Od jarních festivalů, o kterých jsem psal v květnovém čísle, se posuneme jako každý rok k létu. Smetanova Litomyšl vyvrcholí už 4. 7. recitálem korejské sopranistky Sumi Jo, ale její výtvarná sestra trvá podstatně déle. Zásadní výstava kreseb, grafik a olejomaleb Bohuslava Reynka sice končí 6. 7., ale výstava z díla Aleše Lamra, známého svým vtipem, barevností a fantazijností, potrvá až do 31. 7. Litomyšl nabízí v různých lokacích i další výtvarníky – například Jiřího Koláře, Zdeňka Sýkoru, Martina Janeckého nebo Andyho Warhola (www.vytvarna.smetanovalitomysl.cz
Ve dnech 24. 6 – 24. 7. probíhá už po osmnácté hudební festival Janáčkovy Hukvaldy (www.janackovyhukvaldy. cz). Jedná se o méně známou akci, nicméně dobře připravenou, na kouzelném teritoriu s lákavým programem a interprety. Určitě bych doporučil Glagolskou mši v hukvaldském amfiteátru nebo večery souboru Schola Gregoriana Pragensis a Collegia 1704 v Kostele sv. Mikuláše v Rychalticích.
Na jihu Moravy, ve Znojmě, se koná v kraji skvělých vín v červenci hudební festival (8. – 24. 7.) Vloni oslavoval jubileum Henryho Purcella, letos bude v centru pozornosti Josef Mysliveček. Bude „propírán“ z nejrůznějších pohledů – od vážnohudebního až po jazzový. Vrcholem nejen festivalu, ale celého hudebního léta v České republice by měla být novodobá scénická premiéra Myslivečkovy opery Motezuma (Mottezuma, Montezuma), kterou bude relizovat duo Roman Válek (dirigent) – Michael Tarant (režisér).
Samozřejmě v Praze nabídnou bohaté menu starší hudby Letní slavnosti staré hudby (22. 7. – 8. 8.), o kterých se více dočtete na stranách 10 až 12. Těžko něco vyzvednout, nicméně závěrečný příchod Krále Slunce Ludvíka XIV., respektive dvorské hudby jeho doby, bude určitě hodně působivý.
Novinkou a pokusem o zaplnění místa v tržní hudební nabídce metropole by měly být Pražské barokní slavnosti . Od 17. 6. zní každý večer v Ledeburské zahradě pod Pražským hradem jedna ze šestice oper; finále bude 3. 10. Dramaturgickým lákadlem je zdařilá novodobá rekonstrukce Vivaldiho pastorální opery L’Unione della Pace, e di Marte (Spojení míru s Martem), jejíž světová premiéra se uskutečnila 7. května tohoto roku. Vivaldiho doplňuje barokní pasticcio Facetum Musicum. Další tituly jsou minimalistické quasi barokní opery Endymio, Torso, Yta innocens a Coronide. Garanty umělecké úrovně jsou renomované osobnosti: Ondřej Macek se svým souborem Hof-Musici, Tomáš Hanzlík s Ensemble Damian a skladatel Vít Zouhar, autor pozoruhodné opery Coronide. Je možné, že slogan „Divadlo jako velkolepá podívaná“ bude naplněn. Nemohu se však ubránit pocitu, že se jedná hlavně o dobře zorganizovaný způsob operního podnikání. Bude zajímavé pozorovat, kdo bude tvořit auditorium desítek představení, jestli budou převažovat turisté, nebo naopak Pražané. O osudu nového podniku rozhodnou právě oni a pak také budoucí kreativita, neboť kvalitních minimalistických, „barokních“ oper nemáme mnoho…
Letní Praha však nabízí díky festivalu Prague Proms i hudbu z jiného soudku. Vážná hudba kvantitou je sice letos v útlumu, zato výjimečných nonartificiálních projektů je hned několik. Určitě sem řadím hostování formace Terence Blanchard Quintet a hostování legendy filmové hudby Ennia Morriconeho.
Jestliže ekonomická krize a uplynulá hudební sezona zcela nevysály vaše finanční konto pro kulturu a můžete si dopřát luxus letní zahraniční hudební turistiky, tak nabídka je o několik řádů vyšší nežli u nás. Nahlédněme jen do festivalové špičky. Legendární BBC Proms (15. 7. – 10. 9.) jsou opět neuvěřitelnou hostinou – 64 symfonických koncertů, 3 koncertní operní projekty dirigentů Pappana, Dantoneho a Gardinera, spousta komorní hudby. Vybraná nabídka sólistů – od Marthy Argerich po Nigela Kennedyho (sólový Bach) a pestrá paleta britských a hostujících orchestrů včetně Simón Bolívar Symphony Orchestra s Gustavem Dudamelem, které žádný náš festival dosud nebyl schopen přivézt. Úvod bude patřit Jiřímu Bělohlávkovi a jeho BBC Symphony Orchestra a také Leoši Janáčkovi (v Glagolské mši vystoupí i Dagmar Pecková a Jan Martiník), na Last Night bude hrát Lang Lang. Díky Jiřímu Bělohlávkovi zazní 20. 7. Smetanova Má vlast a Dvořákův Violoncellový koncert h moll (Jean-Guihen Queyras).
V Salcburku se koná během roku spousta kulturních projektů včetně Velikonočního a Svatodušního festivalu, ale uměleckým středobodem Rakouska jsou Salzburger Festspiele (27. 7. – 30. 8.). Nás bude neobyčejně zajímat mezi devíti operními projekty nová inscenace Věci Makropulos Leoše Janáčka (10., 13., 18., 25., 30. 8.), v níž vystoupí v roli Janka Aleš Briscein (z Janáčka zazní na jednom koncertu i jeho Klavírní sonáta es moll). (Divadelních her bude celkem 19!) Pro kariéru mladého českého barytonisty Adama Plachetky je dobrým signálem, že byl přizván do inscenací Figarovy svatby (Antonio) a Dona Giovanniho (Masetto). Pro Salcburk je příznačné, že nabízí dramaturgicky vzrušující projekty. Takovými je kompletní provedení smyčcových kvartetů Dmitrije Šostakoviče (!), Mahler-Szenen nebo Der Fünfte Kontinent se záplavou moderní hudby ve špičkové interpretaci. Nad seznamem sólistů se neubráníte závisti: Uchida, Mullova, Pollini, Lang, Sokolov, Volodos, Grubinger…
Rozpočtem, úrovní a snobismem soupeří se Salcburkem Lucerne Festival (10. 8. – – 18. 9.). Záplava sponzorů a záštita duchovních otců festivalu, Claudia Abbada (Lucerne Festival Orchestra) a Pierra Bouleze (Lucerne Festival Academy), umožňuje nabízet kromě hvězd i nejlepší orchestry.
Ať navštívíte koncert nebo festival doma nebo v Evropě, přeji všem duchovně obohacující hudební zážitky.
