…stálo v jednom reklamním sloganu, který operní soubor Národního divadla moravskoslezského (NDMS) v Ostravě v uplynulých sezonách používal. Klamavou reklamou vychovávaný a desorientovaný český spotřebitel a milovník kultury v jedné osobě je jistě proti podobným marketingovým heslům dostatečně imunní, přinejmenším v roce 2012 však byla ostravská opera sídlící v Divadle Antonína Dvořáka centrem domácího operního dění, což definitivně potvrdilo i udílení Cen Thálie, výročních ocenění Herecké asociace, 23. března letošního roku v historické budově Národního divadla v Praze. Ostravské NDMS bodovalo ve XX. ročníku Thálie již počtem nominací: oceněná Lucie Skálová je členkou tamějšího baletního souboru (Sakura v baletu Poslední samuraj ), opakovaně nominovaná Martina Šnytová (Helena Zarembová v Nedbalově Polské krvi ) a Igor Orozovič (Faraon ve Webberově Josefu a jeho úžasném pestrobarevném plášti ) jsou členy operetního a muzikálového souboru a mezi nominovanými muži byli v kategorii opera pouze umělci nominovaní za výkony na scéně NDMS, jmenovitě Aleš Briscein (Romeo v Gounodově Romeovi a Julii ), Tomáš Černý (Rinald ve Dvořákově Armidě ) a Luciano Mastro (Kudrjáš v Janáčkově Káti Kabanové ). Vedle Lucie Skálové nakonec nominace v laureátský titul proměnili ještě Aleš Briscein a Jana Šrejma Kačírková, po Brisceinově boku vystupující v Gounodově verzi tragického příběhu veronských milenců, režijně vedeném uměleckým šéfem ostravské činohry Peterem Gáborem a hudebně nastudovaném Tomášem Braunerem. K „ostravským“ laureátům by měli být možná připočteni i ostravští rodáci a snad i patrioti Karel Fiala (Cena za celoživotní mistrovství v oboru muzikálu a operety) a Richard Krajčo (činohra). Dvojitý úspěch ostravské opery „na plné čáře“ má pro operní soubor metropole Moravskoslezského kraje a divadelní soubor obecně několikerý přínos a význam: Může být a jistě bude pádným argumentem v jednáních se zřizovatelem, jímž je Statutární město Ostrava, a potencionálními partnery, sponzory, donátory a mecenáši ve věci dlouhodobé finanční podpory instituce. Může a bezesporu bude důležitou kartou v diskusích se subjekty státní správy a krajské samosprávy na téma grantové podpory. Úspěch může být proměněn v marketingovou strategii, která divadlu získá nové diváky a tradiční diváckou obec přiměje ke zvědavosti, cože za experimenty a lahůdky to ostravská opera ve svém (na domácí poměry náročném) menu připravuje. Konečně bude úspěch ostravského operního souboru satisfakcí pro jeho členy ve všech funkcích a úrovních a verifikací před lety nastolené orientace ostravské operní scény směrem ke kvalitám a významu významnějších regionálních scén středozápadní části evropského kontinentu. Že lze dělat na evropské poměry vysoce kvalitní hudební divadlo i na regionální scéně s omezenými rozpočtovými možnostmi, již ostravská opera dokázala. Že lze tradičnímu opernímu publiku předkládat i náročné a výjimečné projekty, si ověřila v uplynulých sezonách mimořádnými a divácky většinou velmi úspěšnými inscenacemi Cardillaca , Života prostopášníkova , Armidy , La Wally nebo naposledy Lohengrina . Při pohledu do programu operní sezony 2013/2014 a delšího dramaturgického plánu je zřejmé, že operní soubor ostravské opery nehodlá usnout na vavřínech, dále se chce starat o ostravské publikum hodnotnými doprovodnými programy (projekce dokumentárních filmů, přednášky a diskuse) a bojovat o vysoký standard představení v premiérách i reprízách. Možná se vrací časy Voglovy a Pinkasovy éry, kdy byla ostravská opera intelektuální dílnou a centrem ostravského hudebně-kulturního dění. Pokud se ty časy již vrátily, pak po zásluze, a snad ostravské opeře vedené hudebním ředitelem Robertem Jindrou dlouho vydrží.
