Dirigent Libor Pešek je světový dirigent s velkými dirigentskými zkušenostmi, které získal v zahraničí i u nás. V pražském Národním divadle dirigoval na počátku sedmdesátých let 20. století operu buffa Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta, balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva ve druhé polovině let devadesátých. Potřetí se představuje buffo operou Dobře placená procházka Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, kde úročí i svůj cit pro swingovou hudbu.
Dobře placenou procházkou se vracíte do šedesátých let. Jak došlo k vaší spolupráci s režisérem Milošem Formanem?
Naše historie, Miloše a moje, sahá do roku 1950, kdy jsme spolu maturovali v Dejvicích na gymnáziu a v posledním roce jsme začali dělat společně hudební divadlo jako dva amatérští studenti. Měli jsme asi padesát představení v Divadle E. F. Buriana. Potom se naše cesty rozešly do nejrůznějších koutů světa. Viděli jsme se při natáčení Amadea, ale jen jako kamarádi, Miloš mne zároveň poprosil, jestli bych mu nenatočil část hudby k filmu Lid vs. Larry Flint. Chtěl tam mít Stabat Mater Antonína Dvořáka a pochod z opery Dalibor Bedřicha Smetany. Hudbu jsme natočili a od té doby se často vídali. V poslední době ve Španělsku, když tam Miloš natáčel film Goyovy přízraky. Především přišlo pozvání do Národního divadla od pana Dvořáka a zároveň mne tento vybraný tým oslovil, jestli bych dirigoval Dobře placenou procházku. Nejsem hudebně divadelní dirigent, ale zaujalo mne to, protože je v tom hodně swingu. Stále swing miluji, připomíná mi mé mládí, a tak jsme se dali zase dohromady.
Kde jste se ve své dirigentské kariéře setkal se swingem?
Dostávám se ke swingu občas, ale málo na můj vkus. Ve vážné hudbě je dost swingu, ať už je to George Gershwin nebo Leonard Bernstein, Darius Milhaud, Bohuslav Martinů. V jejich hudbě je hodně jazzových prvků, čili člověk se k této hudbě i tak dostane. Swingu jsem se věnoval také v Anglii, když jsem dělal nějaký populární koncert. Na programu jsme měli různá aranžmá z doby Glenna Millera.
Jak se rozvíjela vaše spolupráce s režiséry? Mluvili vám do koncepce nebo vám nechali volný prostor k vaší tvůrčí práci?
Zastávám názor, že hudba má sloužit divadlu, proto jsem na zkoušky docházel. Ne třeba na šest nebo sedm hodin, ale na tři i čtyři hodiny. Pokud jsem byl v Čechách, tak jsem za nimi vždy zašel. Člověk tím tak získal kontinuitu názoru, co chtěli režiséři a co se chce od nás a od hudby. Až v poslední fázi jsem viděl, jak nám to všem prospělo. S Milošem Formanem se máme hodně rádi a zopakovali jsme si všechny historické zážitky, ale zároveň je to, jako když jsme se nikdy nerozešli.
Jak byste charakterizoval svůj postoj k libretu Jiřího Suchého a partituře, kde se navíc objevuje i harmonika?
Pana Suchého velmi obdivuji, zvláště de facto teď, když jsem si musel přečíst slovo od slova partituru a celý text. Teprve jsem docenil každou nuanci a všechny odstíny poetiky. Drobné jemné vtipy, které tam jsou úžasné. Jen si nedovedu představit, jak by se taková věc dala přeložit do cizího jazyka. Je to natolik specifické, že by to znamenalo přebásnit, ale na to by bylo zapotřebí básníka. Harmoniku, která v libretu původně nebyla, přidali režiséři. Myslím si, že je to dobře, jednak v hudbě zaznívá tango, kde je harmonika zvukově esenciální, a také je to takový přidrzlý element, který doprovází advokáta. Byl to dobrý nápad.
Pan Suchý ve hře použil i gregoriánský chorál. Nemyslíte, že je to velké míšení stylů?
Ano, to je největší oříšek spíš pro instrumentátora než pro nás, protože my se dovedeme překlenout z jednoho stylu do druhého poměrně lehce, ale napsat to tak, aby vše dávalo smysl, nebylo určitě lehké. Musím říct, že celkem jsem překvapen,
že jsme z tolika různých stylů dokázali dát dohromady hudebně něco, co připomíná celek.
Jste spokojen se zvukovou stránkou v Národním divadle?
Ano, chtěli jsme mít big band a smyčce, dřeva, saxofony, bicí, vše co patří k big bandu. Opravdu mne velice překvapila akustika hlediště Národního divadla v Praze, protože zvuk je velmi hezký a vine se z orchestřiště pěkně a mikroporty, které nosí herci a zpěváci, se tak s ním mísí dobře. Já jsem s tím spokojen.