Mikołaj Kostka, houslista, skladatel a zakladatel kvarteta Follow Dices patří k velkým nadějím polské jazzové scény. Rozhovor s ním jsme pořídili na festivalu a showcase JazzBus v Košicích, kde se Kostka se svou kapelou předvedl v rámci večera polských jazzmanů, organizovaného řadou Voicingers.
V roce 2018 jste vydal album Duo s pianistou Franciszkem Raczkowským. V tomtéž roce jste také natočili debut skupiny Follow Dices, ve které oba s Franciszkem působíte. Co bylo tedy dříve: duo, nebo kapela? Úplně na začátku bylo jiné duo, a sice s kontrabasistou Janem Jerzym Kołackým, který je také členem Follow Dices. Právě s ním jsem také založil před čtyřmi nebo pěti lety první verzi kapely, ve které s námi hrál klavírista Tomasz a bubeník Mateusz. Ale tuto sestavu jsme už tehdy považovali za spíše příležitostnou. Já jsem mezitím začal hrát v duu s pianistou Franciszkem Raczkowským a kombinací těchto mých projektů vlastně vznikla ta sestava Follow Dices, s níž jsme natočili album Eternal Colors a ve které stále hrajeme. To znamená já na housle, Jan Jerzy Kołacki na kontrabas, Franciszek na klavír a Adam Wajdzik na bicí. Na začátku bylo moje přání hrát skladby, které jsme měli s Franciszkem v repertoáru, také ve čtyřčlenném obsazení.
Líbí se mi název vaší skupiny Follow Dices. Je v něm skryto vaše příjmení (kostky se anglicky řeknou dice) a zároveň tam cítím spřízněnost s aleatorickou hudbou (opět podle latinského alea – hrací kostky). Ano, máte pravdu, název skupiny skutečně vznikl jako taková slovní hříčka. Já jsem moc nechtěl, abychom si říkali, jak je v jazzu obvyklé, například Mikołaj Kostka Quartet. Nejsem totiž kapelníkem v pravém slova smyslu, jsme demokratický kolektiv a slovo každého člena má v kapele svou váhu. Každý z nás rozhoduje o celkovém zvuku. A naší velkou inspirací je skutečně aleatorika a koncept hodu kostkou podle Johna Cage. Naše skladby mají charakter základních skic a jednotlivá provedení na koncertech se od sebe liší. Vždy je to jiné, jako bychom házeli kostkou, a tak určovali, jak postupovat dál. To byl ostatně náš záměr už v době, kdy kapela vznikla.
Jak je to potom se skladbami na albu? Jsou některé z nich předem napsané, nebo jde především o improvizaci? Na album jsme se rozhodli zařadit jak zkomponované skladby, tak improvizaci. Do první skupiny patří například Ludowiak nebo titulní Eternal Colors, čisté improvizace jsme oproti tomu pojmenovávali po cageovsku pouze dobou trvání – 2:26 nebo 0:54. Skladby Choral I a Choral II pak odkazují k naší inspiraci klasickou hudbou a Intro je úvodem k celému materiálu. Album jsme nahrávali ve studiu Monochrom, které se nachází v horách v Kladské kotlině. Z okna jsme měli krásný výhled na celou kotlinu a některé improvizované pasáže na albu jsou inspirované tímto pohledem na hory. Natáčeli jsme v zimě, za okny byl sníh, a tím pádem i celá ta nahrávka je taková chladná, zimní.
Jak důležité je pro vás obecně místo, kde hrajete? Pro mne osobně je prostředí, ve kterém hrajeme, velkou inspirací. To samozřejmě souvisí i se strukturou našich skladeb. Tím, že na počátku máme opravdu jen rámcové skici a samotnou skladbu dotváříme improvizací naživo, je pro nás velmi inspirativní nejen podoba sálu, ve kterém hrajeme, ale třeba i materiál, z kterého je budova postavena, případně další detaily. Jednou jsme s Franciszkem hráli v malém městečku u hranic s Ruskem. Během koncertu začal zvonit zvon, který byl pro nás fantastickou inspirací, která naše duo posunula o kus dál.
Máte – vedle polského folkloru – oblíbenou hudbu z jiné části Evropy? Hádal bych možná Skandinávii. Přesně tak, v Evropě je nám velkou inspirací skandinávská hudba, a především tamní improvizační scéna. Důležitou postavou je pro mne například Petter Eldh se skupinou Koma Saxo a vůbec scéna improvizované hudby z Kodaně nebo Osla. Zmínit musím také Trondheim Jazz Orchestra, jeden z nejlepších improvizujících orchestrů na světě. Důležitá je pro mne ale také severská lidová hudba, a to především hudba švédská. Líbí se mi například projekty houslistky Leny Willemark. Z dalších houslistů pak mám rád Håkona Aaseho, který spolupracuje například s trumpetistou Mathiasem Eickem. Naše skupina Follow Dices si ze skandinávské hudby bere práci s prostorem a určitý „chlad“, který kombinujeme s živelností slovanského folkloru.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII XI/2020.
