Varhanní soutěž J. S. Bacha trvala osm dnů a soutěžilo se ve třech kolech, kandidáti museli být mladší 32 let. V 1. kole se hrál Bach a Buxtehude, semifinále bylo celé romantické (Mendelssohn-Bartholdy a Brahms) a finalisty čekal Schumann (Fuga über B-A-C-H ) a samozřejmě Bach: Sinfonia č. 1 , kadence ad libitum a Sinfonia č. 5 , obě z kantáty „Geist und Seele wird verwirret“ (BWV 35). Finalisty doprovázel orchestr Collegium Instrumentale Brugense. Soutěže se zúčastnilo 49 mladých varhaníků ze sedmnácti zemí Evropy, Severní Ameriky (USA a Kanada) a Asie (Japonsko a Jižní Korea). Česká republika měla dvě kandidátky, Slovensko jednu. Do finále nakonec postoupilo pět varhaníků, za Markétou se umístili celkem málo výrazná Francouzka Maude Gratton (2. cena), skvělý Švýcar Benjamin Righetti (3. cena) a dále Belgičanka Els Biesemans a Ital Francesco Saverio Pedrini (oba 4. cena ex-aequo). Markéta Reindlová na sebe upozornila už v semifinále a byla odborníky tipována za favorita. Markéta hrála o něco méně osobitěji než Righetti nebo Pedrini, ale velmi solidně a bez chyb. Také její registrace byly lepší a v kadenci uplatnila kompaktnost a stylistiku. Byla to její první velká soutěž a určitě o ní ještě uslyšíme.
Mladá umělkyně se narodila v roce 1975 v Plzni v hudební rodině. Když jí bylo 14 let, tak již studovala klavír a varhany na plzeňské konzervatoři. V roce 1995 přešla na AMU v Praze do třídy Jana Hory, kde absolvovala v roce 2000. Nyní se zdokonaluje u Martina Sandera na Hochschule für Kirchenmusik v Heidelbergu. Její dosud největším úspěchem bylo 4. místo na varhanní soutěži Arthura Piechlera v bavorském Landau. „Ve skrytu duše jsem přece jen očekávala, že budu úspešná. Když jsem slyšela, že jsem ve finále, řekla jsem si: Dosáhla jsem, co jsem chtěla, dál nemám co ztratit. Vítězství mě ale skutečně překvapilo,“ vyprávěla Markéta ještě rozechvělým hlasem po vyhlášení vítězů. „Účast v soutěži je zkouška nervů, člověk se musí prát sám se sebou a vlastní psychikou. Když jsem ve finále usedla k varhanám a za sebou měla porotu a publikum, nejraději bych bývala utekla.“ Ještě že to neudělala, nejen že by nezískala 1. cenu a tím i 3.750 Euro, ale i cenu publika a pootevřené dveře do světa koncertních agentur. A co do budoucna? Markéta stojí oběma nohama na zemi: „Uplatnění varhaníků je dvousměrné, doprovod při bohoslužbách a sólistická činnost. Nejlepší je spojit obě věci dohromady. Podstata existence nástroje byla vždy náboženská a mše si zaslouží i vysokou hudební úroveň. Je dobře, že studuji sólovou hru. Na závěr mše zahraji vždy něco z velkého repertoáru a lidé v Německu to ocení.“
