Nejen filharmonie, opera či jazzové festivaly charakterizují hudební tvář města Brna. Jedním z největších českých i evropských svátků klasické kytary je Kytarový festival Brno, který se letos uskuteční 5. – 11. srpna. Kromě největších mistrů klasické kytary přiveze vášnivé španělské flamenco i nejlepší fingerstyle kytaristku planety. O festivalu jsme si povídali s jeho zakladatelem a ředitelem, kytaristou Vladislavem Bláhou.
Brno a klasická kytara jsou už téměř tři desetiletí spojeny s vaším jménem. Vzpomenete si na úplný začátek festivalu? Prehistorie festivalu v Brně začala v Rychnově nad Kněžnou, kde Česká hudební společnost pořádala hudební kurzy a požádala mě, abych vedl část věnovanou kytaře. Přizval jsem tam jednoho italského a jednoho amerického kytaristu a první malý festival se třemi koncerty o 30 lidech byl na světě.
Jak náročné pro vás bylo vytvořit „sám“ festival, který dorostl podobných rozměrů? Byl jste u zrodu festivalu jeho jediným iniciátorem? Z počátku měl festival malé rozměry a nebylo mým záměrem, dělat jej velkým. Vyrostl sám o sobě, počtem zájemců o kurzy a posluchači koncertů, kterým kapacita Rychnova přestala stačit. Navíc, doprava z nejbližších letišť v Praze a Vídni byla komplikovaná, a tak byl festival přemístěn do Brna. Do Rychnova už tehdy přijely osobnosti, jako Carlo Marchione, loutnista Hopkinson Smith, skladatel John Duarte a další…
Které koncerty a osobnosti v životě festivalu považujete za zásadní? Vedle kytaristy Andrewa Yorka to byly koncerty Scotta Tennanta, Los Angeles Guitar Quartet. Významný byl i koncert světové loutnové jedničky Nigela Northa, jenž letos přijede podruhé, stejně tak byly cenné koncerty barokního kytaristy a loutnisty Hopkinsona Smitha. Jako lidsky skvělá osobnost se projevil Jorge Morel, se kterým jsme se tak skamarádili, že mi napsal skladbu o naší společné cestě z Brna do Krakowa. V podobném světle na mne zapůsobili Maximo Diego Pujol či nedávno zesnulý Roland Dyens. Řada z těchto osobností vystoupila v rámci České republiky jen v Brně.
Na Kytarovém festivalu Brno se prezentují i kytaristé, kteří u nás vystupují pravidelněji. Koho z nich byste rád uvedl? Paolo Pegoraro, který když poprvé vystoupil na festivalu v Brně, byl u nás ještě neznámý. Dále Aniello Desiderio, Marcin Dylla, Zoran Dukić a další. Další světové osobnosti paralelně vedle festivalu vystupovaly pod hlavičkou Klubu klasické kytary. Poprvé v ČR například vystoupil legendární Abel Carlevaro, jenž zde provedl evropskou premiéru své Symfonie concertante pro kytaru a orchestr a po dobu zkoušek bydlel 10 dní u mne doma. Z velkých jmen bych rád zmínil ještě Costase Cotsiolise, Davida Russella a pořadatelsky jsme spolupracovali i na prvním koncertě Paco de Lucii v Brně v Boby Centru.
V České republice existuje podobných kytarových festivalů několik. Kromě Mikulova a Brna však podobně rozsáhlé podniky Praze i Ostravě chybí. Čím to může být? V Ostravě kdysi začal malý festival organizovaný Lidovou konzervatoří (Radim Čudejko), v Praze je Kytara napříč žánry Stanislava Barka. Problém velkých měst je najít někde ve vzájemné blízkosti ubytování, učebny, pronájem sálů, stravování účastníků, pedagogů a vystupujících, což třeba v Brně se v některých letech blížilo číslu 150 lidí.
Jak zvládáte složitou organizaci tak velkého festivalu? Vaše koncertní aktivity jsou značné. Jen letos jste stihl vystoupit ve více než šesti zemích světa a další ještě budou následovat… Je to náročné, ale mám řadu pomocníků: loni začala spolupráce s Medial Agency, dlouhodobě spolupracujeme s TIC Brno, k tomu mi pomáhá štáb dobrovolníků pod vedením Katky Vašíčkové z řad studentů a členů kytarové společnosti. Díky těmto všem jsem zatím stihl odehrát koncerty v Mexico City, Rakousku, Moskvě, Tokiu a New Yorku, na podzim mne čeká Itálie, Španělsko a poprvé zřejmě Hong Kong, který vznikl na základě mého letošního úspěchu v Japonsku. Stejně jako další koncert v Tokiu v příštím roce a koncerty v Číně, kam jsem měl jet teď v červenci, ale už by to narušilo přípravu festivalu a tak jsem to posunul na příští rok.
Je vaše pravidelné koncertování příležitostí k navazování nových kontaktů? Dochází na nich k pozvání zajímavých kytaristů do Brna? Určitě. Například Abela Carlevara a Carla Marchioneho, který byl tehdy u nás neznámý, jsem poznal na Carlevarově festivalu v Německu v Ehrlbachu, kde jsme oba hráli. U některých kolegů – kamarádů, se kterými vystupuji na různých zahraničních festivalech, bychom nebyli plnou výši honoráře asi schopni zaplatit. Před 2 týdny tomu nejinak bylo třeba i při spoluúčinkování s Manuelem Barruecem či Sharon Isbin na New York Guitar Seminar. Oba teď mají chuť do Brna přijet, problémem je srpnový termín, kdy oba mají jiné pravidelné aktivity, ale na tom se pracuje.
Pojďme se podívat na samotný program, ve kterém ovšem došlo k určité úpravě. Mohl byste ji vysvětlit? Festival se posunul o den dopředu. Tradiční Noc flamenca s originálním flamencem z Andaluzie na hradě Špilberk byla posunuta na sobotu 5. srpna, protože hrad byl zabrán divadelním představením. Z toho důvodu se posunul původně závěrečný koncert Muriel Anderson na neděli 6. srpna – druhý den festivalu, mimo jiné i proto, že v jejím původním termínu 11. srpna vystoupí na hradě Špilberk bývalý kytarista Deep Purple Ritchie Blackmore, takže pro fanoušky kytary v Brně festival volně pokračuje jeho koncertem.
Festival neklade žádné hranice, proto v Brně vystoupí špičky nejen klasické kytary. Začněme však tou klasikou. Koho z letošních kytaristů a lektorů byste rád čtenářům doporučil? Určitě Marcina Dyllu – vítěze rekordního počtu asi 30 soutěží, kterého americká média loni označila za „Kytaristu planety“, zajímavý je i Andrea Vettoretti – italský vítěz řady soutěží, svými skladbami a stylem jsou exotičtí Venezuelec Gabriel Guillén nebo Japonec Masayuki Kato. Na starou hudbu jednoznačně jednoho z nejlepších v této oblasti – loutnistu Nigela Northa.
Loutna zažívá v posledních desetiletích skutečnou renesanci. Koncert světoznámého loutnisty Nigela Northa to zřejmě potvrdí? Nigel North, jenž je na absolutní špici světových loutnistů, přijede na festival již podruhé. Sám byl iniciátorem svého comebacku do Brna a moc se sem k nám těší.
Z dalších jmen mne svou všestranností zaujala kytaristka Muriel Anderson. Co od ní můžeme očekávat? Samozřejmě jsem rád, že Muriel poprvé vystoupí v ČR zrovna u nás. Je jedinou ženou, která vyhrála ceněnou soutěž National Fingerstyle Guitar Championship. Někdy hrává na koncertech s Tommy Emanuelem a je považována ve svém oboru zvaném „fingerpicking“ za ženskou star. Její skladba Why Worry docílila na internetu zhlédnutí 8 milionů diváků.
Festival neklade meze žádným kytarovým stylům, což je jistě ozvěna vaší dlouhodobé koncepce. Na co dalšího z Kytarového festivalu Brno byste v závěru našeho povídání rád upozornil? Festival se zabývá vždy akustickou kytarou a rovněž loutnou a to v oblastech, které mohou klasickou hru obohatit, což si myslím, že technika hry fingerstyle nebo flamenca určitě (tedy ne hra trsátkem). Význam poslechu autentické interpretace skladeb pro loutnu (třeba Johanna Sebastiana Bacha) pro kytaristu není jistě třeba vysvětlovat. Velkou přidanou hodnotou je také kytarová soutěž GUITARTALENT, jíž se účastní interpretační špička mladé kytarové generace a každý rok se vyloupne nějaký pozoruhodný výkon. I to je jedna z neodmyslitelných tváří Kytarového festivalu Brno.
