myslím si, že mě k němu přivedla dlouholetá láska k Dvořákově hudbě. Vím, že Česká filharmonie vystupovala v Japonsku již mnohokrát. Japonsko si drží velmi vysoký hudební standard. Není jiné země na světě, kterou by orchestry tak často a tak hojně navštěvovaly. Každý rok tam zavítají orchestry z Vídně i Berlína i dalších měst… a to i díky úžasnému japonskému publiku a koncertním sálům. Člověk může říct a zcela garantovat, že se budou japonští posluchači na koncertech chovat soustředěně a potichu. Samozřejmě, já jako Korejec musím konstatovat, že i jihokorejské publikum je velmi specifické. Pro účinkujícího je zkrátka nejlepší publikum, které se zcela soustředí na hudbu a explozivně vyjadřuje uspokojení nad dobrým výkonem. (smích)
Ve své rodné zemi působíte jako čestný kulturní velvyslanec, první v korejské historii. Obdržel jste i nejvyšší kulturní ocenění korejské vlády za přínos korejskému hudebnímu životu. Mohl byste, prosím, přiblížit, jak Jižní Korea podporuje kulturu? S těmito aktivitami jsem začal tak před pěti lety, tehdy byla naše země chudá. Životní úroveň ale vzrostla, a tím i příležitost více podporovat kulturu a umění. Pro Koreu nadešel velmi důležitý čas se na toto zaměřit. Zde jsou vlastně tři důležité momenty: chudý stát, správně se chovající stát a nyní může být skvělým státem. Více než peníze, jsou důležitější jiné věci. Pokud je stát bohatý, měl by být štědrý k jiným zemím, které to potřebují. Já jsem kulturním ambasadorem jen díky hudbě. Jsem vyslancem skladatelů, to je moje role. Žádná jiná hudba ve světové historii nemá Bacha, Beethovena, Brahmse, Mahlera, Dvořáka… Všichni tito lidé desítky let ovlivňovali její vývoj a psali hudbu, díky níž děláme tak skvělou práci. Hodnota této hudby je neuvěřitelná.
V roce 1994 jste v Jižní Koreji zahájil hudební a ekologické projekty pro mládež. Byl jste rovněž velvyslancem pro kontrolu léčiv programu Organizace spojených národů a o rok později jste byl jmenován organizací UNESCO „mužem roku“, pokračujete ještě v těchto projektech? Stále více času se snažím věnovat hudebnímu vzdělání mladých lidí, především s mými orchestry v Koreji i Paříži. Zadruhé jsem zjistil, že pro hudebníky, obzvláště v orchestrech, je velmi důležitá podpora státu a měst. Moje orchestry, jak jen to je možné, spolupracují na humanitárních akcích, aby pomohly společnosti a lidem. Orchestr v Paříži, což je Orchestre Philharmonique de Radio France, jeho členové se mnou pracují pro UNICEF, jde většinou o akce pro děti nebo filantropii. Také v Koreji pořádáme každoročně koncerty na pomoc lidem.
Vy sám jste se stal před třemi lety prvním dirigentem, který byl jmenován fondem UNICEF „vyslancem dobré vůle“, zdá se, že vás toto poslání osobně velmi naplňuje. Víte, čím je člověk starší, tím víc se ohlíží zpátky. Když bych měl ohodnotit svůj dosavadní život, myslím, že bych ho rozdělil do tří částí. V první části rostete, učíte se a berete vše, co k vám přijde. Druhá část je o neustálé práci. Možná založíte rodinu, začnete dělat kariéru, je to jen a jen o práci a práci. Pak přijde třetí část, v níž se snažíte hledat rovnováhu celého vašeho života. Já usiluji o vyváženost první až poslední. Na začátku jsem si vzal mnoho, a proto se musím vrátit zpátky a v podstatě naplnit svůj život. To je tak vše.
