Vysněnou metou naší kultury je už dvacet let jedno procento ze státního rozpočtu. I v tomto roce bude nedosažitelným zlatým rounem, v plánu je 0,62 procenta (v roce 2008 činil 0,79 procenta), tedy 7,3 miliardy korun, z toho budou výdaje na církve a náboženské společnosti činit 1,4 miliardy. Pokud se odečte církevní částka a zbudou pouze výdaje na kulturu, podíl výdajů MK na státním rozpočtu klesne přibližně na 0,5 procenta. Vedení ministerstva kultury proto tlačí svůj resort a příspěvkové organizace k racionalizaci a optimalizaci výdajů. Ve srovnání s loňskem přišly „příspěvkovky“ letos o 15 procent peněz. Částka určená těmto organizacím klesla o 700 milionů korun. Navíc ministr kultury Jiří Besser přistoupil k razantnímu řešení, jaké nemá obdoby, když došlo k výměně ředitelů České filharmonie, Pražského filharmonického sboru, Národního technického muzea a Národní knihovny a odchodu šéfa Státní opery Praha. Doufejme, že ve všech případech to byla šťastná volba. Za velmi moudré považujeme rozhodnutí nesnižovat příspěvek na takzvanou živou kulturu (485 milionů). Doufáme, že stát bude i nadále podporovat zajímavé české projekty v zahraničí a naopak. Stát také skrze grantové řízení přispívá na činnost regionálních symfonických orchestrů. I zde by se měla vést diskuse o celé filozofii, koncepci, budgetu a časovém grantovém rámci (umělecké organizace kvůli dramaturgii plánují sezony až tři roky dopředu). Podle údajů ČTK mají hudebníci v orchestrech příjmy pod hranicí hrubé průměrné mzdy v celé ČR. Nejhůře jsou na tom s platy v Západočeském symfonickém orchestru Mariánské Lázně, nejstarším symfonickém tělese v Česku. Naopak nejlepší pracovní podmínky poskytují tři pražské orchestry: Česká filharmonie (průměrný plat je v současné době cca 28 000 Kč brutto), Pražští symfonikové, kteří jsou metropolitním orchestrem, a ze soukromých těles Český národní symfonický orchestr. Platy orchestrálních hráčů jsou v porovnání se standardem západní Evropy zhruba poloviční.
