Padesát let od úmrtí skladatele bývá rozhodujícím momentem pro ověření životaschopnosti jeho díla. Je to období, ve kterém odcházejí poslední žijící přímí příbuzní, blízcí přátelé a spříznění interpreti a zbude „jen“ dílo samotné. V případě Bohuslava Martinů (a nevelkého počtu jiných skladatelů) tomu tak naštěstí není a jistě i díky soustředěnému úsilí Nadace a Institutu Bohuslava Martinů zájem o dílo tohoto skladatele vzrůstá. Zatím však nejsou jeho skladby hrány tak často, jak by si Martinů zasloužil. Zejména v zahraničí jde většinou jen o ojedinělá uvedení, která z hlediska posluchačů nevytvářejí onu tolik potřebnou kontinuitu provozování jeho děl. 50. výročí skladatelova úmrtí je optimální příležitostí pro soustředěnou propagaci tohoto skladatele a jeho celosvětově významného odkazu.
Vnější rámec mezinárodního projektu Martinů revisited tvoří dvě významná jubilea. Na jeho počátku si připomeneme 50. výročí úmrtí tohoto skladatele, který zemřel 28. srpna 1959 ve švýcarském Liestalu, jeho zakončení bude spojeno s oslavami 120. výročí jeho narození (8. prosince 1890 v Poličce). Institut B. Martinů se za podpory Nadace B. Martinů obrátil již před třemi roky na české i zahraniční orchestry, operní domy, festivaly a další koncertní pořadatele a upozornil je na tato významná výročí. Celosvětový ohlas na tuto výzvu byl jedním z důvodů, proč byl se žádostí o záštitu celého projektu osloven ministr zahraničních věcí České republiky. Mezitím se k projektu přihlásila i vláda České republiky, která pojala Martinů revisited jako nejdůležitější kulturní projekt českého předsednictví Evropské unii v první polovině roku 2009. Je totiž zřejmé, že se skladatel, který prožil velkou část svého života v mnoha evropských zemích (Francie, Švýcarsko, Itálie) a ve Spojených státech amerických, přímo nabízí jako identifikační osobnost.
V názvu projektu zaznívá slovo „revisited“, které má několik možných významů. Jednak jím má být zdůrazněna skutečnost, že Martinů již několikrát objeven byl, ať již ve Francii 30. let nebo za 2. světové války a po ní v USA, že se však na sklonku svého života ocitl ve složité politické a kulturní situaci, vzniklé jednak bipolárním rozdělením světa, které z Martinů udělalo takřka přes noc cizince jak v západním tak i ve východním bloku, jednak razantním nástupem takzvané Darmstadtské avantgardy, která simplifikujícím a naprosto zkreslujícím způsobem prohlásila veškerou neoklasicistní hudbu za umělecký pendant totalitních režimů. Následkem těchto se začala nejen hudba Martinů, ale i skladby jeho nejvýznamnějších současníků, jako například Alberta Roussela, Arthura Honeggera, Francise Poulenca, Daria Milhauda a dalších vytrácet z koncertních pódií a vrací se na ně teprve od konce 20. století. Dalším náhledem hodným revize je názor mnoha skladatelových českých současníků, že Martinů není v pravém slova smyslu autorem českým, nýbrž internacionálním (v 50. letech se tomu začalo říkat kosmopolitismus a takovýto postoj byl tehdejším režimem považován za protilidový). Snad nejvýrazněji se tento názor projevil v kdysi rozšířeném značně pokleslém bonmotu, že Martinů je „český knedlík s francouzskou omáčkou.“ Ti, kdo dokázali tento výrok citovat a šířit – navzdory Špalíčku , bez ohledu na hudbu Her o Marii , na lyrismus volné věty 1. koncertu pro violoncello a orchestr a na další překrásné skladby B. Martinů – bezděky předjímali nebezpečně zjednodušující oficiální estetiku 50. let.
Po počátečním úplném zákazu jeho hudby po násilné změně režimu v únoru 1948 (z repertoáru České filharmonie zcela zmizel na dobu pěti let!) začal být Martinů znovu objevován od poloviny 50. let, kdy začal konečně povolovat tuhý stalinismus a téměř současně zazářila jako meteor jeho kantáta Otvírání studánek , kterou si interpreti i milovníci hudby v jeho vlasti okamžitě zamilovali. I tak ale zůstal kontakt s hudbou Martinů v jeho vlasti omezen hlavně na díla založená na lidové poezii, jeho symfonie a zejména jeho duchovní skladby byly z ideologických důvodů opomíjeny. Nejen zahraničí, ale i Česká republika má tedy co (znovu)objevovat v bohaté a hluboké tvorbě Bohuslava Martinů!
Na zahajovacím koncertu projektu Martinů revisited přednese 11. a 12. 12. 2008 mezzosopranistka Magdalena Kožená s australským tenoristou Davidem Davislimem a s orchestrem České filharmonie za řízení Sira Charlese Mackerrase ve světové premiéře Tři fragmenty z opery Juliette (Snář) . Skladatelův autograf klavírního výtahu této skladby odkoupila Nadace Martinů prostřednictvím Institutu před několika lety od jednoho německého sběratele, autograf partitury se vynořil dokonce až v průběhu ediční přípravy díla. K zásadním akcím projektu patří nadcházející dva ročníky festivalu Pražské jaro, který si zejména na rok 2009 vybral tvorbu Martinů a její evropský a světový kontext jako ústřední téma své dramaturgie. Důležité jsou i nové inscenace oper a baletů v Praze, Brně, Bratislavě, Nice, Aix-en-Provence, Curychu, Lucernu, Mnichově, Rostocku, Londýně, Oxfordu, Garsingtonu a dalších. Zvýšenou pozornost na tvorbu Martinů zaměří významné festivaly v České republice, ve Švýcarsku (Basilej), Francii (Aix en Provence), Maďarsku (Budapešť), Anglii a USA. České orchestry a operní soubory zařadí v sezoně 2009/10 do své dramaturgie díla Martinů, některé je dokonce učiní hlavním tématem sezony, jako například Česká filharmonie. Národní muzeum uspořádá velkou výstavu o skladatelově životě a tvorbě. Pražské i brněnské Národní divadlo připravují nastudování závažných jevištních děl Martinů.
Partnerem projektu jsou Česká centra a Magistrát hl. města Prahy, mediálními partnery jsou vedle hudebních a obecných tištěných periodik hlavně Česká televize a Český rozhlas. Vedle iniciátora a garanta projektu, kterým je ředitel Institutu B. Martinů v Praze, se na něm podílí Lucie Berná jako zahraniční koordinátor, českou část projektu koordinuje Lenka Dohnalová v Institutu umění – Divadelním ústavu. Členství v čestném výboru přijali Gabriela Beňačková, Zuzana Růžičková a Josef Suk. K vrcholům české části projektu bude v červnu 2009 patřit hudebně edukativní projekt Špalíček v nastudování studentů Konzervatoře Duncan Center, 160 dětí ze základních a středních pražských škol a Pražské komorní filharmonie za řízení Jakuba Hrůši.
Také významná světová vydavatelství připravují k výročím B. Martinů řadu nových titulů, za všechny jmenujme alespoň kompletní nahrávku skladatelovy tvorby pro sólové housle včetně dvojkoncertů u firmy Hyperion (B. Matoušek, Ch. Hogwood, Česká filharmonie), nové nahrávky firem Supraphon, Praga Digitals, Naxos a další. Hudební nakladatelství v České republice, Německu, Rakousku, Francii, Anglii a USA připravují nová vydání děl Bohuslava Martinů, například Tři fragmenty z opery Juliette v nakladatelství DILIA, klavírní Loutky I-III u firmy Editio Bärenreiter, Kuchyňskou revue v edici Christophera Hogwooda v nakladatelství Leduc a další. Již v roce 2007 vydalo nakladatelství Schott druhé revidované vydání Katalogu děl Bohuslava Martinů od Harryho Halbreicha. Na rok 2009 je plánováno vydání analytické knihy Michaela Crumpa o symfoniích B. Martinů, ve stejné roce hodlá Toccata Press v Londýně vydat i anglickou verzi knihy Išy Popelky Dopisy domů v překladu Ralpha Slaytona. Mezinárodní muzikologická konference, pořádaná v rámci festivalu Pražské jaro 2009 Institutem B. Martinů ve spolupráci s katedrou muzikologie na univerzitě v Curychu, naváže po kratší přestávce na tradici pravidelných konferencí, pořádaných Institutem B. Martinů, další symposia jsou připravována v Drážďanech a v Basileji. Závěrečný koncert projektu se uskuteční v podání České filharmonie v prosinci 2010 opět v rámci Dnů B. Martinů.
Jelikož se tak rozsáhlý projekt, jakým je Martinů Revisited, zákonitě neustále rozvíjí a proměňuje, doporučuji občasnou návštěvu webových stránek Martinů Revisited na www.martinu.cz
