S velkou slávou vyhlásil v prosincovém čísle proslulý britský časopis Gramophone, pro mnohé hudební diskofily bible současnosti, dvacítku nejlepších světových orchestrů. Žebříček zakončuje Česká filharmonie , což je bráno českými žurnalisty jako neúspěch. Pro ČTK k tomu řekla Věra Drápelová z MF Dnes: „Dvacáté místo České filharmonie mi nepřijde lichotivé. ČF sama sebe totiž vidí mezi první pěticí, ne-li na stupních vítězů. S některými dirigenty je schopna se dostat do finálové dvacítky, jinak má ale ve výkonech výkyvy.“ Kdybych bral jako srovnávací rovinu úroveň orchestru v době Karla Ančerla či před tím Václava Talicha, tak s tím musím souhlasit. Tehdy totiž konkurovala i Berlínské filharmonii. Když zapomenu minulost, což je kritérium, které doufám porotce neovlivnilo, a budu se dívat očima člověka 21. století, tak považuji dvacátou pozici naopak za úspěch!
Spojené státy mají v žebříčku sedm orchestrů, Německo čtyři a Rusko tři. Kromě České filharmonie je ze střední Evropy mezi dvacítkou ještě Budapešťský festivalový orchestr na devátém místě; Rusko má zde tři tělesa, ovšem až v druhé desítce. Ankety se kromě editorů a spolupracovníků Gramophonu zúčastnili kritici vážné hudby například z listů The Los Angeles Times, Le Monde, rakouského Die Presse či německého Die Welt.
Přiznávám, že žebříčky ve mně vzbuzují ostražitost a pochybnosti. Bohužel nevím, jaká byla přesně kritéria hodnocení, zda jsou nastavena pravidla tak, aby nepřevládl subjektivismus. Jistě by bylo možné argumentovat tím, že čím větší je počet porotců (různých národností), tím více se posiluje objektivita výsledků. Nicméně by mě například zajímalo, do jaké hloubky a šířky (i časové) znají hodnotitelé všechny orchestry a jestli nemají nějaké osobní vazby s konkrétními tělesy (nebo jejich nahrávacími společnostmi). Z několika setkání a z desek totiž mohou zodpovědně posuzovat jen zčásti.
Nicméně anketu Gramophonu nechci shazovat. Názorový mezinárodní průsečík ukazuje, že absolutní špička je v Evropě, s čímž je asi možné do jisté míry souhlasit. Úroveň tělesa totiž hodně ovlivňuje vedle schopností všech hráčů a tradice její hlava – šéfdirigent. Royal Concertgebouw Orchestra vede od roku 2004 Lotyš Mariss Jansons , podle mě možná nejzajímavější dirigentská osobnost současnosti. S vítězným vavřínem v tomto případě souhlasím, neboť RCO má většinou skutečně zvukově zajímavější projev nežli druhá Berlínská filharmonie , jejímž kapitánem je charismatický Angličan Sir Simon Rattle . (Zatím mi připadá zajímavější předchozí období Claudia Abbada.) Hlavním lodivodem Vídeňské filharmonie je stále ještě Japonec Seiji Ozawa , Londýnské symfoniky řídí dosud Brit Colin Davis , Chicagský symfonický orchestr Holanďan Bernard Haitink . Mimochodem Haitinka, který v letech 1963 až 1988 vytvaroval zvuk Concertgebouw, podporuje v Chicagu hvězdná trojice Daniel Barenboim (bývalý šéf), Riccardo Muti (budoucí šéf) a Pierre Boulez (emeritní dirigent). Co více si přát? Výsadní postavení Marisse Jansonse potvrzuje 6. místo jediného rozhlasového orchestru dvacítky: Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu , který vede od roku 2003! V čele Cleveland Orchestra je stále lepší Franz Welser-Möst , Los Angeles Philharmonic řídí Esa-Pekka Salonen , Budapešťský festivalový orchestr už 23 let jeho spoluzakladatel Iván Fischer , Dresden Staatskapelle Fabio Luisi , Boston Symphony Orchestra James Levine , San Francisco Symphony Michael Tilson Thomas , Leipzig Gewandhaus Orchester Riccardo Chailly (po jeho nástupu se orchestr pozoruhodně zlepšil), někdejší šéf Concertgebouw Orchestra… Česká filharmonie šéfdirigenta nemá, příští rok se jím stane Eliahu Inbal . (Postrádám u ní kromě jiného i odvahu vsadit na mladého dirigenta, jak to učinilo vedení orchestru v Los Angeles v roce 1992 v případě Salonena a v roce 2009 angažováním Gustava Dudamela.) Žebříček samozřejmě vzbuzuje i otázky. Je skutečně lepší Budapešť než Boston, Saito Kinen než ČF; Ruský národní horší než Mariinský divadelní (že by zde vyhrála čarovná magičnost Gergieva nad nenápadností a slabším PR Pletneva)? Čím slyšitelně převyšuje Česká filharmonie například další londýnská tělesa – Bělohlávkův BBC Symphony Orchestra a Salonenův Philharmonia Orchestra ?
Našemu „rodinnému stříbru“ by možná pro začátek pomohl audit nejen strukturální a personální, jak zamýšlí nový generální ředitel, ale i umělecký, zvýšení flexibility na úroveň, kdy bude „firma“ moci obstát v zahraniční konkurenci; po provizoriu konečně na světové úrovni řešit problém uměleckého vedení orchestru v dlouhodobé perspektivě. V tom ji však žádné nakopnutí žebříčkem nepomůže.
Top 20 The Gramophone
1 Royal Concertgebouw Orchestra, Amsterdam • 2 Berlin Philharmonic Orchestra • 3 Vienna Philharmonic Orchestra • 4 London Symphony Orchestra • 5 Chicago Symphony Orchestra • 6 Bavarian Radio Symphony Orchestra • 7 Cleveland Orchestra • 8 Los Angeles Philharmonic • 9 Budapest Festival Orchestra • 10 Dresden Staatskapelle • 11 Boston Symphony Orchestra • 12 New York Philharmonic • 13 San Francisco Symphony • 14 Mariinsky Theater Orchestra • 15 Russian National Orchestra • 16 Leningrad Philharmonic • 17 Leipzig Gewandhaus Orchestra • 18 Metropolitan Opera Orchestra • 19 Saito Kinen Symphony Orchestra • 20 Czech Philharmonic.
