Varhaník, cembalista a sbormistr Michael Bártek je veskrze mezinárodní osobností. Již během svých studií na JAMU načerpal první zahraniční zkušenosti ve Štrasburku jako žák Christopha Mantouxe. V programu Master Professionel studoval pod tímto pařížským varhaníkem i jeho ženou Aude Heurtematteovou a v Mnichově se zdokonaloval v historické provozovací praxi u Bernharda Haase. V tu dobu již však dávno držel mnohá ocenění na prestižních mezinárodních soutěžích, především vítězství Mezinárodní soutěže Césara Francka v Haarlemu 2010 či třetí místo na moskevské soutěži Alexandera Goedickeho 2011. Jako koncertní varhaník procestoval takřka celý kontinent s repertoáry sahajícími od staré hudby až po současný jazz a dlouhodobě působí také jako pedagog. V tuto chvíli je varhaníkem reformované církve kantonu Curych a na zdejší škole se aktuálně zdokonaluje v duchovní hudbě, dirigování sboru a varhanní pedagogice. Ve čtvrtek 25. dubna pak vystoupí ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie s velikonočně laděným recitálem, během něhož představí díla posledních čtyř set let na obou zdejších nástrojích.
Jak se těšíte na svůj velikonoční recitál, přesněji řečeno na oba brněnské nástroje? Na svůj koncert se těším převelice. Vystupoval jsem v ČR na největších varhanních festivalech, ale v Brně – mém rodném městě – ještě ne.
Jak byste obecně popsal stav varhan v České republice, i ve srovnání se zahraničím? Stav varhan v ČR dobrý není, ale zlepšuje se. Vznikají nové nástroje a do oprav těch stávajících se investuje více peněz než dříve. Doufám, že tato situace bude pokračovat i nadále a bude se ještě více zlepšovat, protože stále máme v ČR velký počet nástrojů v havarijním stavu nebo pochybných uměleckých hodnot.
Jaký má běžný koncertní varhaník obecně možnosti koncertovat? Dá se vybírat, nebo je člověk odkázán spíše na ochotu té dané obce či fary? Jak ochotni obvykle bývají? Velkých a dobře placených festivalových koncertů je v České republice málo. Hrát na takovém festivalu tudíž nelze často. Pokud chcete stále koncertovat, musíte hodně cestovat, a to i do zahraničí. Pořádat menší koncerty po vlastech českých můžete, ale mnohdy to bude jen za provozní náklady. Hraní koncertů není výdělečná mise, je to spíše poslání. Fary, případně spolky přátel těch či oněch varhan, ovšem bývají většinou přátelské instituce. Důležité jsou ale osobní kontakty a známosti, bez nich se jen těžko něco domlouvá.
Vzhledem k tomu, že jste zavedeným jménem po celé Evropě, jakou cítíte soudržnost, podporu či konkurenci (ať již zdravou nebo nepřátelskou) mezi komunitou varhaníků? Existují tyto vazby i u hudebníků mezi národy? Vazby mezi varhaníky se v poslední době hodně upevňují díky sociálním sítím, a to i na mezinárodní úrovni. Dřív se mi zdálo nemyslitelné, abych nějakého významného titulárního varhaníka oslovil krátkou SMSkou s dotazem. Spíš bylo třeba psát formální dopis či e-mail. Dnes můžete varhaníka třeba z Notre-Dame v Paříži stručně zkontaktovat přes Messenger a ten Vám třeba za nějakou tu hodinu odpoví.
Jinak je to jako v každém jiném oboru: konkurence tu je. Varhany jsou ovšem tak okrajovým oborem, že podle mého názoru nemá smysl se štěpit, aspoň ne v naší české vlasti. Z Brna mám negativní zkušenosti, a byl to i jeden z důvodů, proč jsem opustil republiku. Dnes se na to zpětně dívám tak, že většinou ti lidé, kteří mají ve svých schopnostech trhliny, dělají problémy, neboť mají sami nějaký komplex. Člověk, který opravdu hodně umí, nemá potřebu si něco dokazovat nebo provádět zákulisní intriky.
Jak moc se varhany těší oblibě? Jak vidíte zájem o tento nástroj především z pohledu pedagoga? Aktivních profesionálů je v ČR málo, ale existuje tu velká komunita amatérských varhaníků a nástroj fascinuje stále nové mladé duše. Zdá se mi ovšem, že studentů varhan nějak stále ubývá, což je velká škoda. Myslím, že to souvisí s odlivem věřících.
Čím by se mohlo české varhanní, popř. obecně hudební školství inspirovat v zahraničí? Spoustou věcí. V prvé řadě lepšími nástroji, a to jak ve školách, tak v kostelích. Dále lepší úrovní pedagogického vedení s většími znalostmi. Zkušeností zahraničních pedagogů se světoznámými nástroji. České země nikdy nepatřily k velkým varhanním kulturám a od takových zemí jako je Francie, Holandsko, Německo apod. se máme hodně co učit.
Předpokládám, že sledujete situaci okolo nových varhan u svatého Víta. Myslíte, že má tento „první“ nástroj možnost změnit situaci a podpořit zájem o nástroj? Nový nástroj u sv. Víta bude důležitý a moc se na něho těším. Věřím, že se nástroj panu Grenzingovi povede. Určitě pozvedne zájem o varhanní hudbu v naší republice.
Jakou radu byste poskytl začínajícím či právě studujícím varhaníkům? Jít studovat do zahraničí, na západ.