V roce 2017 představily skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová svou operu Jsem kněžna bláznů, kterou vzdávají hold jedné z největších osobností české kultury, Boženě Němcové. Premiéra nového nastudování tohoto díla byla plánována v rámci operního festivalu Smetanova Litomyšl 2020. Jelikož se však festival uskutečnil pouze v komorní formě, odsouvá se provedení pravděpodobně na rok 2022 ke 160. výročí úmrtí spisovatelky. Již teď však obě autorky popisují, v čem podle nich spočívá fenomén Boženy Němcové, jak lze spisovatelku vnímat v kontextu dnešní doby a jak s její osobností souzní nová režie Mlady Kyovské Šerých.
Název Jsem kněžna bláznů je již sám o sobě velmi poutavý. Podle čeho jste ho zvolily?
LN: Jsou to slova Boženy Němcové v závěrečném obrazu opery a podle mého názoru nejlépe vystihují dílo i osobnost spisovatelky.
OS: Je to citace z dopisu Boženinu milenci Hanuši Jurenkovi: „Jsem kněžna bláznů – k pití ne, k milování už ne mladá – k utrpení – k utrpení vyvolená.“
Pro vás obě se jednalo o první autorské setkání s operou. V čem se práce lišila od jiných vašich děl?
LN: Vokální tvorba a divadlo mi byli vždy velmi blízké, stejně jako ženská tématika, možná snad leitmotiv mé tvorby vůbec. Takže komponování hudby šlo relativně snadno. Nicméně mu předcházela mnohaletá příprava a studium pramenů a díla Boženy Němcové. Koupila a přečetla jsem snad všechno, co napsala a co bylo napsáno o ní. Dlouho mi vrtalo hlavou, nebo mi spíš bylo líto, že Božena Němcová vězí ve škatulce národní buditelky a autorky Babičky. Přitom jsem netušila, jak nádherná, svobodomyslná, inteligentní a mimořádná žena to byla. Intenzivní setkání s ní, s jejím dílem, s její osobností prostřednictvím její korespondence a díla samotného mi otevřelo úplně nové horizonty, na jejichž vrcholu je setkání s Olgou Sommerovou, ze kterého vzniklo naše vzácné přátelství.
OS: Božena Němcová byla pro mě už od mládí, a ještě více ve zralém věku, kdy jsem si přečetla její fascinující korespondenci, zářivou, takřka posvátnou hrdinkou. A přitom jsem na ní obdivovala její civilnost, nebo spíš modernost. Dnešním jazykem by se dalo říct, že byla občanská aktivistka a politická disidentka. Kromě literárního díla, které se vyznačuje nádherným básnickým jazykem, byla vlastně i dokumentaristkou, která sbírala na několika cestách na Slovensko pohádky a báchorky, která se stýkala s venkovskými lidmi, a psala národopisné a cestopisné Obrazy z okolí domažlického. Dnes to můžeme považovat za samozřejmou věc, ale tenkrát to obvyklé nebylo. Proto říkám, že Božena Němcová je naší současnicí. Já jsem před dvaceti lety natočila dokumentární film Nesmrtelná hvězda Božena Němcová, kdy se z obdivu k této mimořádně ženě vyznávají významní literáti, znalci jejího díla a osobnosti.
Kdyby mě neoslovila Lenka, nikdy by mě nenapadlo napsat operní libreto. Ale protože jsem dokumentaristka, muselo to být libreto dokumentární, povýšené citacemi básníků. Život Boženy Němcové byl tak dramatický, že nebylo třeba přidávat vlastní fantazii.
Původně se měla opera uvést v rámci někdejšího projektu Národního divadla „Bušení do železné opony“. Premiéru měla ale o mnoho let později. Změnil se mezitím váš pohled na dané téma?
LN: Tematicky určitě ne. Ale původní verzi pro „Bušení“ jsem přepracovala, nově zinstrumentovala pro první uvedení v Brně na podzim 2017. Po premiéře dílo prošlo revizí, což je ale celkem běžná praxe.
„Božena Němcová byla žena z jednoho kusu,
neúplatná, nemanipulovatelná, nesehnutá, nepokořená.“
Ze života Boženy Němcové se dá k zpracování vybrat mnoho aspektů: především je vnímána jako literátka, neméně zajímavé jsou však její pokrokové názory či osobní život. Jakou linii jste v opeře sledovaly nejvíc?
OS: Soustředily jsme se na její osobní život v manželství, vztahy s milenci, a také na politické pronásledování, kterému je v opeře věnován značný prostor autentickými zprávami tajné policie, která ji i jejího manžela sledovala. Pro mě je dosud nepřekonanou ženskou osobností, svým literárním dílem, svými názory, svojí občanskou a lidskou odvahou, protestem proti politickému režimu a morálním normám 19. století. Dělala to, co považovala za správné. Tvořila v době, kdy už mělo národní obrození za sebou první stádia emancipace, a česká společnost se stávala občanskou společností. Po roce 1848, v období tzv. bachovského absolutismu, se nebála, byla statečná. To se projevilo i tím, že se k Havlíčkovi po jeho návratu z vyhnanství hlásila na ulici, když se mu jiní vyhýbali. Svobodně se chovala i ve vztahu k mužům. Šla za hlasem srdce a neohlížela se, co tomu řekne společnost. Její svobodomyslnost se projevovala ve veřejném, ale i v soukromém životě. Fascinuje mě, že neměla žádné předsudky. Neuznávala žádné společenské bariéry. Zastávala názor, že jsme si všichni rovni. Synovi Karlovi napsala: Nad nikým se nepovyšuj, před nikým se neponižuj! Božena byla bytostná demokratka. Mohla by s námi žít ve 20., i v 21. století. Kdyby se tady zjevila, zjistila by, co se tu děje, a mohla by s námi vést dialog. Božena je zázračná nadčasová bytost.
Do jaké míry lze dílo Jsem kněžna bláznů považovat za dokumentární?
OS: Je to opera, čili múzické dílo, nikoliv dokument.
Kromě Němcové a jejího manžela vystupuje v opeře už jenom kvarteto dalších postav. Jaké osoby ze spisovatelčina života ztvárňují?
OS: Role čtyř pěvců, vlastně sboru jsou proměnlivé. Jsou to Boženiny děti, Hynek, Karel, Dora a Jaroslav, jsou to agenti tajné policie Rakousko-Uherska, jsou to Boženini milenci, jsou to i komentátoři Boženina příběhu.
Příběh Boženy Němcové se odehrává v 19. století, hudba je soudobá. Jak se vám dařilo vypořádat se s touto kombinací?
OS: Vždyť ale já pořád říkám, že Božena je žena 21. století, naše současnice.
LN: Na brněnské JAMU jsem po dobu studií kompozice léta bojovala s dilematem, že zkrátka cítím jinak, než je oficiální poetika na škole – tedy tzv. Nová hudba. Možná trochu tradičněji, možná velmi divadelně. Dnes už je mi to jedno a jsem vděčná svému učiteli – profesoru Františku Emmertovi, že mě nechal psát, jak mi zobák narostl. Spíš mě velmi citlivě vedl, upozorňoval na možnosti, a především mě inspiroval, jak svou tvorbou, tak svou osobností. Pochopitelně jsem s ním konzultovala a poprosila jej i o revizi opery. Bohužel se už uvedení díla nedožil. Přesto jsem přesvědčená, že je tu svým způsobem stále se mnou a že mě nadále velmi citlivě vede.
Premiéru inscenovala režisérka Kristiana Belcredi. Nového nastudování se ujme Mlada Kyovská Šerých. V čem bude inscenace jiná?
LN: Režisérka Mlada Kyovská Šerých přistupuje k nastudování velmi zodpovědně. Pečlivě studuje veškeré možné prameny a konzultuje s oběma autorkami. Jde tedy skutečně o týmovou práci a věřím, že výsledek tomu bude odpovídat a že se z něj budeme radovat nejen my, ale především nesmrtelná hvězda Božena Němcová.
Změnil se během práce na opeře váš pohled na Boženu Němcovou?
LN: V mém případě určitě. Na samém začátku, kdy mě téma opery o ní napadlo, jsem naprosto netušila, s jak mimořádnou osobností – ženou, budu mít tu čest. A to platí i o setkání s Olgou Sommerovou. Ať už bude další osud opery jakýkoliv, už jen pro to jsem za mnohaletou práci na ní oběma ženám nesmírně vděčná.
OS: Musím říct, že i já jsem za setkání s Lenkou vděčná, a taky za to, že jsem se díky ní mohla podílet na vzniku opery. Těší mě, že s Lenkou můžeme o Boženě mluvit zasvěceně. České ženy Boženu milují, je pro ně vzorem a výzvou. Můj pohled na ni se nezměnil. Božena, kterou nazývám svou přítelkyní, mě stále láká k dialogu, který s ní vedu. A taky si o ní stále čtu, a dozvídám se detaily z jejího osobního života. Víme, že byla krásná tělem i duší. A já si čtu, jak byla vysoká, štíhlá, vzpřímená, jaké měla charisma, kterému málokdo nepodlehl, jaký měla melodický hlas, jak uměla mluvit s intelektuály i s obyčejnými lidmi, jak se smála, když jí děti zlobily, jak měla nejraději oblečení černé barvy.
Čeho by si, podle vás, na této spisovatelce měla společnost všímat více?
LN: Její statečnosti, konsekvence v názorech i chování, noblesy, nezávislosti a odvahy.
OS: Božena Němcová byla žena z jednoho kusu, neúplatná, nemanipulovatelná, nesehnutá, nepokořená. Básnířka, která když byla na dně, hleděla vzhůru. Statečná žena, která navzdory politickému pronásledování a společenskému odsudku zůstala svobodná.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII III/2021.
