Díky violoncellistovi Jiřímu Bártovi se vloni zrodil v Kutné Hoře mimořádný festival. Výlučný je koncepcí, jmény interpretů i architektonickými lokacemi. Kromě Jiřího Bárty jsem oslovil i ředitelku festivalu – Alenu Turkovou, známou ze svého působení ve firmě Lotos a organizováním někdejšího festivalu Hradčany hudební.
Pane Bárto, festival v Kutné Hoře je sice mladý a sbírá zkušenosti, ale první ročník vzbudil pozornost a lesk mu dává i záštita paní Livie Klausové. Jak vnímáte sám sebe v dvojroli interpreta a dramaturga? Samozřejmě cítím daleko větší odpovědnost, za sebe i za celkovou „tvář“ festivalu včetně výběru dramaturgie i kolegů hudebníků. Na druhou stranu tohle riziko má i své klady, snažím se, abychom si všichni na pódiu rozuměli, nenajdete mezi námi typickou „hvězdu“, snažím se, aby i dramaturgie měla jednotící myšlenku.
Jaká je koncepce festivalu? Mám rád „ad hoc“ sestavené komorní ansámbly s časově omezenými možnostmi zkoušení, samozřejmě sestavené z vynikajících hudebníků. A na tom je postavený celý festival. Nenajdete zde jediný „řádný“ kvartet, vše, co zde zazní, je nazkoušeno v Kutné Hoře před a v době festivalu.
Dramatugie by neměla být snůškou náhodně sestavených akcí. O čem vypovídá ona kutnohorská? Stručně řečeno vycházím z konfrontace staré a nové hudby, populárních skladeb i skladeb „obskurnějších“, třeba provedených v české premiéře. V rozdílnosti se snažím nalézat jednotící prvky, kulturní nebo stylové kontrasty mě vždycky bavily, nejenom v hudbě.
Goldbergovy variace a Po zarostlém chodníčku zahraje na festivalu Konstantin Lifschitz. Proč právě on a mohl byste jej čtenářům představit? Konstantin je fenomenální pianista a jeden z největších interpretů Bacha dneška. Zároveň miluje Janáčka, v tom se shodujeme. Vůbec mě baví poslouchat zahraniční klavíristy extratřídy interpretovat Janáčka.
V podstatě celým letošním ročníkem vás provází Kanaďanka Lara St. John, možná s nadsázkou označovaná za Annu Netrebko houslí. Proč jste oslovil právě ji a na co se z jejích šesti hostování nejvíce těšíte? To je zajímavé, nikdy jsem ji neslyšel přirovnávat k Anně Netrebko. Možná je to stylizací jejích fotografií, ale Lara je jinak úplně normální holka s nehvězdnými manýry, která si bez problému zahraje i druhé housle. Známe se z jednoho festivalu, kde jsme spolu před lety hráli, už loni jsem ji oslovil, z časových důvodů to tehdy nebylo možné. Určitě bude zážitkem její sólový Bach.
Jak důležité jsou festivaly klasické hudby pro menší města a jejich regiony? Stejně tak jako jsou důležité pro nás interprety. Hrát ve velkých sálech a na velkých festivalech možná přináší takzvanou prestiž, ale stejně není nad koncerty na malých městech pro nadšené posluchače. Kutná Hora má v sobě obrovský potenciál, je to nádherné místo s obrovským charismatem, s nádhernými prostorami ke koncertování. Jen je potřeba ji trochu probudit, dostat více do povědomí. Snad tomu trochu pomůžeme i my naším festivalem.
Paní Turková, co vás vedlo k založení festivalu a proč právě Kutná Hora? Ke Kutné Hoře mám velmi silný osobní vztah. Narodila jsem se tam, prožila zde mládí, žijí tam rodiče a stále mám pocit, že tam jsem doma. Navíc si myslím, že Kutná Hora patří hned po Praze k nejkrásnějším městům, 
a to nejen v Čechách. A to je už dost důvodů k tomu, proč jsem s radostí přijala nabídku Jiřího Bárty, který mě před dvěma lety požádal, jestli bych mu pomohla uskutečnit jeho sen – zorganizovat na krásném místě v Čechách festival komorní hudby, kde se sejdou sóloví interpreti od nás i ze zahraničí a budou se spolu celé dny připravovat na koncerty.
Každý festival potřebuje k existenci peníze mecenášů a přízeň když ne státu, tak aspoň regionálních politiků. Jak se vám daří v době, kdy po letech ekonomické hojnosti přišla krize? Je vůbec město rádo, že vznikl festival s mezinárodními aspiracemi? V období celosvětové krize je situace katastrofická. Ale asi mám štěstí, protože se náš nápad líbil jak Městu Kutná Hora, tak i ministerstvu kultury. Náš projekt podpořila také společnost Philip Morris a Silnice Čáslav. V loňském roce jsme připravili sedm koncertů a všechny byly vyprodány. Letos jsme na červen připravili dokonce koncertů devět. Chceme festival zviditelnit nejen v oblasti Kutné Hory, Kolína, Čáslavi a Prahy, ale po celé republice a možná i v zahraničí.
Ptát se, jaký je Jiří Bárta cellista, je zbytečné, jaký je podle vás dramaturg? Znám ho již mnoho let a pro mě je Jirka zárukou kvalitní a neobvyklé dramaturgie, vysoké profesionality, ale i značných nároků na ostatní umělce. A to je v dnešní době nesmírně důležité: být profesionální, ale také trochu jiný. Festivalů je hodně, a peněz je čím dál tím méně. Přežijí jen ty nejzajímavější projekty.
