V České republice hraje a žije hodně varhaníků. Nikdo z nich však nemá tak široký záběr jako Kateřina Chroboková. Na varhany i cembalo hraje tzv. vážnou hudbu od baroka po současnost, a aby toho nebylo málo, vytvořila si alter ego KATT a expanduje z kostelů a koncertních sálů do klubů, bývalých fabrik… a získává pro hudbu nové posluchače. Letos například na dvou festivalech – Smetanově Litomyšli a Strunách podzimu.
Máte bohatou školní vizitku. Je z vás uznávaná varhanice a cembalistka. Přesto v hesle na Wikipedii stojí, že studujete v Basileji… Studium cembala u Jespera Christensena na Schole Cantorum jsem už dokončila. Je pravda, že škol jsem absolvovala víc než dost. Musím říct, že veškerá studia u nás i v zahraničí byla pro mě velkým přínosem. Nicméně všechno jednou končí. I bezstarostný studentský život. Ted‘ už se soustředím pouze na dráhu sólové interpretky.
Hrajete více u nás, nebo v zahraničí? To se průběžně mění. Vybírám si projekty, které jsou pro mě zajímavé a posouvají mě stále dál. To je pro mě důležitější než kvantita koncertů. Letos mám krásné koncerty u nás. V této sezoně jsem jako sólistka hrála se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Obecním domě a s Pražským komorním orchestrem v Rudolfinu. Na festivalu Smetanova Litomyšl mě v červnu čekají dva velké projekty a v říjnu vystoupím na mezinárodním hudebním festivalu Struny podzimu.
O čem bude koncert v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže na festivalu v Litomyšli? A jaká je vaše skladba? Myslím, že dramaturgie koncertu, kterou jsme spolu s uměleckým ředitelem festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěchem Stříteským sestavili, bude pro publikum určitě atraktivní. Pro mě osobně bude tento koncert velice zásadní, protože poprvé zažiju orchestrální provedení mé skladby „Veni Sancte Spiritus“ pro varhany, hlas a orchestr. Koncert zahájím snad nejslavnější Bachovou skladbou Toccatou a fugou d moll. Dále zazní Bachův Koncert pro varhany a orchestr. Je to vlastně výběr Sinfonií z jeho dvou kantát, ve kterých je sólistický virtuózní varhanní part. „Veni Sancte Spiritus“ pro varhany, hlas a orchestr jsou v podstatě variace na tento svatodušní gregoriánský hymnus. Skladbu jsem původně zkomponovala pro sólové varhany pro stejnojmenný projekt, který budu letos v srpnu v nádherném lucemburském opatství Echternach nahrávat pro Supraphon. Závěr koncertu bude patřit monumentální Koncertantní symfonii pro varhany, harfu, tympány a orchestr od skladatele Jana Hanuše. Moc se na to těším.
Jaké tam mají varhany? V Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli je moderní čtyřmanuálový nástroj z roku 1999. Já budu hrát nejdříve na tyto varhany a pak se kvůli lepšímu kontaktu s dirigentem přesunu na skladby s orchestrem dolů a budu hrát na svůj nástroj.
Když jsme u vašeho „výrobního prostředku“, kterých varhan si nejvíc ceníte? Díky studiu v zahraničí a koncertní činnosti jsem měla možnost vidět a zahrát si na nádherné varhany z různých období. Je těžké vybrat. Každý z těchto nástrojů má svou specifickou estetiku. Obdivuji barokní nástroje například stavitelů A. Schnitgera nebo J. G. van Hagenbeera. S těmi jsem se setkala v Holandsku (St. Laurenskerk, Alkmaar, Nieuwe Kerk, Amsterdam). Velice inspirativní je také nástroj v Saint Sulpice v Paříži, původně z dílny F. H. Cliquota rozšířený stavitelem nejkrásnějších romantických varhan ve Francii A. Cavaillé-Colla. Historické varhany mají nenapodobitelný zvuk, nicméně setkala jsem se i se staviteli současnými, jejichž nástroje mají skutečný „charakter“. Hrála jsem například na krásný nástroj v barokním stylu holandské varhanářské firmy Verschueren v opatsví Averbode.
Občas registruji varovné hlasy, které mluví o katastrofálním stavu řady varhan, o špatné péči o ně, o necitlivých opravách, o nelaskavém vztahu státu k varhanám. Jak to vidíte? U nás se na špatném stavu varhan podepsal jednak bývalý komunistický režim a také nedostatek financí. Je to jako všude na světě. Země s lepší ekonomickou situací podporují kulturu, a tedy i rekonstrukci nástrojů. V době mých studií v Holandsku tomu tak bylo a tamější historické varhany a vzácné nástroje byly ve skvělém stavu. Nicméně i tam se prý v poslední době situace zhoršila. Myslím, že je určitě důležité bojovat a snažit se zasadit o opravy a osvícené rekonstrukce varhan, stejně jako o stavbu nových nástrojů.
Jak byste hodnotila zvuk nových varhan od firmy Eule Orgelbau v evangelickém chrámu U Salvátora v Praze, které jste nedávno poznala? Byla jsem moc ráda, že mě pan Urban, který se zasadil o stavbu toho nástroje, pozval, abych se na varhany přišla podívat a zahrát. Tento nástroj má právě ten zmíněný „charakter“, projevující se v rozdílnosti a rozmanitosti zvukových barev u jednotlivých rejstříků. Nejedná se, jak tomu často bývá u některých moderních nástrojů, pouze o „stroj“ s velkým zvukem. Navíc mechanická traktura těchto varhan je citlivá a reaguje naprosto přesně. Tímto získá varhaník možnosti k vytvoření různých artikulačních nuancí a může tak plně vyniknout jeho hráčská technika. Pro mě osobně patří k nejkrásnějším moderním nástrojům, na které jsem hrála.
Plánujete do budoucna nějaké koncerty na tomto nástroji? Ano, v evangelickém kostele U Salvátora budu mít koncert 2. prosince v rámci varhanních podvečerů, které se konají každou první středu v měsíci v půl šesté. Zazní část z mé tvorby, ale i skladby klasických autorů, Johanna Sebastiana Bacha nevyjímaje.
Kdo nebo co bylo iniciátorem rozhodnutí nechat si postavit mobilní varhany, jež jsou u nás unikátem? Varhany mě vždycky svou zvukovou barevností fascinovaly. Jak říká jeden můj kamarád, mexický skladatel Felipe Juan Waller, je to vlastně nejstarší „synťák“ na světě. Lidé, kteří nechodí na varhanní koncerty, znají většinou pouze monumentální zvuk varhanního pléna. Často ovšem neví, že toto „monstrum“, ze kterého vám jde mráz po zádech, se v mžiku může pomocí nádherných flétnových rejstříků proměnit v éterickou vílu. Takových charakterů i různých bizarních zvukových barev mají varhany bezpočet. Přemýšlela jsem, jak tento nástroj zpopularizovat a ukázat tak jeho potenciál. Fakt, že varhany jsou umístěné většinou pouze v kostele, odrazuje spoustu mladých lidí. Myslí si, že varhanní repertoár je ve většině případů nějaká nudná kostelní hudba. To mě vedlo k myšlence jiné prezentace a odtud byl už jen krůček k sestavení vlastních mobilních varhan.
Objevila jsem software Hauptwerk, který umožňuje mít ve zvukové bance nasamplované (nahrané) nejkrásnější a nejzajímavější varhany světa. Máte tedy k dispozici v podstatě „virtuální“ kopii daných varhan se všemi specifiky tohoto nástroje. Technologie nahrávání je poměrně složitá. Měla jsem velké štěstí, že se mi podařilo seznámit se s majitelem projektu Sonus Paradisi Jiřím Žůrkem. Spolu s jeho týmem nahrává a dokumentuje originální a vzácné nástroje po celém světě. Sestavili pro mě tzv. „customised“ varhany „na míru“. Vybrala jsem konkrétní rejstříky nástrojů, které mám nejradši. Například flétnové rejstříky legendárního francouzského stavitele Aristida Cavaillé-Colla z období romantismu nebo úžasný zvuk renesančních varhan z Izoly. Samozřejmě že klasický nástroj se nikdy nedá nahradit. Ale takto věrně nasamplovanými zvuky různých varhan mám nejlepší možnost bohatství tohoto nástroje propagovat.
Tělo nástroje, tedy hrací stroj, mi zase postavila česká firma Shan Eduarda Tomana, který vystudoval původně varhany, a věděl tedy nejlépe, jak pro mě vytvořit ideální nástroj, splňující všechna technická kritéria a parametry pro pohodlnou hru. Výsledkem jsou designově nádherné bílé varhany s lehkou a dostatečně odolnou konstrukcí, vhodnou pro časté převozy.
Jak se vám konkrétně rozšířily možnosti a souvisí to i s vaší další uměleckou identitou – Katt? To, že mám svůj mobilní nástroj, mi dává velkou svobodu a možnost se dostat do prostor, kde by jinak varhany nemohly zaznít. Prostředí kostela je pro varhany určitě přirozené a umocňuje hudební zážitek. Nicméně v souladu s mou ambicí propagovat tento nástroj bylo pro mě lákavé vystoupit i na jiných platformách, než je klasické pódium. Své skladby jsem tedy primárně nevytvářela pro „klasické“ publikum. Myslím, že právě tento fakt mě nesmírně osvobodil a uvolnil, takže jsem se začala pouštět do věcí, které by mě předtím ani nenapadly. Například jsem začala používat svůj hlas. Nejdřív jako „prodloužený“ rejstřík svého nástroje. Později jsem začala psát i své vlastní texty a ty pak zhudebňovat. Při hraní skladeb jiných autorů se vždy maximálně snažím propojit a ztotožnit s jejich hudební řečí. Když jsem ale začala hrát své skladby, byl to pocit, který jsem nikdy předtím nezažila. Je to skutečné vyjádření sama sebe. To je Katt. Moje alter ego. ☺
Vedle „tradičního“ recitálu na Smetanově Litomyšli nabídnete ve svitavské Fabrice program Katt: Inside the Apple. Jaký to bude večer? Inside the Apple je můj první ucelený autorský projekt. Kombinuji v něm skladby jak sólové, tak i s elektronikou a zpěvem. Elektronickou hudební složku jsem spoluvytvářela se dvěma Francouzi, velice úpěšnými na současné elektronické hudební scéně. Vystupují pod uměleckým jménem Igorrr a DaFake Panda. Další „specialitou“ mého projektu je fakt, že hodně zvuků, které jsem zakomponovala do hudby, jsem si sama nahrála. Jedná se zejména o zvuky strojů v různých továrnách mého rodného industriálního ostravského regionu. Vždycky, když jsem autobusem při cestě na ostravskou konzervatoř projížděla kolem dolní oblasti Vítkovic, všechny ty tovární trubky mi připomínaly obrovské varhanní píšt‘aly… Jsem velice ráda, že tento projekt Inside the Apple mohu také představit na mezinárodním varhanním festivalu v Olomouci. Nový mladý umělecký dramaturg Karel Martínek se rozhodl festival s 46letou tradicí „osvěžit“ mým projektem.
Coby Katt se setkáte na letošních Strunách podzimu s dalším vlastníkem mobilních varhan, Cameronem Carpenterem, a prý si spolu zaimprovizujete. Jaké bude toto noční encore? Co od něj čekáte? Na tento večer se velice těším! Je to pro mě velká výzva hrát a být uvedena takovým varhanním virtuosem, jakým je Cameron Carpenter. Má podobnou filozofii, co se propagování varhan týče, jako já. Nechal si také vyrobit „varhany“ na míru, aby mohl svobodně hrát na různých místech. Pokud vím, jsme zatím jediní dva na světě, kteří provozujeme „mobilní varhany“ koncertně. Je to ovšem jiná osobnost než já a každý máme odlišný hudební přístup. To srovnání může myslím být pro diváky velice zajímavé. Rozhodně to nevnímám jako „souboj“, ale spíše jako setkání interpretů, které spojuje touha představovat varhany v novém kontextu.
Mimochodem jakou roli hraje improvizace ve vašem osobním i uměleckém životě? V osobním velikou. Často si něco naplánuji a velice často to pak zase úplně změním. Naštěstí flexibilita patří k mým silným stránkám. Co se týče improvizace v hudbě, můžu říct, že se jí začínám věnovat teprve v poslední době. Hodně mi pomohlo studium na basilejské Schole cantorum. Díky hře bassa continua, tedy číslovaného basu, jsem začala vnímat hudbu v intencích harmonických, a ne pouze „přehrávat“ noty.
V Havířově jste založila mezinárodní varhanní festival Vox Organi. Co vás k tomu vedlo? Poté, co jsem obdržela cenu města Havířova „osobnost kultury“, mě vyzvala ředitelka městského kulturního střediska Yvona Dlábková k založení varhanního festivalu v mém rodném městě. Byla jsem nadšená, protože na klasickou hudbu se neshánějí dotace snadno. Varhanní koncert není určitě tak rentabilní, jako když do Havířova přijede zazpívat Helena Vondráčková. Přesto se město rozhodlo tento festival podpořit a dnes máme již vybudované své publikum. Já jsem velice ráda, když můžu přispět a být takovým „ambasadorem“ varhanní tradice.
Připravujete oslovit posluchače nějakou žánrovou novinkou, podobně jako při vašem vánočním koncertu na Vyšehradě? Na vánoční období připravuji turné právě s touto tematikou. Jako inspiraci jsem si vybrala vánoční koledy české i latinské. Své autorské skladby a úpravy pak budu kombinovat se skladbami Johanna Sebastiana Bacha souvisejícími právě s vánočním obdobím.
Bude dráha Katt pokračovat? Na své projekty a tvorbu se zaměřuji stále víc a víc. Už teď pracuji na dalších dvou konceptech pro KATT. Ale dospěla jsem k tomu, že se nedokážu „klasiky“ vzdát. Představuje pro mě základ, ze kterého neustále čerpám a nacházím v něm jakési ukotvení. Můj původní záměr s KATT byl dostat varhany na scénu festivalů jiných žánrů. O to větší bylo mé překvapení, když první nabídky přišly ze strany organizátorů hudebních festivalů tzv. „vážné“ hudby. Myslím, že jsem si získala důvěru, protože byt‘ neustále zkouším nové věci, mám velký respekt a úctu ke klasické hudební tradici.
