Pianista Nikolaj Tokarev (1983) patří k nejvyhledávanějším interpretům mladé generace. O svém umění už přesvědčil publikum především v Německu, kde donedávna studoval na Robert-Schumann-Hochschule, a také v Japonsku, kde pravidelně vystupuje již od svých 14 let. Pražskému publiku se představí poprvé 27. a 28. dubna, kdy v rámci Velikonočního festivalu Praha 2011 vystoupí se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a jeho šéfdirigentem Jiřím Koutem.
Narodil se v roce 1983 v Moskvě do hudební rodiny. Jeho otec je také pianista a matka violoncellistka v Moskevské státní filharmonii. Nikolaj se začal učit hrát na klavír již ve čtyřech letech pod vedením svého otce. Pouhý rok nato, v roce 1988, začal studovat na renomované Gněsinově hudební akademii v Moskvě. Tato elitní moskevská škola s tradicí od roku 1895 poskytuje komplexní hudební vzdělání pro výjimečně nadané děti počínaje předškolním věkem a konče vysokoškolským postgraduálním studiem. Nikolaj byl v pěti letech přijat do třídy věhlasné pedagožky Anny Kantor, která hudebně vychovala například Jevgenije Kissina, a studium absolvoval s vyznamenáním v roce 2001. Jeho výjimečný talent byl očividný, a tak se jeho kariéra rozvíjela doslova od raného dětství. V době, kdy si ostatní děti z řad jeho vrstevníků pouze hráli, Nikolaj hrál svůj první veřejný koncert. Bylo mu teprve šest a již se představil v Moskvě s díly Mozarta, Scarlattiho, Haydna a Bacha. Ve stejném roce hrál Mendelssohnův Klavírní koncert g moll, op. 25 s Moskevským symfonickým orchestrem. Při vzpomínkách na dětství ale přesto nemá pocit, že by se úplně vzdal svých koníčků: prý se zajímal o dinosaury a pořád si o nich četl, později se hodně věnoval fotbalu a nyní je jeho koníčkem fotografování.
Ve 14 letech koncertoval již častěji v Evropě i v Japonsku. Mimo nabitý koncertní program také hodně pilně cvičil: „Jako dítě a dospívající mladík jsem cvičil každý den 8 hodin a více. Z toho dodnes čerpám a některé skladby mi stačí před vystoupením skutečně jen oživit. Samozřejmě to neznamená, že už nemusím cvičit, pracuji na novém repertoáru.“
V letech 2004 – 2006 studoval na Royal Northern College v Manchesteru u své krajanky Diny Parakhiny, následovalo postgraduální studium na Robert-Schumann-Hochschule für Musik v Düsseldorfu u prof. Barbary Szczepanské. Několikrát se také účastnil mistrovských kursů Rudolfa Buchbindera. Během studií ve Velké Británii již dostal příležitost zahrát si na významnějších koncertech – v letech 2005, 2006 i 2007 zahajoval mezinárodní klavírní festival Ruhr v sále Alfred Krupp Saal v Essenu.
Významný milník v jeho kariéře však byl ještě předtím, v roce 2000 – vítězství v 10. ročníku soutěže mladých hudebníků Eurovision v norském Bergenu. Esa-Pekka Salonen, který byl prezidentem poroty, poznamenal na adresu sedmnáctiletého Nikolaje Tokareva: „Je velmi těžké najít v takovém množství nadaných interpretů pouze tři osobnosti, které v následujících letech budou ovlivňovat evropské umění. 
Ale on je definitivně jedním z nich.“ Ve stejném roce vystoupil v Japonsku s orchestrem Yomiuri Nippon Symphony pod taktovkou Gerda Albrechta a přirozeně následovaly i koncerty a recitály v evropských městech jako Vídeň, Mnichov, Petrohrad. Začal být také často zván na prestižní festivaly – Ludwigsburg, Schleswig-Holstein, Rheingau, Bad Kissingen a Colmar. Během sezony 2006 – 2007 již odehrál neuvěřitelných 87 koncertů v Evropě a v Japonsku.
V Japonsku je dnes velmi populární, každý rok zde odehraje průměrně 25 koncertů (recitály i koncerty s orchestrem). Dokonce mu zde vytvořili vlastní karikovanou komiksovou postavičku a jeho popularita v Japonsku je srovnatelná s popularitou popových hvězd v Evropě. Nikolaj Tokarev se sem vrací rád: „Japonci jsou opravdoví nadšenci pro klasickou hudbu. Je to úplně jiné než tady v Evropě, ale myslí to upřímně a neohlížejí se tolik na kritiku. A to je dobře.“
V roce 2007 uzavřel exkluzivní smlouvu se Sony Music a v dubnu toho roku vydal své první CD s díly Schuberta, Chopina a Alexandera Rosenblatta (nahrávka získala německou cenu „Echo-Classic“ 2007). Sám říká, že prvním CD si splnil svá přání a skladby na této nahrávce jsou výhradně jeho volbou. Se svým krajanem, skladatelem Alexandrem Rosenblattem (nar. 1956), spolupracuje už delší dobu a jeho skladby pravidelně uvádí na svých koncertech. Druhé CD s názvem „French Album“ vyšlo následujícího roku 2008 a je výběrem z děl Rameaua, Debussyho, Francka, Ravela. V roce 2009 vyšlo další CD, tentokrát s živou nahrávkou koncertu ve švýcarském Lucernu (Grieg, Chopin). Dosud poslední CD je z loňského roku s Ruským národním filharmonickým orchestrem a dirigentem Vladimirem Spivakovem s populárními koncerty Čajkovského a Rachmaninova.
A jakou hudbu vlastně hraje nejraději? Pokud by už měl jmenovat své oblíbené skladatele, volba padne na Bacha a Rachmaninova. „Skladatelů, jejichž hudba mě oslovuje, je mnoho, ale u Bacha a Rachmaninova obdivuji neuvěřitelné propojení krásy a polyfonie.“ Konkrétně Rachmaninův třetí klavírní koncert patří k jeho nejoblíbenějším skladbám pro svou emocionální výpověď i technickou náročnost, která je stále výzvou. Přestože tento koncert hrál již mnohokrát, pořád v něm nachází něco nového. Občas se ho v rozhovorech někdo zeptá, proč si při svém mládí vybírá tak obtížné skladby, jako jsou Rachmaninovy koncerty nebo Ravelův Kašpar noci , mohl by přeci pár let vyčkat. Na to ale Tokarev sebevědomě odpovídá: „Pro mě to nejsou obtížné skladby. Mám je v repertoáru už dlouho a je pro mě naprosto přirozené je hrát. Když se k něčemu rozhodnu a chci to, dokážu zahrát všechno!“ Nyní má ale v plánu přeci jen se více věnovat barokní hudbě. V nadcházejících sezonách hodlá repertoár rozšířit například o Scarlattiho a Haydna. V dubnu se můžeme těšit na sebevědomého mladého pianistu a jeho provedení Čajkovského méně hraného Koncertu č. 2 G dur, op. 44.
