Festivalem v Kutné Hoře se mi splnil dávný sen pozvat partu skvělých a nadšených muzikantů a hrát skladby více či méně obvyklé, které baví nás i publikum. Žádné hvězdy, žádní snobové, žádné další „čtverákové“ turistické koncerty v kostýmech (nic proti nim), prostě čisté muzikantské nadšení.
Nevím, jestli se mi to beze zbytku podařilo, ale zdá se, že plné sály prvních dvou ročníků vypovídají přinejmenším o zájmu a zvědavosti veřejnosti. Podařilo se mi (bez námahy) přesvědčit špičkové domácí i zahraniční instrumentalisty, aby do Kutné Hory přijeli na týden za honorář, za který by jindy hráli jeden koncert ze svého repertoáru. Alena Turková (Agentura Lotos), která festival produkuje, sehnala potřebné dotace. Ministerstvo kultury podpořilo festival stejně jako město Kutná Hora a lokální partneři. Manželka prezidenta ČR paní Livie Klausová převzala záštitu.
Myslím, že výsledek všechny překvapil, odborníky, laiky a nejvíce asi místní kutnohorské. Výběrem skladeb jsem nikoho nešetřil, ani paní Livii, ani sponzory, publikum, nás hudebníky už vůbec ne. V prvních dvou ročnících zazněly mimo jiné skladby Zygmunda Krauzeho, Henryka Goreckého (mám polskou školu rád, přiznám se), Petra Ebena, Oliviera Messiaena, Erwina Schulhoffa, Martina Smolky, Jamese Mac Millana, Vladimíra Sommera, Thierry Pecoua, samozřejmě vedle známých skladeb J. S. Bacha, Schuberta, Schumanna, Brucha, Čajkovského, Dvořáka či Mendelssohna a samozřejmě mého milovaného Janáčka. To vše nastudované během dvou, maximálně tří zkoušek v místní základní umělecké škole, která nám poskytuje báječné zázemí a klid na práci. Adrenalin se nám mohutně vyplavuje, hrajeme-li takový Schulhoffův Sextet po předchozích dvou zkouškách, kdy poslední byla půlnoční po předcházejícím koncertě. Nebudu si namlouvat, že jsou to provedení dokonalá ve smyslu minuciózního vypracování, ale myslím si, že mají to, co mi někdy na koncertech vážné hudby chybí: spontaneita a nadšení. Nakonec to, že jsme mohli vydat dvě živá CD z festivalů, dokazuje, že jsou to provedení i vícenásobně poslouchatelná. Česká televize nám věnovala portrét, který měl již bezpočet repríz, což není způsobeno jakýmkoliv lobbingem. To vše mě naplňuje optimismem a radostí, že celá věc dává smysl. Samozřejmě doufám, že se bude dařit i v budoucnu, že Lotos bude mít sílu a chut‘ zajistit finanční a produkční zázemí, že město Kutná Hora a vůbec celá společnost bude chtít podporovat takový festival, že já sám budu mít dostatek nápadů a energie.
A co nás letos čeká na třetím ročníku Mezinárodního festivalu komorní hudby v Kutné Hoře? Přijedou znovu výrazné talenty současné mezinárodní hudební scény, většinou hudebníci, s kterými jsem v minulosti hrál a ke kterým mě váže přátelské pouto. Poprvé uvítáme anglickou houslistku Chloë Hanslip, harfenistku Janu Bouškovou, hornistu Radka Baboráka, italského kontrabasistu Alberta Bociniho a houslistu Jakuba Fišera. Znovu se vrátí německý klavírista ukrajinského původu Konstantin Lifschitz, klarinetistka Lída Peterková, houslista Roman Patočka a violista Karel Untermüller. Po roční pauze znovu uslyšíme houslistu Mirka Ambroše. Muzikantské řady v minulých ročnících obohatili i houslisté Josef Suk, Lara St.John, Jennifer Frautschi nebo klavíristé John Lenehan a Jan Simon.
Dramaturgie koncertů sleduje model předešlých ročníků, koncerty jsou většinou hodinové bez pauzy (někdy se jako posluchač na jiných koncertech přistihuji, že už o přestávce chci jít domů, našim posluchačům to chci umožnit legálně a beze studu), většinou konfrontují dva autory, o kterých si myslím, že jejich životy, dílo nebo jen skladby ke konfrontaci vybízejí. Letos jsou to například Čajkovskij – Dvořák, Schulhoff – Ravel, v Kreutzerově sonátě Janáček – Tolstoj – Beethoven, Schubert – Mendelssohn nebo Mahler a Beethoven. Samostatný večer si rezervuje J. S. Bach (po loňském Lifschitzově provedení zazní Goldbergovy variace v úpravě pro smyčcové trio) a pochopitelně Chopin (mimo jiné Klavírní koncert č. 1 s doprovodem smyčcového kvinteta). Na večeru zvaném Reflexe zazní Mirek Srnka, Luboš Fišer (každým rokem se snažím připomenout velké jméno z české poválečné skladatelské školy, po Ebenově Klavírním triu a Smyčcovém kvartetu Vladimíra Sommera je to letos Sonáta pro sólové violoncello Luboše Fišera), Sofia Gubaidulina a Arvo Pärt vedle Camille Saint-Saënse či Clauda Debussyho.
Samostatnou kapitolou jsou sakrální prostory Kutné Hory, kde se odehrává většina koncertů festivalu. Chrám sv. Barbory, kaple Božího těla, kostel sv. Jana Nepomuckého akusticky sice nejsou vždy ideální, poskytují ale neopakovatelnou atmosféru a mohutně inspirují nás všechny, interprety i posluchače.
