Hudební adresář Muzikontakt uvádí na svých stránkách celkem 28 nadací a nadačních fondů, v jejichž náplni je v různé míře hudba či tanec. Samozřejmě jich je víc, ale to není v tuto chvíli podstatné. Důležité je, jak plní či neplní svou nadační roli, jak naplňují svůj statut, jak je může (nebo nemůže) veřejnost kontrolovat. Alfou a omegou je ekonomická síla nadace a nezkorumpovanost a nadšení „nadačních“ lidí. Největší objem peněz protéká Ochranným svazem autorským. Je to jeden z kolektivních správců autorských práv v této zemi, stejně jako například Dilia, Intergram nebo OOA; prostě kerberové copyrightu. Fungováním této mamutí organizace, jejími klady a zápory se bude HARMONIE zabývat jindy, kdo chce základní formální informace, nechť navštíví webové stránky (www. osa.cz). V této chvíli se spokojme konstatováním, že účel této organizace se vymyká ostatním. Normální nadace má nějaké nadační jmění a shromažďuje dobrovolné finanční dary, které rozděluje podle svých demokratických principů dle svého poslání potřebným. OSA poplatky vymáhá na základě zákonných ustanovení, poplatníci jim platí nedobrovolně pod hrozbou sankcí, peníze jsou pak rozdělovány majitelům autorských práv. OSA se zabývá charitou jen okrajově (NČHF dostala dar ve výši 1 milionu Kč, což je vzhledem k obratu OSA směšné), český hudební život podporuje vzhledem ke svým příjmům spíše symbolicky. Její poslání tedy není tak empaticky mírumilovné jako u ostatních nadací a fondů. To, že část veřejnosti kritizuje činnost OSA, lze chápat. Občas je ovšem kritizována i činnost nonprofitních specializovaných nadací. V České republice působí jen několik ekonomicky relevantních organizací tohoto typu: Nadace Bohuslava Martinů, Nadace Leoše Janáčka, jejichž síla stojí na základě péče o odkaz příslušného skladatele. Svým významem je s nimi srovnatelná i Nadace Český hudební fond. Její majetek se dal k 31. 12. 2006 vyjádřit částkou 261 012 546 Kč. Zdánlivě je to neuvěřitelná suma, nicméně většinu peněz vedení nadace pouze ochraňuje ve formě tak zvaného nadačního jmění – k výše uvedenému datu to bylo téměř 227 milionů – a zbylé miliony jsou ve dlouhodobém hmotném majetku (NČHF například vlastní známou Hromovku v Krkonoších), podílových listech, uměleckých a historických předmětech a tak dále. Jak přišla nadace k těmto penězům? V roce 1999 se stala na základě výběrového řízení příjemcem a správcem příspěvku z Nadačního investičního fondu. Prostě Fond národního majetku, potažmo ministerstvo financí rozdělilo balík peněz, na který žádná vláda do té doby nesměla sáhnout. Na své si přišli i literáti a výtvarníci (kulturní šlechta – filmaři – jsou jiným příběhem). Regule na správu tohoto jmění jsou velmi přísné (včetně odděleného účetnictví) a hudební fond tvrdě prosazuje transparentnost. (I to je důvod, proč NČHF nepostihla krize jako před časem OSA.)
Vraťme se ještě na chvíli do minulosti. Český hudební fond je pro veřejnost poněkud tajemnou organizací, takže je na místě otázka, slovy rockového barda a osvoboditele od okupačních ruských vojsk Michaela Kocába, „vo co gou“. Především si nepleťte Český hudební fond s Nadací Český hudební fond. Český hudební fond je registrován jako obecně prospěšná společnost, jejíž hlavní činností je především půjčování klávesových nástrojů a hudebních materiálů. Historie Nadace Český hudební fond začala už v roce 1954, kdy vzniklo šest „kulturních“ fondů. Transformační proces pak začal v roce 1990 a Nadace Český hudební fond byla zaregistrována o čtyři roky později. To už se podílel na chodu nadace i současný ředitel Ing. Miroslav Drozd. Ve statutu jsem se dočetl, že je to instituce, jejímž posláním je podpora rozvoje české hudební kultury. Tím se myslí, že bude poskytovat nadační příspěvky formou veřejně vyhlašovaných grantových programů. Mimochodem v roce 1999 se zapojila do společenství Asociace nadací (Fora dárců) a akceptovala tím principy etického chování nadací. Statutárním orgánem je správní rada, jejímž současným předsedou je ekonom Tomáš Ježek. Samozřejmě je zde další běžný institut – dozorčí rada.
Konečně jsem se dostal k meritu věci – podporování hudby. Pro pět okruhů zájmu nadace existují poradní orgány. Výbor pro skladatele klasické hudby vede Jaroslav Šťastný, výbor pro výkonné umělce Petr Matuszek, výbor muzikologie a publicistiky Věroslav Němec, výbor pro ostatní žánry (jazz, pop…) Josef Štěpánek a Radu Kruhů přátel hudby Ivan Klánský. Žádost o podporu může podat jakýkoliv český subjekt z dané oblasti: v roce 2003 se sešlo 402 žádostí, 2004 – 406, 2005 – 430, 2006 – 397 a v roce 2007 420 žádostí o grant. Přirozenou prioritou NČHF je Hudební informační středisko a kruhy přátel hudby. V roce 2006 bylo rozděleno mezi více než 100 KPH, jejichž existence víceméně odvisí od podpory nadací a jejichž význam je v regionálním hudebním životě nezastupitelný, 1 300 000 Kč a HIS získalo z prostředků NIF 1 100 000 Kč. Nadační poslání je ovšem limitováno objemem výnosů z jmění nadace. Bohužel to záleží na vývoji na burze, na úspěchu (či neúspěchu) finančních operací firem, kterým nadace svěřila k investování nadační peníze. Je otázkou, zda léta hojnosti v souvislosti s nejistotou na amerických finančních trzích nekončí. Tím by například mohlo dojít k tomu, že zbyde na českou hudbu méně peněz. Nedivím se, že se z ředitele nadace stal pozorný čtenář burzovních přehledů a účetních zpráv. Snad se však česká hudba nedočká okamžiku, kdy by byla u položky výnosy – nula.
Nadace je samozřejmě i ostře kritizována, neboť vzhledem k možnostem nemůže uspokojit žadatele podle jejich představ. A tak přicházejí reakce jako například:
„… takhle se NČHF buď zesměšňuje, nebo vyvolává hněv“, nebo „Je mi smutno ze srážky s českou malostí. Chováte se jako pižďuchové, kouska vzletu a velkorysosti ve Vás není“. Co by asi psali autoři těchto slov, renomovaní čeští hudebníci, kdyby nadace změnila grantovou filozofii a udělovala více peněz méně subjektům a oni by mezi nimi nebyli? Měli bychom si uvědomit, že jakákoliv nadace nebo nadační fond, kterých je výrazně víc, nepomůže všem, neodstraní všechny křivdy světa a nespasí jej. Pomáhá podle svých možností a bere odpovědnost za svá rozhodnutí. Koneckonců tu není od toho, aby nahradila povinnost státu a morální apel pro soukromý sektor. Nadace jsou však bezesporu důležitou součástí občanské společnosti a mohou mnohým potřebným projektům a (hlavně mladým) lidem pomoci.
Coda pro ty, kteří nepochopili informativní smysl mého článku a nařknou mě okamžitě ze servility: Časopis HARMONIE nebyl a v současné době není podporován Nadací Český hudební fond.
