Polský víkend (2. – 3. 11. 2013) Moravského podzimu 2013 byl zahájen recitálem Štěpána Filípka ve foyer Janáčkova divadla. Mladý violoncellista (*1981) je členem Miroslav Ištvan Quartettu a specializuje se na interpretaci i teoretický výzkum ve sféře tzv. Nové hudby. Nejprve byla velice živelně a dramaticky provedena recepčně náročná virtuózní díla Capriccio per Siegfried Palm (1968) a Per Slava (1986) Krysztofa Pendereckého. Interpretační oříšky byly výbornou Filípkovou technikou zvládnuty bez zaváhání a s výrazem i v romantičtějším Pendereckého Divertimentu dělenému do šesti částí, z nichž posluchačsky nejúspěšnějšími bylo Scherzo a Notturno . Následovala „hra se zvukem“, aneb témbrových Deset preludií od Sofije Gubajduliny, z nichž každé nese svůj název odvozený od techniky hry, která je prubířským kamenem dané části (Senza arco-senza pizzicato (!), Staccato-Legato,…).
Dalšího dne pronikl ztemnělým sálem Besedního domu zaplavující sluneční svit Apollon Musagéte Quartettu . Až magneticky přitahující čtveřice špičkových hráčů se interpretačně pohupovala jako dále nedělitelná hudební částice. Nervozita, tlak a výbušnost vedoucí ke smrtícímu klidu, aneb aleatorní Smyčcový kvartet (1964) Witolda Lutoslawského, byl proveden s mistrovskou dávkou soustředění ve výrazných zvukových plochách plných pizzicat a glissand. Ve velkém kontrastu od díla Lutoslawského i fakticky od předchozích dvou avantgardních sonoristických kvartetů (1960, 1968) Krysztofa Pendereckého byl na programu jeho Smyčcový kvartet č. 3 „Listy z nenapsaného deníku“ (2008). Provedení skladatelského návratu ke kvartetní tradici spočívalo předěšením ve vykreslení výrazu a strhující míry empatie k osobnímu vyznání autora. Lyričtější violové pasáže byly podtrhnuty triolovými ostináty ve variaci, které i přes časovou propast lze srovnat s poeticko-expresivními Janáčkovými kvartety (1923, 1928). Dá se tedy říci, že dramaturgie byla vystavěna chronologicky retrospektivně, završena Beethovenovým Smyčcovým kvartetem č. 8 e moll op. 59 č. 2 „Razumovským“ . V tomto známém kvartetu se projevila vysoká technická úroveň přednesu ve virtuózním rondovém Prestu a především dynamický prožitek „Apollonů“ (Zalejski , Zachłod , Szumieł a Skweres ), který otevřel (v Brně tolik skryté) možnosti slyšet opravdová pianissima.
Specifické melodie a rytmy lidových písní a tanců nastínil severský smyčcový komorní orchestr TrondheimSolistene (6. 11. 2013) spolu s houslovým duem sester Hemsingových a bratry, mající „decibely v krvi“, Einarem Olavem a Gjermundem Larsenovými . Program tematického národního norského dne počal známou orchestrální suitou ve starém slohu Z časů Holbergových Op. 40 (1885) Edvarda Griega. Tato světově známá skladba byla technicky zvládnuta bravurně, provedení ovšem ztratilo na kvalitě v chybějícím výrazu nebo očekávaném náznaku intence či inovativního pojetí. Tichými skoky v kontrastu se škrtícími mikrointervalovými disonancemi a řezavými dvojhmaty se představil orchestr s duem houslistek Hemsingových v experimentálním díle Sprang (Skok) současného norského skladatele Lasse Thoresena. Následovaly fragmenty Obrázků z cest (Reisebilleder) Geirra Tveitta inspirované návštěvou středomoří. Posluchači ovšem byli dále přeneseni na sever k zemitému norskému folkloru v podobě Osa-suity Gjermunda Larsena. Příchod mladých houslistů na scénu dynamicky rozhýbal sál ke třem přídavkům právě lidově tanečními i klasicky virtuózními pasážemi za energického podupávání a hrou na hardangerské housle se souznějícími strunami.
