41. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj má nabitý a nápaditý program, jenž nabídne světové interprety, symfonická a komorní hudební tělesa a další špičkové umělce ve výjimečných uměleckých setkáních. O programové nabídce i umu zajistit dostatek peněz pro jeden z nejstarších a největších festivalů klasické hudby u nás, jsem si povídal s jeho ředitelem Jaromírem Javůrkem.
Jaká je letos finanční kondice festivalu? To je každý rok velmi napínavé. Na jedné straně jsou známé položky nákladů, a to poměrně přesně, na straně druhé jsou pro nás každým rokem neznámé příjmy.
Tedy víte, kolik co stojí, ale nevíte, jestli na to budete mít? Přesně tak. Ten, kdo se naivně domnívá, že když určitá společnost podpoří festival v jednom roce, tak učiní i v dalších letech nebo že snad dokonce ta částka bude každý rok stejná či alespoň podobná, je na velkém omylu. Ve většině případů začínáme jednání znovu a znovu.
41. ročník je programově zajištěn. Přestože začíná již 20. května, stále na něj sháníte peníze? Většinou až do zahájení festivalu musíme jednat a potvrzovat „očekávané“ příjmy. Ve výsledku jsme si ale doposud vždy uměli poradit, i když jsou to nervy až do konce, tedy do začátku festivalu.
Jak se peníze shánějí letos? Je to lepší, horší? Nabízí se odpověď Rádia Jerevan na otázku „Kdy bude lépe?“ „Už bylo…“ Náš Moravskoslezský kraj je skutečně jiný než ostatní regiony České republiky. Hornictví, ale i hutnictví je tady odzvoněno, jak je to dnes na trhu s ocelí, je všeobecně známo. Ani stavebnictví se u nás zatím nijak nedaří. Malé a střední podniky buď stagnují, nebo končí a mezi nimi i sponzoři našeho festivalu. Míra nezaměstnanosti, byť klesá, je stále jednoznačně nejvyšší v celé republice. Stručně řečeno, se sháněním financí pro festival je to rok od roku horší.
Co podpora veřejnoprávního sektoru? Peníze z Ministerstva kultury, Moravskoslezského kraje a Statutárního města Ostravy tvoří zhruba 45% rozpočtu a ta druhá polovina je před začátkem festivalu otázkou štěstí a jednání. Záleží na složení managementu jednotlivých podniků a jejich vůli či nevůli podporovat festival klasické hudby.
Existuje obecně rozšířená koncepce festivalového financování? Je připraven program přímé podpory festivalů. Ten, bude-li schválen, by měl pomoci vyřešit alespoň některé otázky financování a měl by vytvořit jak podmínky pro lepší plánování, tak poskytnout alespoň základní ekonomické jistoty.
Grantový systém jistotou není? Jako nový člen grantové komise Ministerstva kultury České republiky mohu zodpovědně říci, že všechny předložené projekty a žádosti jsou diskutovány, a že je k nim přistupováno velice objektivně. Nicméně současný grantový systém není všelékem a určitě by se dal vylepšit. Jedním z jeho problémů je, že se v něm potkávají nesouměřitelné aktivity. Dělení na velké a malé festivaly je mi cizí…
Co by mohlo pomoci, abyste do zahájení festivalu netrnuli hrůzou, zdali na něj budete mít? Myslím si, že by nám mohlo do jisté míry vytrhnout trn z paty jednoznačné deklarování na úrovni Vlády České republiky, že kultura je nezbytná (a ne zbytná), a že je politický a společenský zájem na její podpoře. Zatím to tak není.
Jste optimistou do budoucna? Rozhodně nikoliv. Přitom se nemusíme ani porovnávat se západní Evropou nebo zámořím, stačí se podívat do sousedního Polska a vzít si příklad, kolik a jakých koncertních síní se jim tam podařilo v poslední, krátké době postavit, jak se tam daří festivalům, orchestrům.
Jste ředitelem a dramaturgem festivalu, zároveň sháníte peníze. Je to tak i ve vyspělých západních zemích? Normálnější by jistě bylo, kdyby tuto práci dělali tři lidé. Dramaturgie je mým koníčkem od absolutoria konzervatoře a věnuji se ji po celou dobu svého profesionálního života. Je to asi také nejradostnější část mé práce. Řídím se zásadou „první mezi rovnými“, takže to ředitelování je spíše otázkou vnější, někdo za festival musí jednat a vystupovat, mít odpovědnost. No a vzhledem k omezenému rozpočtu festivalu, je rozhodně úspornější shánět finanční prostředky přímo než zprostředkovaně, protože nemusím nikomu za to platit a vysvětlovat, o festivalu toho vím asi nejvíce, snad to nezní neskromně.
Co dobré příklady financování festivalů klasické hudby? Na Západě funguje skutečný sponzoring a mecenášství, podporovat kulturu patří k prestižním záležitostem. Zkusil jsem tuto cestu v modifikované podobě uplatnit i u nás, výsledek byl ale nulový.
Pro letošní rok poutáte pozornost na Janáčkův máj jeho hlavní myšlenkou mezinárodní spolupráci ve smyslu Schillerova – Beethovenova poselství „Alle Menschen werden Brüder“. Ta se bude prolínat programovou linií všech 19 večerních koncertů? Zařadili jsme do ní 5 koncertů. Chceme tímto nadčasovým dramaturgickým pohledem reagovat na současnou vlnu terorismu a násilí v Evropě. Některými koncerty bychom rádi podtrhli myšlenku o spolupráci, o společném životě v Evropě. Název našeho poselství „Alle Menschen werden Brüder“j sme si vypůjčili ze Schillerovy Ódy na radost, kterou kongeniálně zhudebnil Ludwig van Beethoven ve své 9. symfonii.
Může hudba přispívat k mezinárodnímu porozumění i dialogu? V silné a konkrétní mezinárodní spolupráci může znít krásná hudba určitě intenzivněji, má sílu šířit myšlenky humanismu a demokracie. Rádi připomínáme také slova Leonarda Bernsteina: „…toto bude naše odpověď na násilí. Budeme dělat hudbu ještě naléhavěji a opravdověji než dosud“.
Které z pěti koncertů jste pro toto poselství vybrali? Zahajovací koncert se slavnou Drážďanskou filharmonií, jejím šéfdirigentem Michaelem Sanderlingem a českým i světovým houslovým virtuosem Ivanem Ženatým, který je zároveň prezidentem festivalu. Dále to bude koncert Guy Braunsteina se skvělou érou koncertního mistra Berlínských filharmoniků, doprovodí ho Symfonický orchestr hlavního města Prahy pod vedením dirigenta Pietari Inkinena. Opět zajímavý dialog, spojení umělce původem z Izraele, žijícího v Berlíně, finského dirigenta a českého orchestru. Dalšími třemi koncerty věnovaných našemu poselství jsou Německý Polibek míru a francouzský Román o růži, Hudebnětaneční večer a Komorní koncert.
Co se za jejich názvy skrývá? Německý polibek jsou responsoria, antiphony a hymny neuvěřitelné osobnosti sv. Hildegardy von Bingen, jež svým věděním a uměním překračuje hranice středověku. Její hudební tvorba vytvoří dokonalý kontrast k francouzskému Románu o růži – baladám, rondeaux a virelais slavného francouzského renesančního velikána Guillaume de Machauta. Večerem autorů nás provede přední evropský soubor Ensemble Per Sonat.
Hudebnětaneční večer je představením o lásce, hříchu a odpuštění? Je výjimečným a zcela ojedinělým festivalovým projektem postaveným na improvizačním mistrovství špičkových umělců. Nesmírně mocný a nadčasový text „Řehoř na skále“ podle románu Der Erwählte Thomase Manna, kterému mimo jiné po nástupu fašismu nabídlo Československo státní občanství, zazní v provedení Jana Rokyty na zobcové flétny a cimbál, Stefana Baiera na varhanní positiv, klavichord a cembalo, Liselotte Rokyty na Panovu flétnu, Jaroslava Tůmy na varhanní positiv, klavichord, cembalo a Alana Vitouše na bicí nástroje. Jan Hartl přednese text a ve vlastní choreografii bude tančit Adéla Srncová.
Jaroslav Tůma je stálicí festivalu. Jak funguje vaše spolupráce? Jaroslav Tůma je autorem konceptu, povedlo se mu spojit hráčské mistrovství několika osobností na dané téma. Jako stálice festivalu to má pochopitelně těžší než hosté, kteří přijíždějí nepravidelně. Nesmí se opakovat, ale jeho pravidelná vystoupení jsou skutečně pokaždé jiná a výjimečná. Vloni mimořádně nehrál, byl „jen“ zasvěceným a příjemným průvodcem mimořádného projektu Den slezských varhan, kdy se během nedělního odpoledne na čtyřech místech odehrály čtyři koncerty s různými varhaníky. Sám Jaroslav Tůma neustále hledá nové cesty a přichází se zajímavými a nosnými nápady.
Je konkrétně o toto představení zájem? Koncert s Jaroslavem Tůmou je vyprodán, stejně jako dalších šest večerů Janáčkova máje. Zahajovací koncert byl vyprodán dokonce za dvě hodiny od zahájení předprodeje, tento velký zájem posluchačů nás nesmírně těší. Především pro ně Janáčkův máj připravujeme, jinak by naše snažení nemělo smysl.
Čím uzavře pětici večerů s poselstvím „Alle Menschen werden Brüder“ avizovaný Komorní koncert? Vystoupí na něm dvě kvarteta. Voglerovo seskupení jen jedním z nejstarších a nejúspěšnějších kvartet v Německu. Do Ostravy přijedou poprvé, v České republice to bude jejich jediné vystoupení. Společně s nimi se představí mladý Benda Quartet z Ostravy. Líbí se mi jejich dravost, bezprostřednost, snaha po stylovém provedení a radost ze hry. Jsem hrdý, že tradice smyčcových kvartet v Ostravě pokračuje. Koncert, doufám, opět potvrdí, že hudba nezná hranic.
Musíte bojovat o přízeň posluchačů nebo je zájem spontánní? Festivaly se zabývám celý svůj profesní život, mohu porovnávat a vím, že v průběhu času všechny procházejí svým specifickým vývojem, úspěchy i neúspěchy. Každý festival může postihnout odliv posluchačů, některé usnou na vavřínech, přestanou pracovat s programem, myslet na diváka. Publikum je velký pán, řečeno s Janem Werichem, na posluchače musíme myslet a snažit se držet laťku vysoko. Janáčkův máj má dnes své festivalové publikum, které spíše přibývá a postupně dokonce mládne.
Jak si to vysvětlujete? Momentů je zřejmě více. Atmosféra, nálada ve společnosti, únava z množství stejných televizních pořadů, takže možná jde o snahu zažít něco originálního, co se už nebude opakovat. Druhým momentem je tradice a síla posouvat věci dopředu, 40 let festivalu není málo, když k tomu připočítáme ta léta předtím pod jiným názvem, tak Janáčkův máj je jedním z nejstarších festivalů ve střední Evropě. Za třetí, jde o důvěru v program, naše hostující umělce vážíme na pověstných lékárnických vahách. Lidé je ne všechny znají, a když se na festivalu objeví poprvé, musejí být zárukou kvality.
Koho můžeme ještě zmínit, například z hvězdných jmen letošního Janáčkova máje? Operní pěvkyni, mezzosopranistku Dagmar Peckovou, kterou ostravští posluchači znají z nejednoho koncertu, na nichž se však většinou představovala jako interpretka písní. Její letošní festivalový program nabízí v reprezentativním výběru árie „hříšnic“, například Straussovu Salome, Offenbachovu Krásnou Helenu nebo Massenetovu Marii Magdalenu. Hříšnic v jejím podání bude samozřejmě více. Není to typicky pěvecké gala složené ze stále se opakujících árií z italských oper. Dagmar Peckovou doprovodí Janáčkova filharmonie Ostrava s dirigentem Marko Ivanovićem.
Po letech se do Ostravy vrací klavírista Lukáš Vondráček, kterého známe jako zázračné dítě z Opavy. Na co se můžeme těšit? Na Lukáše Vondráčka jsme zvědavi, sedm let v Ostravě nehrál. Žije v USA, kde má i velké umělecké úspěchy. Bude to návrat klavíristy, který už dávno není jen „zázračným dítětem“. Pro Janáčkův máj vybral atraktivní a reprezentativní program z díla Wolfganga Amadea Mozarta, Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka a Sergeje Prokofjeva.
Dalšího skvělého klavíristu uslyšíme na závěrečném koncertu. Llŷr Williams pochází ze severního Walesu a je znám svou detailní propracovaností jednotlivých děl i expresivním a komunikativním projevem při svých vystoupeních. Představí se s Komorní filharmonií Pardubice se slovenským dirigentem Petrem Ferancem v Beethovenově Koncertu pro klavír a orchestr č. 5 Es dur op. 73. Kromě toho bude večer věnován i geniálnímu W. A. Mozartovi na počest jeho 260. výročí narození.
Festival a Ostravsko-opavská diecéze tvoří rovněž výraznou kapitolu letošního ročníku Janáčkova máje. Pod záštitou Monsignora Františka Václava Lobkowicze bude v rámci festivalu uvedenkoncert k 20 výročí vzniku Ostravsko-opavské diecéze. Vedle oslavného Dvořákova Te Deum zazní slavnostní mše Karla Ditterse, který byl svým pobytem na zámku Jánský vrch dlouho spjat se slezským regionem, stejně jako většina účinkujících. Na večeru vystoupí Veronika Holbová, Jana Hrochová, Peter Nekoranec, Jan Šťáva, Lukáš Bařák, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a Janáčkova filharmonie Ostrava s dirigentem Petrem Altrichterem.
Letos festival zavítá do Třince. Je obvyklé střídat prostředí a místa konání festivalu? Nechceme být s Janáčkovým májem jen v Ostravě, výsostné umění se snažíme zpřístupnit i mimo kulturní centra. Jsem hrdý, že portfolio máme poměrně široké, od malého Fulneku přes Kravaře, Český Těšín… Proto každým rokem vyjíždíme z Ostravy do celého kraje a střídáme místa. V Třinci to budou hity světových muzikálů a nositelka ceny Thálie Hana Fialová, Tomáš Savka, Petr Gazdík a Silvie Holečková.
Co dodat k programu letošního ročníku vstupujícího do pátého desetiletí? Pokračujeme v postupném představování českých klavírních trií, letos Tria Martinů, ostravské komorní soubory bude zastupovat ještě komorní orchestr Camerata Janáček, s nímž vystoupí vynikající řecký trumpetista Nikolaos Grigoriadis. Výjimečná hornistka Kateřina Javůrková, která na festivalu už jako sólistka předvedla svou krásu tónu a hráčské mistrovství, tentokrát přijede s Dechovým kvintetem Belfiato s česko-francouzským programem. Po dvou letech se na festival vrací Roman Válek s Czech Ensemble Baroque Orchestra, na Jazzovém podvečeru uvidíme kromě jiných vynikajících hudebníků i nositele ceny Grammy, saxofonistu Wayne Escofferyho. Sopranistka Kateřina Kněžíková vystoupí v malebné obci Dolní Lutyně, kde prožila své dětství.
Kdybyste měl milión dolarů, jak by Janáčkův máj vypadal? Za programem si stojím, ale určitě by byl ještě bohatší. Posílil bych symfonické koncerty o větší účast zahraničních orchestrů, splnil bych si některá svá přání programových řad a účasti výrazných interpretačních i autorských osobností, zvýraznil bych podíl skladeb českých soudobých a meziválečných autorů. A také bych určitě všechno neutratil, ale něco bych schoval na základě svých zkušeností na horší časy.
