World-jazzový Oregon se opět hlásí o slovo. Album Prime oslavuje 35 let existence americké skupiny. Její historii je možno číst i jako postupné dělení příznivců v souvislosti se změnami stylu v proměnách času.
V roce 1970 se členové pozoruhodné formace Paula Wintera rozhodli vykročit vlastní cestou. Čtveřice hudebníků – Ralph Towner (kytara a klavír), Paul McCandless (hoboj a anglický roh), Glen Moore (kontrabas a housle) a Collin Walcott (sitár, tabla, plus množství dalších perkusí) – která v létě toho roku natočila amatérské demosnímky (vydané o 10 let později jako Our First Record ), teprve po delším hledání získala jméno, od té doby velmi respektované či zcela ignorované: Oregon .
Uvedený výčet nástrojů by byl velmi nedostatečný, sami hudebníci přiznali, že během první dekády narostl instrumentář na 80 kousků z různých koutů světa! Současně se ale dostavila únava z náročného údělu nositelů nové hudby, jejichž zájezdový kalendář nebyl nepodobný předním kapelám pop music.
Když se po dvouleté přestávce Oregon opět sešel, aby postavil zcela nový program a vyjel s ním do světa, nastalo další dělení vyznavačů kapely. Některým vadily nástrojové barvy, které dříve neslýchali: Paulův sopránsaxofon (ke kterému ještě později přibyl nejmenší, sopraninový), a především Ralphův syntetizér se prostě neslučovaly s dlouho pěstovanými bukolickými náladami, evokovanými kombinací hoboje a akustické kytary. Ti, kteří zůstali Oregonu věrni (včetně návštěvníků Bratislavských jazzových dnů v říjnu 1984), byli jen pár týdnů poté otřeseni nečekanou smrtí Walcotta, jenž nepřežil silniční nehodu poblíž Magdeburgu. Jeho kolegové přerušili činnost a teprve po delším čase se rozhodli pokračovat s novým perkusistou, kterého shodou náhod označil za svého nástupce sám Collin.
Brilantní indický hudebník Trilok Gurtu však dále rozdělil příznivce Oregonu: jedni uvítali nový vítr, jiní upozorňovali na přílišné sólistické ambice náhradníka. Gurtu jim později skutečně svým odchodem vyhověl a tři pozůstalí znovu přijeli na české turné tak, jak naznačili albem se symbolickým názvem Troika . Spokojeni snad nakonec zůstali i ti, kterým údajně cizí element v zakladatelském trojlístku nevadil a byli ochotni přijmout i dalšího nováčka, Marka Walkera , který se brzy dokonale sžil s rozsáhlým repertoárem souboru. I tato, zdá se, definitivní fáze Oregonu byla k vidění a slyšení u nás. Koncert v pražském Abatonu 15. října 2003 způsobil na jedné straně odklon dosud fandících posluchačů, a naproti tomu nárůst mladého publika, nezatíženého nostalgickými vzpomínkami na původní sestavu. Tvrdým oříškem pro Walkerovy obdivovatele bylo i dvojalbum, jež Oregon nahrál na sklonku tisíciletí s moskevským Symfonickým orchestrem Čajkovského. Podobný problém, zda velebit či zatratit, už řešili dávno předtím například vyznavači božského Duka, který je prověřil projektem Symphonic Ellington.
Z tohoto hlediska mnohem snazší to mají ti, kteří si poslechnou desku s dosud nejkratším názvem: Prime . Kvarteto McCandless-Towner-Moore-Walker už nikoho nepřekvapí zvukovými inovacemi či stylovými posuny. Nový je ovšem hudební program, zcela v intencích významu roku 2005 pro historii souboru: takové pětatřicátiny je nutno náležitě oslavit sérií skladeb, pod kterými je jako obvykle podepsán především Ralph, ve dvou případech Glen, a nechybí ani tři kratší, kolektivně improvizované předěly, jak toho býváme (přirozeně v mnohem větším rozsahu) svědky na koncertech.
Oregon zajisté ví, že posluchač se rád alespoň jedním drápkem zachytí, takže když uprostřed novinek zazní Moorův velký hit Pepé Linque , rázem zpozorní, aby vzápětí znejistěl. To už není ta stará písnička na prostých kvintakordech, případně oněch zvláštních souzvucích, jak je vynalézá a praktikuje Towner. Harmonie, a tím i nálada jsou důsledně přeladěny do „bluesova“, septimy a nic než septimy. To tu ještě nebylo. Můžeme-li titul v pořadí již 25. alba chápat jako „Nejlepší léta“, lze aktérům jen přát, aby trvala co nejdéle.
Oregon – Prime
Paul McCandless – hoboj, basklarinet, sopránsaxofon, sopranino, Ralph Towner – kytary, klávesové nástroje, Glen Moore – basa, Mark Walker – bicí nástroje. CamJazz CAMJ 7773-2 (distribuce 2HP). Vydáno 2005. TT: 64:03.
