V první polovině 18. století patřil holešovský zámek k nejvýznamnějším hudebním centrům na Moravě. Na rezidenci hraběcí rodiny Rottalů probíhal bohatý kulturní život, hrály se tu slavné opery své doby, dávaly se koncerty pro aristokracii. Dnes se o Holešově mezi muzikanty mluví v souvislosti s Letní školou barokní hudby, případně jako o rodišti barokního skladatele Františka Xavera Richtera. A posledních deset let má na hudební mapě své místo také festival Musica Holešov. Za vznikem festivalu stojí od počátku klavírista Karel Košárek a spojení jeho jména s Holešovem není náhodné.
„Já jsem tady prožil dětství. Narodil jsem se ve Zlíně, ale od šesti let jsem žil v Holešově. Rodiče postavili kousek za zámkem dům, takže jsem kolem něj každý den chodil, vyrůstal jsem s ním,“ říká Karel Košárek. „Navíc jsem byl odmalička zapojený do hudebního života, táta vedl Holešovský dětský sbor, který funguje doteď. Pořádali jsme na zámku pravidelně koncerty, zvali jsme i další dětské sbory, Severáček, Radost Praha, Permoník z Ostravy… V osmdesátých letech byl ale celý areál v úplně jiném stavu, nepoznala byste to tam. Přesto se dařilo budovat docela rušný hudební život.“
Z Holešova vedly cesty Karla Košárka nejdřív na konzervatoř do Kroměříže, potom na pražskou AMU a na Southern Methodist University v americkém Dallasu. Vyhrál několik soutěží v Americe a v Evropě a i díky tomu se od 90. let pohybuje na české hudební scéně jako vyhledávaný komorní hráč, sólista nebo také citlivý a spolehlivý klavírní partner zpěváků (Magdalena Kožená, Roman Janál, Soňa Červená). V roce 2009 se poprvé představil také jako dramaturg – na prvním ročníku festivalu Musica Holešov.
„V roce 2009 jsme slavili v Holešově velké richterovské výročí, 300 let od jeho narození a 220 let od jeho úmrtí ve Štrasburku. Zároveň se po dvaceti letech znovuotevíral holešovský zámek. Vládlo tady nadšení a chuť něco nového vytvořit. Rozhodli jsme se navázat na tu ohromnou tradici operních produkcí a koncertů evropské kvality, které se tu v první polovině 18. století dávaly. A řekli jsme si, že se pokusíme vybudovat festival, který do Holešova opět přivede prvotřídní umělce ve skvělých programech. Nevěděli jsme, jestli a jak se nám to podaří, jestli skončíme prvním, druhým ročníkem… Začínali jsme docela velkolepě, na prvním koncertě hrálo Collegium 1704 s Raffaellou Milanesi, potom tu byla Magdalena Kožená s Private Musicke a jejich společným programem Lettere Amorose. Snad taky díky tomu, že se s většinou muzikantů znám, je domluva a řešení případných problémů jednodušší.“
Jedním z dlouhodobých cílů festivalu bylo vrátit na pódium právě Richterovy skladby. Alespoň jeden koncert je tedy každoročně jeho hudbě věnován. Stará hudba má vzhledem k zámeckým prostorám pochopitelně své významné zastoupení, podle Karla Košárka se tu ale daří i projektům s novějšími skladbami. Zněla tu například hudba ruského žijícího skladatele Nikolaje Kapustina, amerického avantgardisty George Crumba nebo klavírní koncert „Falling Leaves“, který přímo pro Karla Košárka napsal Aleš Březina. „Jedním z koncertů letošního Pražského jara byla Pocta těreminu v podání německé těreministky Caroliny Eyck. Tento program jsme zde provedli, bez premiéry kompozice Jakuba Rataje, která vznikla pro PJ, už před dvěma lety. To člověka potěší, je to známka toho, že i mimo velká kulturní centra se mohou dít zajímavé věci.“
Letošní ročník festivalu začíná ve čtvrtek 19. září. Ve velkém sále holešovského zámku se během dvou měsíců vystřídají filharmonie z Brna a Zlína, Kurfiřtský komorního orchestr (Kurpfälzisches Kammerorchester Mannheim), Martinů Voices nebo Markéta Cukrová a Štefan Margita. „Kurfiřtský komorní orchestr je v podstatě nástupce slavného mannheimského orchestru, jak jej známe z dějin hudby. Dirigent Marek Štilec s nimi mimo jiné objevuje zapomenutý repertoár. Kromě Richtera tu budou hrát díla Ignazce Holzbauera, Jana Antonína Koželuha a samozřejmě Jana Václava Stamice. Svým způsobem se tady uzavírá kruh. Richter se v Holešově narodil, Holzbauer byl nějaký čas zámeckým kapelníkem hraběte Rottala a uvedl zde své první tři opery. Oba dva během svého života odešli do Mannheimu, úspěšně tam působili – a teď je Kurfiřtský komorního orchestr přiveze zpět. Další večer, na který se osobně moc těším, je koncert s Filharmonií Brno a Tomášem Netopilem. Tady se představím i jako klavírista, kromě Beethovenova Císařského Klavírního koncertu Es dur spolu zahrajeme téměř půlhodinové Concerto grosso pro trubky, flétny, klavír a smyčce, které v letech 1954 – 1985 psal Oldřich František Korte. Je to skladba, která se na česká pódia nedostane příliš často. Korte byl všestranným tvůrcem, taky výborným publicistou a fotografem, velkým propagátorem díla Bohuslava Martinů. Jeho jméno by nemělo zapadnout,“ uzavírá Karel Košárek.
