Velkoryse pojatý hudebně-výchovný projekt vydavatelství Radioservis Českého rozhlasu si vytkl záslužný cíl: přiblížit dětem ve věku 8–12 let svět vážné hudby. Je to záměr bezpochyby chvályhodný, protože poslední srovnatelný vydavatelský počin – proslulý osmideskový supraphonský komplet Ilji Hurníka „Umění poslouchat hudbu“ – spatřil světlo světa roku 1972, tedy přesně před 40 lety.
Každý, kdo chce dětem „přibližovat svět vážné hudby“, potřebuje mít nejen značné zkušenosti a fantazii, ale také velkou dávku entuziasmu. Tvůrci projektu Klára Boudalová (scénář) a Petr Kadlec (dramaturg) mají pro tuto práci všechny předpoklady: oba dobře znají dětské posluchače (mj. spolupracovali na populárních edukativních programech České filharmonie), jsou velmi kreativní a o jejich entuziasmu dostatečně vypovídá už sám fakt, že tak rozsáhlý a náročný projekt dokázali dovést ke zdárnému konci.
Zatímco Ilja Hurník postavil koncepci svého projektu především na rozmanitosti výrazových prostředků hudby, Klára Boudalová a Petr Kadlec zvolili odlišný přístup: vybrali čtyři nejslavnější české skladatele – Smetanu, Dvořáka, Janáčka a Martinů – a čtyři velikány světové hudby – Bacha, Mozarta, Beethovena a Čajkovského – a pokusili se mladým posluchačům přiblížit jejich životní osudy a nejvýznamnější díla. Učinili tak způsobem velmi sympatickým: jejich průvodní texty jsou nápadité, zajímavé a zábavné, a přitom zároveň obsahují všechna nejzákladnější fakta, aniž by dětského posluchače zatěžovaly přemírou odborných termínů a letopočtů.
Všechna CD mají jednotnou formální podobu: začínají krátkým životopisem skladatele, za ním pak následují komentované ukázky jeho nejslavnějších děl. Světem hudby provádí děti herecká (a manželská) dvojice Vanda Hybnerová a Saša Rašilov. Jejich dikce je půvabně odlehčená a bezstarostná, u Saši Rašilova v některých detailech možná už až příliš ležérní – ale připusťme, že mluva mladých pánů ve věku 8–12 let se jen málokdy vyznačuje vzorovou výslovností. Skladatelské životopisy jsou hojně proložené kratičkými (a mnohdy nekomentovanými) hudebními ukázkami nejslavnějších děl, které většinou plní funkci „scénické“ hudby. (Škoda, že se nikde v průvodních textech neobjeví jejich soupis, který by dětského posluchače mohl „navigovat“ na cestě k dalšímu hledání a objevování.) Ucelené hudební ukázky, které následují po životopisu, vybavila Klára Boudalová zajímavými a netradičně pojatými průvodními texty. Projevila v nich nevšední fantazii, kterou nelze než obdivovat. Ono totiž není nijak zvlášť těžké popsat děj Smetanovy Šárky nebo Dvořákovy Rusalky, ale přiblížit malému posluchači kupř. jednotlivé věty Beethovenových nebo Mozartových symfonií, to je opravdu oříšek. Mimořádnou pozornost si zaslouží autorčina práce s „nehudebními“ zvukovými efekty. Ty zde mají roli jakýchsi zvukových ilustrací: zpestřují a oživují výklad a posluchač opravdu nestačí žasnout nad jejich rozmanitostí. Zazní jich tu desítky: od ptačího zpěvu, vrzání dveří, řehtání koní a tikání hodin přes komáří bzukot, skřehotání žab, déšť, vítr až po zvonění budíku, hrkání kočáru a hromobití. Dočkáme se bouchnutí šampaňského, ba dokonce mlaskne i pusa – to když princ probouzí Šípkovou Růženku. Hudba, mluvené slovo i ony zvukové „ilustrace“ se na všech CD neustále pestře střídají a prolínají a jejich barvitý proud dokáže zaujmout natolik, že malý posluchač vůbec netuší, že je „poučován“, jak naslouchat nejen té či oné skladbě, ale vlastně vážné hudbě vůbec. Poslech každé skladby se tak nakonec stává malým dobrodružstvím. Ocenit je nutno i práci režiséra Vladimíra Gromova, který dokázal z textů, hudby a nejrůznějších nehudebních zvuků vytvořit poutavé a zároveň neobyčejně konzistentní pásmo.
Výběr hudebních ukázek je u každé kompilace tohoto druhu velmi subjektivní záležitostí. Klára Boudalová a Petr Kadlec k němu však přistoupili velice zodpovědně a na CD zařadili především opravdu známá a často hraná díla. Všechny vybrané skladby mají své opodstatnění a jejich uvedení nelze v žádném případě zpochybnit. Otazníky se tedy spíše vznášejí nad tím, co zařazeno nebylo a co bychom možná u takovéhoto projektu očekávali. I v tom se ale asi budou názory jednotlivých posluchačů lišit. Sám za sebe bych kupř. uvítal, kdyby se na smetanovském CD objevila některá ze Smetanových polek. U Dvořáka sice zazní efektní finální věta z Novosvětské, ale detailnější zmínku a rozsáhlejší ukázku by si určitě zasloužilo světoznámé Largo (to se mihne jen kratičce a zcela bez komentáře v životopisné části). Chybět by asi také neměla skladatelova Humoreska Ges dur (její okomentovaná ukázka však zazní alespoň v životopisu). U Mozarta bude možná leckdo postrádat Turecký pochod (ten krátce zazní – byť bez komentáře – v životopisném úvodu) či ukázku z některého klavírního koncertu. Reprezentativněji asi mohla být zastoupena klavírní tvorba L. van Beethovena. Na CD uslyšíme pouze Pro Elišku, v životopisu se objeví (bez komentáře) ukázky z finální věty Mondscheinsonaty a z první věty Patetické. Na druhé straně si ale zvláštní ocenění zaslouží výběr děl pro martinůovské CD. Přestože v tvorbě B. Martinů nenalezneme nic, co by se popularitou rovnalo Smetanově Vltavě nebo Dvořákově Novosvětské, dokázali autoři vybrat skladby tak atraktivní, že dětského posluchače nemohou nezaujmout. Také průvodní text martinůovského CD považuji za jeden z nejzdařilejších, nemluvě o tom, že se nám na tomto CD nabízí jedinečná příležitost slyšet i skladatelův hlas.
Školní děti asi nevydrží poslouchat jednotlivá cédéčka jako celek, protože jejich stopáž se většinou pohybuje kolem 70 minut. Daleko pravděpodobnější je, že učitelé budou postupně na hodinách vybírat jednotlivé ukázky. Proto je velkou výhodou, že jak komentáře, tak skladby mají samostatné tracky (u janáčkovského CD došlo bohužel k drobnému „úletu“: 1. věta ze Sinfonietty se na CD dostala jinam, než jak uvádí track list, takže od čtvrté ukázky si učitel bude muset následující tracky přečíslovat).
K celému projektu, který je pro hudební pedagogy bezesporu velmi inspirativní, připravili autoři navíc ještě bohaté doprovodné materiály: pracovní listy se zábavnými testy, podrobně zpracované životopisy skladatelů, poměrně detailní soupisy jejich děl, rozsáhlou obrazovou přílohu, tipy na hudební výlety, seznam skladeb vydaných na CD Radioservisu a odkazy na nahrávky vybraných děl na youtube. Tolik informací se už pochopitelně nemohlo vejít na skrovný pětistránkový přebal, ale všechny tyto podklady je možné stáhnout z webových stránek www.nebojteseklasiky.cz. Je zvláštní, že ačkoli se jedná o materiály zcela zásadního významu a všichni učitelé by o nich měli být informováni, Radioservis jejich existenci pečlivě utajil: onu veledůležitou webovou adresu uvedl tím nejdrobnějším písmem – a bez jakéhokoli dalšího komentáře či vysvětlení! – pouze na posledním řádku tiráže. (Výmluva na nedostatek místa neobstojí: celou jednu stranu přebalu každého CD totiž zabírá nepříliš vydařená reklama na vysílání Českého rozhlasu.) Vzdor tomuto nedopatření stojí projekt bezesporu za pozornost. Autorům se totiž podařilo připravit pro děti bohatě prostřený stůl plný té nejkrásnější hudby a nabízejí ji v podobě tak přitažlivé, že nelze odolat. A nepochybuji, že se této neobyčejně pestré a lákavé hudební degustace s potěšením zúčastní i mnozí dospělí.
HHHHH
Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů, Bach, Mozart, Beethoven, Čajkovskij
Scénář: Klára Boudalová. Dramaturg: Petr Kadlec. Průvodní slovo: Vanda Hybnerová, Saša Rašilov. Režie: Vladimír Gromov. Produkce: Bohdana Pfannová, Anna Novotná. Vydáno: 2012. TT: Smetana 60:01, Dvořák 71:56, Janáček 70:47, Martinů 63:27, Bach 56:19, Mozart 73:53, Beethoven 67:11, Čajkovskij: 68:19. 8 CD. Radioservis CR0601-4, CR0605-8.
