Jsme ve vesmíru sami? To je otázka, která asi mnohé z nás napadne při pohledu na noční oblohu plnou hvězd. To, že sonda Voyager, jež v roce 1998 vyrazila na svou cestu za hranice sluneční soustavy, nese s sebou vzkaz obsahující i díla J. S. Bacha a dalších skladatelů, je výrazem naší naděje, že tomu tak není. Těžko říct, jestli se někdy dozvíme na tuto otázku odpověď, ale brněnská Janáčkova opera NdB se rozhodla svým divákům už teď dát nahlédnout rovnou na cizí planetu. Zkouší se totiž Mozartova Kouzelná flétna a režisér Miroslav Krobot ji přenesl do vesmíru. Na začátku příběhu je totiž generační vesmírná loď, díky jejíž poruše se posádka pod vedením důstojníků Sarastra a Královny noci ocitne na cizí planetě.
Máte rád Mozarta? Na to je krátká odpověď: Ano. Trochu mi připomíná takovou neřízenou střelu, kdybych ho měl přirovnat k dnešní hudební scéně, tak se mi zdá, jak bych to řekl, jako takový underground. Ten typ umělce, který si příliš nebere servítky a nedělá si starosti, což tak možná doopravdy nebylo. A takový tvůrce mi je vlastně blízký, to mám rád.
Kouzelná flétna je vaše první práce s operním souborem. Co se vám blesklo v hlavě, když z brněnské opery přišla nabídka k režii? Že tam bude strašně moc lidí. Na to samozřejmě nejsem zvyklý, i když s velkým jevištěm už jisté zkušenosti mám. S prací s velkým souborem činohry pražského Národního divadla vlastně taky, ale přece jenom ta kombinace operního tvaru je pro mě jednak nová a vzrušující. Věřím, že pro mě ne tak docela známé spojení, vyprovokuje i nějaké zajímavé nápady. A pak je tu druhá věc, jako jsou obavy. Jsem v tomto skutečně nepopsaný list, proto jsem se musel přijít podívat na zkoušku, abych věděl, jak se opera vlastně dělá, jaká je ta technologie.
Nemyslím, že by existovala nějaká speciální technologie pro zkoušení opery, každý režisér má svou vlastní. Je normální, že se vždycky na prvních zkouškách hledá vzájemný vztah a styl práce, ale stejně jako herci, věřím, že i zpěváci jsou v tomto hodně otevření… Doufám, že ano, protože když jsem vyprávěl v Dejvickém divadle, že budu dělat operu, tak jediný, který s ní kdy měl zkušenost, byl Hynek Čermák, který kdysi něco snad zpíval v plzeňské opeře. Ten mi říkal: „To není těžký, tam všichni chodí pomalu.“ Tak to byla moje první informace o opeře.
Kouzelná flétna není úplně klasický operní tvar, jsou to mluvené texty a zpěv, navíc celé v němčině. Je to pro vás jako činoherního režiséra jednodušší, mít alespoň části opery mluvené nebo je to naopak složitější, protože je třeba najít cestu, jak vše spojit dohromady? Věřím, že se mi to podaří dát dohromady. Možná právě tím to bude zajímavé, protože bych byl nerad, kdyby vzniklo – tak teď budeme mluvit a teď budeme zpívat – jako ve špatném muzikálu. Cítím tu docela organické spojení. Je samozřejmě trošičku problém s němčinou, protože mě by třeba jako režiséra bavila jistá míra improvizace v činoherní části, pokud by byla v češtině. Ale doufám, že se nám podaří do jisté míry i v němčině.
Určitě a myslím, že tam zvládneme propašovat třeba i malinko češtiny. Bylo by to zajímavé texty trošku prošpikovat.
Brněnská Kouzelná flétna ale není vaše první setkání s Mozartovým posledním operním dílem, před osmnácti lety jste jej nastudoval se svým souborem Dejvického divadla. Co vás tehdy k myšlence uvést operu v činoherním souboru přivedlo? Já jsem, abych řekl pravdu, potřeboval něčím vyprovokovat soubor. Dát mu úkoly, na které nebyl zvyklý, což zpívání v Kouzelné flétně určitě pro činoherce je. To byl takový první podnět. Přiznám se, že, kromě toho, že mám Kouzelnou flétnu rád, to bylo tím hlavním důvodem. Teprve až pak jsme začali přemýšlet, co s tím na našem malém jevišti uděláme. Vlastně celý proces byl ve výsledku trošku obrácený – od zadání k nějakému přemýšlení, a to nás bavilo. Vznikl z toho spíš takový kapesní muzikál nebo kabaret. Všechno se odehrálo se čtyřmi hudebními nástroji, nebyl tam orchestr, nebyly tam sbory, ale představení bylo na jedné straně docela zábavné a na druhé straně náročné, což byla pro soubor dobrá kombinace.
Kouzelná flétna je pro režiséry takový zapeklitý kousek, okolo kterého se za těch víc než dvě stě let nashromáždila řada docela si proti řečících výkladům, ať už se to týká spojení se zednáři, jejich rituály a symbolikou, ale i francouzskou revolucí – už tři roky po jejím vzniku vyšla asi čtyřicetistránková brožura, kde je Královna noci vykládána jako zosobnění jakobínské filozofie a Pamina jako Marie Antoinetta. O rok později došlo k dalšímu pokusu o nový výklad, kde naopak Královna noci představuje minulou vládu Francie (tj. monarchii), Sarastro Národní shromáždění, princ Tamino lid Francie a Pamina svobodu, která je vždy dcerou despotismu. Na druhou stranu tato opera nezapře svůj původ ve světě pohádek. Co je na ní pro vás tím nosným tématem – filozofie, pohádka nebo prostě lidský příběh o dvou mladých lidech, co si k sobě hledají cestu a zároveň se snaží najít cestu sami do sebe? Myslím si, že Kouzelná flétna opravdu je o naději, což je, obzvlášť dneska docela potřebné. Ale já bych ji i bez těchto momentálních krizových situací vnímal hodně přes úplně základní jednoduchý vztah mezi dvěma lidmi, o lásce a jisté naději, která dokáže spoustu věcí vyřešit. Nevím, jestli je to frázovitá odpověď, ono už je to dneska malinko zprofanované. Jenomže udělat tu operu tak, aby byla přesvědčivá a zajímavá, je na Kouzelné flétně nejtěžší. Aby nebyla jenom pohádkovým klišé, které by samozřejmě asi nebyl problém nějakým způsobem zrežírovat. Ono, i když ji člověk zrežíruje špatně, tak hudba ho podrží, čímž se trochu utěšuji. S Andrejem Ďuríkem jsme hledali vizuální podobu. Pohádka je na nás malinko přece jenom prvoplánová nebo příliš, jak bych řekl, před závorkou, že všechno dobře dopadne, kdežto u fantasy nebo u science fiction to tak jisté není. A fantasy je dnes žánr, který je velmi populární a vlastně má většinou taky dobrý konec. Proto jsme ho zvolili jako řešení a doufám, že bude fungovat. Jako režisér, který má rád vztahy, situace a charaktery postav, jsem hrozně zvědavý, jestli se nám během zkoušení podaří tohle udělat zajímavým i pro diváky. Opravdu konkrétní vztahy a konkrétní řešení situací, aby nebyly jen obecné postavy v obecných situacích.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII IV/2022.
