Koncert k 10. výročí (22. 11., Rudolfinum v Praze) byl velmi slavnostní, velmi atypický a velmi dobrý. Se svou symbolickou gratulací se vystřídala na pódiu plejáda českých hvězd: houslisté Josef Suk , Ivan Ženatý , Pavel Šporcl , sopranistka Eva Urbanová , harfistka Jana Boušková , klarinetistka Ludmila Peterková , barytonista Roman Janál , cellista Jiří Bárta , pianista Jan Simon . (Škoda, že nejspíš z časových důvodů se nezúčastnily dvě zpěvačky, kterým je PKF vděčna za mnohé – Magdalena Kožená a Dagmar Pecková.) Úryvky z děl Mozarta, Prokofjeva, Bacha, Krumpholtze, Martinů, Dvořáka, Chopina a Milhauda byly doplněny báječnými orchestrálními čísly, z nichž světové parametry měly předehra k Rossiniho Italce v Alžíru a Sukova Serenáda Es dur připravená Jiřím Bělohlávkem. Zbyněk Müller, jenž se představil i jako velmi dobrý hobojista v 1. části z Koncertu H. 353 Bohuslava Martinů, se blýskl zvláště skvěle připraveným doprovodem klarinetového Scaramouche od Daria Milhauda; Tomáši Hanusovi byla velmi blízká nálada Dvořákova cellového Klidu . Ze sólistů doslova zazářily Boušková a Peterková, ale i ostatní obhájili svoje umělecké renomé. Slohově se minula s hudbou pouze jinak pěvecky přesvědčivá Eva Urbanová, jejíž Hraběnka z Figarovy svatby souzněla spíše s 19. stoletím. Večer měl skvělou atmosféru a byl vyprodaným Rudolfinem po zásluze oceněn bouřlivými ovacemi.
