V Kutné Hoře v těchto dnech probíhá už osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu, který se do povědomí hudbymilovného publika zapsal jako týden společného prožívání tvůrčí energie. Umělecký ředitel a violoncellista Jiří Bárta jako své stálé hudební partnery každoročně zve vynikající české i zahraniční komorní hráče, kteří v Kutné Hoře společně prožívají intenzivní týden. Veškeré programy, které na koncertech zazní, jsou zkoušeny a připravovány až přímo na místě. Tím se z překrásných historických míst Kutné Hory stává pomyslný hudební workshop, který publikum pocitově vtáhne do samotné přípravy koncertů a přináší navíc další úroveň, kterou na koncertech běžně nevnímáme – přátelství mezi hudebníky, kteří do Kutné Hory přijíždí proto, aby si sami vychutnali a užili společné muzicírování. To přináší své výhody i nevýhody, v každém případě Kutná Hora je potvrzením, že tato forma festivalu funguje, pokud má patřičné podmínky – vnímavé publikum a krásnou atmosféru historických památek. V neděli 14. června celý festival zakončí svým sólovým recitálem umělecký ředitel festivalu, Jiří Bárta. Zastihla jsem ho telefonicky během zkoušky na večerní koncert…
Festival se pomalu chýlí ke svému konci, v jaké atmosféře letos probíhá? A kdy vlastně zkoušíte? Nálada je jako obvykle velmi pracovní, koncerty jsou výborně navštěvované a atmosféra je opravdu skvělá. V sobotu jsme nakonec na zahajovacím koncertě ještě na poslední chvíli spontánně nastudovali navíc jeden Stamicův kvartet. Start byl velice dobrý, potom jsme měli v neděli další koncert, koncerty jsou tady ostatně každý den. Jinak zrovna včera jsme zkoušeli do tří hodin ráno… Takto to tu chodí, do poslední chvíle se zkouší, po koncertě je večeře a pak se jde ještě někdy zkoušet. Ne pokaždé, ale někdy to prostě jinak nejde…Pár hodin spánku ale vždy nějak vyjde. (smích)
Na závěrečném odpoledním koncertě festivalu s názvem Postludium – Bach zahrajete komplet Bachových svit pro sólové violoncello. V letošní sezoně tento program hrajete na mnoha dalších místech, mimo jiné minulý týden na MHF Janáčkův Máj. Jak dlouho už Vás tento slavný Bachovský komplet provází? Bachovy svity hraji skutečně už dlouhá léta…Poprvé jsem je kompletně nahrál v polovině 90. let pro Supraphon, ale v té době jsem se je ještě neodvážil hrát na jednom večeru. Poprvé jsem Bachovy svity hrál na koncertě jako komplet až po několika letech. Bylo to shodou okolností v Telči, kde jsem každoročně po několik let vyučoval na Francouzsko-české hudební akademii. Následně jsem Bachovy svity v kompletním provedení hrál mnohokrát, možná více v zahraničí než v Čechách – bylo to například v Kairu, v Argentině, v Buenos Aires, v USA… V této sezóně kompletní Bachovy svity uvedu ještě na Smetanově Litomyšli, na festivalu Mitte Europa a na podzim také v rámci koncertní řady FOK v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. V posledních patnácti letech se se svitami setkávám neustále. Ale to, že dává smysl všechny svity hrát koncertně jako komplet, jsem si ověřil, až když jsem je poprvé zahrál na jednom večeru. Ačkoliv Bach původně nezamýšlel, aby se svity hrály jako celek v jednom tahu, jejich kompletní provedení má neuvěřitelně důmyslnou stavbu. Pro mne je to jako velká šestivětá symfonie… Velmi to také působí na publikum. Naposledy jsem si to ověřil před týdnem na koncertě v Ostravě, posluchači tuto hudbu vydrží neuvěřitelně pozorně vnímat. Je to hudba nadčasová pro posluchače jakékoliv věkové skupiny. Velmi se na další koncert v Čáslavi těším a mám z toho radost.
Jak je to ale s repeticemi? Máte pro ně nějaké pravidlo? V počátcích jsem repetice všechny hrával, ale koncert je pak opravdu až o polovinu delší, což může být už pro posluchače problém. Repetice už nyní nehraji, spíše je dělám spontánně podle nálady a většinou je vynechávám. Koncert je opravdu dlouhý, i bez repetic je první polovina dlouhá asi 45 min, druhá část vyjde na necelou hodinu…I bez repetic je koncert o něco delší než bývá zvykem.
Změnila se Vaše interpretace od doby, kdy jste Bachovy svity poprvé nahrával? To už je skutečně skoro neuvěřitelných dvacet let… Změnu interpretace si já sám při hře neuvědomuji, občas některé změny postřehnu, když si náhodou poslechnu něco z první nahrávky. Ale prošel jsem si za tu dobu z hlediska přístupu k Bachovi mnoha tvůrčími obdobími. Když jsem svity nahrával, velmi intenzívně jsem se zabýval historicky poučenou interpretací staré hudby. Snažil jsem se svou hru na moderní violoncello maximálně přizpůsobit dobovému hraní a baroknímu nástroji. Pak jsem ale měl možnost získat krásné staré violoncello ze začátku 18 st., které se na interpretaci Bacha krásně hodilo. Rozhodl jsem se této možnosti využít a hrát skutečně stylově…Nechal jsem si vyrobit barokní smyčec a hrál jsem na střevové struny. Takto jsem po několik sezón Bachovy svity prováděl na koncertech a k mému překvapení jsem zjistil, že si na dobové violoncello mohu dynamicky i z hlediska akcentů dovolit daleko více než jsem si vůbec kdy mohl představit. Můj způsob hry a tím i pojetí Bachovy hudby se na dobový nástroj změnil. Když jsem se potom vrátil na moderní violoncello, snažil jsem se zbavit jakéhosi „ostychu“ z přemíry dynamiky i akcentů a začal jsem si při hře na moderní nástroj dovolovat i to, co přirozeně vycházelo na barokní violoncello. Dnes už mne opravdu zajímá jenom hudba a Bach, už neřeším žádné poučky, o stylistice už nepřemýšlím… To je minulost. Hraji zcela přirozeně a spontánně. Ve hře určitě zůstalo vše z toho, čím jsem si v rámci dlouhé přípravy prošel…
Posluchači se mají na co těšit i vzhledem k tomu, že Bachovy svity uvedete v překrásných prostorách gotického kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi. Je to poprvé co se festival z Kutné Hory rozšíří také do dalšího města. Hráli jste letos některé koncerty na nových místech i v rámci Kutné Hory? Ano, počátkem týdne jsme měli například koncert v kostele sv. Jakuba v Kutné Hoře. Bylo to poprvé od prvního ročníku a byl to krásný zážitek. Je to nádherný kostel a akusticky krásný prostor. Hráli jsme mimo jiné Brucknerův smyčcový kvintet. Byla to krásná duchovní hudba, která se do kostela sv. Jakuba krásně hodila. Bohužel se Brucknerova komorní hudba hraje málo a my jsme z ní byli opravdu nadšení. Pokud ta možnost bude, v kostele sv. Jakuba budeme určitě organizovat více koncertů i v dalších ročnících. Samozřejmě ale musíme repertoár tomuto místu přizpůsobit. Co se týká koncertu v Čáslavi, v kostele sv. Petra a Pavla jsem hrál před pár lety se Scholou Gregorianou Pragensis náš společný program na téma spojení violoncella s Gregoriánským chorálem. Už tehdy jsem byl z tohoto místa nadšený. Je to krásný gotický kostel, moc se mi líbil a jsem velice rád, že letos poprvé expandujeme z Kutné Hory právě do Čáslavi.
Na druhou stranu je zajímavé pozorovat, jak odvážnou dramaturgii uvádíte například právě v kutnohorském chrámu sv. Barbory. Letos to byl například večer s tématikou jazzu a zazněl i big beat… Chrám sv. Barbory je dnes už hodně vnímán jako turistický stánek. Takže tam projdou i takové projekty jako bigbeatový večer „The Dark Side of The Moon“ v inspiraci na skupinu Pink Floyd …Právě jsme měli zkoušku, bylo to logisticky náročnější, bylo nutné postavit reproduktory a v chrámu sv. Barbory bylo i mnoho rockerů – Dan Bárta, Tereza Černochová a další…. Letos to byl také večer „Jazz Meets Classics“. To by v kostele sv. Jakuba samozřejmě neprošlo. Na jazzový večer jsme tentokrát také vše ozvučili. Na tomto koncertě navíc vystoupil umělci, kteří na festival letos přijeli poprvé – klavírista Karel Košárek a dirigent a skladatel Ondřej Kukal, který dirigoval své Clarinettino, skvělou jazzově laděnou skladbu pro klarinet a smyčce… Ve druhé polovině nás podpořili vynikající jazzmani Petr Dvorský – kontrabas, Martin Novák – bicí… ti tu ostatně byli také poprvé. Byl to příjemný koncert, vlastně jsme za tu osmiletou historii festivalu měli první večer, kdy jsme zvolili autory, kteří napsali jazzově inspirované skladby. Hráli jsme na mikrofony, abychom zvuk podpořili a vše vyšlo výborně. Chrám sv. Barbory je z hlediska akustiky skutečně trochu problematický, ale tyto překrásné prostory nám to vynahrazují na koncertech jinak…
