Od pátku 1. do čtvrtka 14. října probíhal v jihomoravské metropoli 45. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Brno-Moravský podzim 2010. Pokud je mi známo, vyprodány byly pouze dva festivalové koncerty: autorský večer Ivy Bittové, který byl situován do zrekonstruovaného Domu umění města Brna (12. 10.), a Kabaret Ivan Blatný, s nímž se počítalo pro komorní HaDivadlo. Protože však protagonista Karel Dobrý den předtím utrpěl autonehodu, bylo vystoupení pražských umělců odvoláno bez náhrady (7. 10.).
Nezájem posluchačů byl nejmarkantnější při koncertech velkých symfonických těles, pro něž bylo vyčleněno Janáčkovo divadlo. Návštěvnost byla tak tristní, že byl dokonce uzavřen balkon, aby alespoň přízemí budilo zdání, že tam vůbec někdo sedí. Týká se to především koncertu Filharmonie Brno s Alexandarem Markovićem (8. 10.), jen o něco lépe na tom byla Česká filharmonie s Leošem Svárovským (13. 10.). A při zahajovacím festivalovém koncertě, k němuž byli přizváni Düsseldorfští symfonikové s Andrejem Borejkem, nebylo také hlediště zdaleka plné. Avšak ani v ostatních auditoriích nebyla situace lepší. Co si například myslet o ani ne z poloviny zaplněném komorním sále Besedního domu, kde se představil fenomenální Arditti Quartet se dvěma členy již neexistujícího Alban Berg Quartettu, svého času snad nejlepší kvartetní čtveřice na světě?! Ostatně právě tento koncert byl zřejmě interpretačním vrcholem festivalu. Brno sice bezpochyby urgentně potřebuje nový koncertní sál, na druhé straně může leckdo právem oponovat, když zdejší posluchači nejsou schopni ani při hostování světové špičky zaplnit těch pár řad Besedního domu?!
Scénické provedení Honeggerova dramatického oratoria Jana z Arku na hranici, k němuž došlo v závěrečný festivalový večer, našlo střechu nad hlavou ve sportovní hale Rondo, která pojme snad zhruba sedm tisíc návštěvníků. Přišla jich asi polovina. Je to úspěch? Jak se to vezme… Nezájem o festival přitom není novým fenoménem letošního ročníku. Proč právě Brno má takové problémy s festivalovou návštěvností? Jsou vinni jen a jen pořadatelé, že pro propagaci neudělají více, nebo by zpytovat svědomí měli naopak ti, kteří zůstávají doma a přesto se počítají k brněnské hudbymilovné veřejnosti? Odpověď se hledá těžko. Osobně jsem přesvědčen, že zabrat a vylepšit tak pověst hudebního Brna by měly obě strany.
