Po studiích na Akademii se kvarteto po tři léta zúčastňovalo mistrovských kurzů u Amadea Quartet (1995), Bartók Quartet 1996) a absolvovalo dvouleté studium na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Vídni u Alban Berg Quartet (1996-97). Od ledna 1996 souboru propůjčila své jméno hraběnka Mathilda Nostitz, k jejímuž oslovení mladými kvartetisty nedošlo náhodou: nejenže znali její minulost, rodu české šlechty proslaveného mecenášstvím, ale měli tu možnost se s ní poznat osobně při její obdobné činnosti v dnešní České republice.
V roce 1997 se kvarteto zúčastnilo soutěže v holandském Heerlenu, kde získalo 1. cenu, rok nato obsadili 2. místo v soutěži Pražského jara a v roce 1998 zvítězili na soutěži v italské Cremoně. Vybaveni těmito úspěchy, na něž se přirozeně vázaly možnosti vystoupení v řadě evropských koncertních síních, se poprvé představili na Dnech české kultury v Japonsku (1997). Úspěšné koncerty jim přinesly možnost následného turné po Japonsku v roce 2000. Koncert pro Společnost Antonína Dvořáka v New Yorku 2001 byl úspěšným debutem na americkém kontinentu. Nostitzovo kvarteto se etablovalo především na německých pódiích, kde jsou jejich koncerty výrazně častější než u nás doma. Opakované cesty do Velké Britanie, Francie, Belgie, Holandska, Rakouska, Španělska, Portugalska a Itálie, k tomu turné v Číně a Omanu svědčí o tom, že mladý soubor si během osmileté existence v těžké konkurenci mnoha kvartetních souborů světa vybojoval své místo.
Zvuková souhra souboru vychází z expresivního typu hry primária a violoncellisty, střední hlasy stejným zbarvením a naturelem hry vytvářejí s nimi kompaktní zvukový celek, jenž se usměrňuje stylovým zaměřením interpretovaných děl. Zůstává v principu typem kvarteta s muzikantsky jadrným tónovým i výrazovým projevem. Sólová nosnost způsobu hry každého jedince, cit pro komorní sladění a respekt k interpretovaným skladbám dal kvartetistům možnost vytvořit si vlastní charakter hry razantnější zvukovosti a zpěvné expresivnosti. Nejvíce je to cítit z jejich interpretace Dvořáka a Janáčka, dává to přitažlivě živé naplnění kvartetům Ivany Loudové a Pavla Haase, ale i Bohuslava Martinů. Neznamená to však, že by v jejich podání postrádal zvukovou křehkost Mozart či impresionistický opar Ravel. Mladé kvarteto plné „mladého“ intenzivního zvuku a elánu má dostatek potenciálu pro jeho další cizelaci v budoucích letech.
2
OCENĚNÍ:
1997 – 1. cena Heerlen. 1998 – 2. cena Pražské jaro. 1998 – 1. cena Cremona
DISKOGRAFIE:
Clarton 1998
A Dvořák : Smyčcový kvartet A dur, op. 105
B. Martinů: Smyčcový kvartet č.2
W. A. Mozart: Smyčcový kvartet F dur KV 590
Arcodiva 2000
M. Ravel: Smyčcový kvartet F dur
P. Haas: Smyčcový kvartet č.3
L. Janáček: Smyčcový kvartet č.1
Production Oman 2001
W. A. Mozart: Smyčcový kvartet G dur KV 156
I. Loudová: Smyčcový kvartet č. 3
A. Dvořák: Cypřiše
