Letos je tomu sedmnáct let, co byla umělecká scéna obohacena o pozoruhodný smyčcový kvartet, jenž za svou dobu působení prokázal neobvykle velkorysou žánrovou flexibilitu. Jeho členové jsou oslovování významnými osobnostmi či tělesy z nejrůznějších hudebně-stylových oblastí. Centrálním tématem následujícího rozhovoru byl nejnovější společný projekt Epoque Quartet a kanadského pianisty a skladatele Davida Braida, jehož kompozice pro klavír a smyčcový kvartet jsou obsahem nedávno vydaného CD „Flow“. Nahrávka se dočkala slavnostního křtu v Newyorské Steinway Hall a v pražském Jazzdocku. O podrobnostech jsem si povídala s Vítem Petráškem, violoncellistou a managerem Epoque Quartet v jedné osobě.
Jak vznikla spolupráce Davida Braida a Epoque Quartet? David si nás jednoduše našel na internetu a poté nám poslal mailem informace o sobě a o svých hudebních projektech. Nám přišly jeho umělecké aktivity velmi zajímavé, tak jsme ho pozvali do České republiky, aby s námi vystoupil na dvou koncertech, které jsme k této příležitosti zorganizovali. David je člověk, který je do svých projektů ochoten investovat opravdu mnoho energie i financí, a v případě spolupráce s naším kvartetem tomu nebylo jinak. Takže přiletěl do Prahy, abychom si s ním zahráli na oněch dvou koncertech jeho skladby. Tím vše začalo.
Určitě se vám zmínil, čím jste ho v záplavě internetových ukázek tak zaujali. Copak to bylo? Ano, líbilo se mu, jak hrajeme, jak máme zvládnuté své nástroje, líbil se mu specifický zvuk našeho kvarteta a v neposlední řadě byl nadšen naší žánrovou pestrostí. Jsme muzikanti se schopností hrát nejen klasickou hudbu. Velmi blízká je nám také hra bez not, což je určitý interpretační rozměr, kterým musí muzikanti provádějící Davidovu hudbu disponovat. Nejsme ovšem jediný smyčcový kvartet, se kterým David spolupracuje. Skladby z alba Flow provádí také s jedním kvartetem v Kanadě (pokud tam nejsme my), existuje i smyčcová sestava ve Velké Británii, se kterou hraje velmi často a ve Skandinávii spolupracuje s Penderecki String Quartetem. Nicméně, je pravda, že Flow je jeho jediné CD se smyčci a natočil ho právě s námi. Máme tedy radost, že jsme pro něj zřejmě taková vlajková loď.
Prozradíte finanční zákulisí vzniku alba Flow? Jaké jste měli v tomto ohledu podmínky? David je dvojnásobný vítěz Juno Award (prestižní kanadské hudební ocenění) a díky tomu se mu mnohem lépe získávají nejrůznější granty na konkrétní hudební projekty. Vím, že do realizace vložil také hodně svých peněz, my jsme zase zařídili studio v Praze. Když jsme pak jeli do Kanady, kde jsme na třinácti koncertech toto CD i křtili, velmi nám finančně pomohlo Ministerstvo kultury, které nám na to odsouhlasilo grant. Abych to upřesnil, obsahem našeho kanadského turné byla kromě Davidova projektu také reprezentace české hudby v zahraničí.
Bylo to pro vás jakožto managera Epoque Quartet organizačně náročně? No, musím říci, že docela ano. Přeci jen jsme hráli třináct koncertů ve třinácti městech a podotýkám, že během dvanácti dní. Organizace toho, abychom vše skloubili i při těch velkých vzdálenostech, na které u nás nejsme zvyklí, mě stála zhruba půl roku příprav. Musím ještě zmínit, že nám na tuto cestu přispěli také naši fanoušci na Indiegogo, od nichž jsme dostali asi sedmdesát tisíc korun. To se ovšem bavíme o turné. Když se vrátím zpět k okolnostem vzniku CD, je potřeba zmínit fakt, že album bylo vydáno u společnosti Steinway & Sons, což mimo jiné zjednodušilo mnoho distribučních procesů. David je jedním z takzvaných „Steinway artist“ a to nám v tomto ohledu otevřelo dveře. Základní nahrávka vznikala ve studiu na Kavčích horách, kde se nakonec ve smyčcích projevila určitá akustická suchost prostoru. Měli jsme ale obrovské štěstí, protože finální mastering nám dělal v New Yorku Dixon Van Winkle, což je jeden z nejlepších profesionálů svého oboru vůbec. Má na svém kontě nahrávky mnoha světových umělců a několik ocenění Grammy Awards. Dostali jsme se k němu přes Davida, s nímž ho pojí přátelská vazba. Jinak bychom si takovou kapacitu po finanční stránce nemohli vůbec dovolit.
V České republice jste album pokřtili v pražském Jazzdocku a kmotrem vám byl Petr Malásek. Proč právě on? Protože je to kamarád a osobnost, které si velmi vážíme. Hraje samozřejmě spoustu skvělých projektů z oblasti populární hudby, ale má také fantastickou kapelu, se kterou hraje jazz, a to opravdu výborně. Zkrátka je to výborný pianista a člověk. A měl čas☺.
Dalším hostem této události byla kanadská velvyslankyně Barbara Richardson. Předpokládám tedy v nějaké formě vaši spolupráci s kanadskou ambasádou. Vždy, když je David v Praze, jsme s kanadskou ambasádou v kontaktu v souvislosti s co největší propagací našich společných koncertů. Samotný křest byl ambasádou také zařazen do krátkého festivalu Dny Kanady v Praze. Přítomnost paní velvyslankyně, která je na počátku své diplomatické mise v Praze a je mimochodem moc sympatická a kultuře velmi nakloněná, měla tedy i svou formální stránku.
Kompozice, které na desce Flow najdeme, vznikaly přímo pro tento účel? Je zde pět skladeb, které byly tvořeny v časovém období přibližně dvou let. Centrální a zároveň nejstarší skladbou nahrávky je Chauvet. David ji napsal a později i dedikoval přímo nám. Je to skladba inspirovaná filmem Wernera Herzoga Cave of Forgotten Dreams a myslím, že právě zde se nejvíce objevuje kompoziční práce ve smyslu „klasické“ hudby. I když, David party rád přepisuje a například u tohoto díla máme již osmou verzi. Z toho se samozřejmě úplně neradujeme, protože vždy někam přijedeme a dostaneme od něj nové noty☺. Každopádně, Chauvet je dílo, kde David nejvíce pracuje s tradičním zvukem smyčcového kvarteta.
Konkrétně v této skladbě jsem si všimla několika glissandových a velmi ametricky působících ploch. Mám tušení, že notový zápis už tak „klasicky“ vypadat nebude. Máte pravdu. Jedná se o místa, v nichž se objevuje aleatorní princip. Jsme předem dohodnuti pouze na nějakém časovém ohraničení jednotlivých úseků, ale jinak jde v těchto plochách o improvizaci, která je mimo metrum. V takovýchto pasážích hrajeme tzv. na gesta.
Z hlediska hudebního obsahu je tedy každé provedení originální. Ano.
Jak probíhalo zkoušení se samotným autorem? Přeci jen vás většinu času dělí oceán. Když pominu to, že David píše stále nové a nové verze, tak při samotném zkoušení žádný problém není. Vždy nám pošle noty s dostatečným časovým předstihem, takže máme možnost připravit se v maximální možné míře a ony improvizační pasáže řešíme až při osobním setkání s Davidem. Jsme již v té fázi spolupráce, že někdy dáváme na stůl připomínky a nápady také my. David, jakožto hloubavý skladatel, naše impulsy vždy promýšlí a často i zakomponuje.
Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII 2/2017 (koupit)
