Před padesáti lety se česká Laterna magika stala světovým fenoménem na mezinárodní výstavě v Bruselu EXPO 1958. Nová multimediální forma přinášela tehdy naprosto konkrétní obsahová sdělení o české kultuře a životě v Československu. Laterna byla součástí Národního divadla a jeho sólisté působili v jejích pořadech. Laterna magika jezdila po světě a svou uměleckou formou inspirovala mnoho umělců v zahraničí.
V roce 1992 se v rámci reorganizace veškerých kulturních institucí Laterna magika stala samostatnou organizací. Po několika letech prosperity začala od roku 2000 chřadnout na úbytě umělecké invence a nedostatek finančních prostředků na novou tvorbu. Usídlena do prostoru Nové scény Národního divadla se pro vysokou cenu svých vstupenek stala atrakcí nabízenou zahraničním turistům. Domácí diváci přestali Novou scénu navštěvovat, protože byla drahá. Zahraniční návštěvníci zase proto, že leckde ve světě objevili obdobná multimediální představení formálně i obsahově lepší.
Od ledna letošního roku patří Laterna magika opět do svazku Národního divadla. Bude působit na Nové scéně současně s dalšími uměleckými složkami Národního divadla a s hostujícími soubory. Novým uměleckým šéfem Laterny magiky se stal Zdeněk Prokeš . Jako všestranný divadelník s rozsáhlou choreografickou a taneční praxí má na svém kontě řadu uměleckých úspěchů, které dávají naději pro resuscitaci kdysi slavného a dnes stagnujícího uměleckého tělesa. Svůj progresivní dramaturgický rozhled prokázal již na počátku své choreografické kariéry, když v roce 1980 založil při Státním divadle v Ostravě soubor Mladý balet , s nímž uváděl novou taneční tvorbu na hudbu současných nebo méně známých českých skladatelů.
V době Prokešova působení na místě šéfa baletu a poté ředitele Národního divadla Brno v letech 1991 až 2007 se brněnský baletní soubor stal nejlepším v celé republice, a to jak svou repertoárovou koncepcí, tak interpretační úrovní baletních umělců. Když zahraniční cestovní kancelář požadovala pro své turisty české baletní představení, vyžádala si pohostinské představení baletu Národního divadla Brno ve Státní opeře Praha. Naopak do Brna jezdili čeští baletní diváci nejen za velkými klasickými balety jako jsou Bajadéra, Louskáček nebo Korzár, ale i za současnou baletní tvorbou, prezentovanou zde v jednotě všech interpretačních složek hudby, tance a scénografie. V Brně se „za Prokeše“ začaly pořádat Celostátní baletní soutěže ČR s mezinárodní účastí a Gala koncerty hostujících hvězd „ruského baletu“. V té době vstoupilo do povědomí divadelního obecenstva opět jméno slavného choreografa Ivo Váni Psoty, neboť jeho busta byla slavnostně odhalena ve foyeru brněnského Janáčkova divadla. Na přínosy Prokešova působení v Laterně magice si musíme ještě počkat. Zatím je jisté, že Laterna Magika nepřestala existovat a bude uvádět svá osvědčená představení: Kouzelný cirkus, Casanova, Graffiti, Rendez-vous a Cocktail 008 .
Základním vyjadřovacím prostředkem Laterny magiky byl od počátku mezinárodně srozumitelný jazyk tance. Úspěšný pořad Kouzelný cirkus (od premiéry v roce 1977 více než šest tisíc představení) tvoří široké spektrum tanečních a hudebních žánrů. Výčet jmen hudebních skladatelů a orchestrů, choreografů a asistentů, kteří se na realizaci pořadu podíleli, dokládá barvitost použitých tanečních prostředků: klasický tanec (Karel Vrtiška, Vlastimil Jílek), lidový tanec (Jiří Hrabal), estrádní a moderní tanec (Josef Koníček, František Pokorný), asistenti choreografie Oldřich Stodola, Inka Vostřezová. Šíři žánrů napovídají i jména režisérů: Evald Schorm, Jan Švankmajer a Jiří Srnec (černé divadlo). Hudbu komponovanou pro tento pořad nahrál Filmový symfonický orchestr s dirigentem Františkem Belfínem, Taneční orchestr Čs. rozhlasu s dirigentem Ladislavem Popelkou, Ústřední hudba československé lidové armády s dirigentem Eduardem Kudeláskem, Chorea Bohemica s dirigentem Jaroslavem Krčkem. Za vším uměleckým děním stál jeden ze zakladatelů Laterny magiky, architekt a scénograf Josef Svoboda. Tvůrčí týmy dalších pořadů byly již početně skromnější a jejich žánrová pestrost chudší. Postupně zmizel taneční folklór i baletní klasika a převážilo taneční tvarosloví postmodern. Kam bude směřovat další umělecký vývoj Laterny magiky? Jaká témata chce přinášet? Jaké formy uplatňovat? Na otázky odpovídá umělecký šéf Zdeněk Prokeš.
V programovém prohlášení Národního divadla se hovoří o hledání nového smyslu a nového poslání Laterny magiky, ale i o potřebě zachovat princip Laterny magiky jako národního kulturního dědictví v živé podobě. Co to znamená v praxi? Princip Laterny magiky jako národního kulturního dědictví v živé podobě spatřuji v tom, v čem se Laterna magika stala doslova zjevením na svém počátku před padesáti lety. Bylo to vzájemné interaktivní propojování filmu a divadla podřízené jednomu cíli vyprávěním nějakého příběhu. To se z Laterny magiky postupem času vytratilo a to je ta část, na kterou bych rád navázal.
Jaké hudební a taneční žánry hodlá Laterna magika v budoucnu prezentovat? V posledních letech se Laterna zaměřila na styl postmodern, jakoby některé žánry přestaly existovat. Dřívější programy uplatňovaly mnohem širší spektrum včetně klasického tance a tanečního folklóru. Uvažuji o podobné šíři, ale předpokladem je, aby si sám námět řekl, jaké prostředky budou použity. Nejde jen o hudbu a tanec. Laterna magika musí propojovat široké spektrum žánrů včetně výtvarného a vizuálního umění, filmu. Nikde není řečeno, že živý herec na jevišti musí být tanečník. Z historie Laterny magiky víme, že tu byli zpěváci i herci. Při současné oblibě takzvaného nového cirkusu to může být umělec podle potřeb toho kterého titulu. Smluvní vztahy s jednotlivými umělci jsou dnes rozvolněny, a tak si dovedu představit, že do budoucna nebudeme pracovat jenom s tanečníky. Ovšem rád bych se vrátil i k širokému týmu spolupracovníků, jako tomu bylo dříve. Právě proto, aby se dali najít originální umělci jednotlivých oborů výtvarna, hudby, filmu a tance.
Původním záměrem Laterny magiky při jejím vzniku bylo prezentovat v zahraničí umělecký obraz o české kultuře a životě v tehdejším Československu. Bylo to v rámci výstavy EXPO 58 a později na zahraničních zájezdech. Jaké perspektivy má Laterna magika pro současné působení v zahraničí? Samozřejmě ten zájem, jako byl na počátku, dnes už v zahraničí není. Takových multimediálních projektů se dnes nabízí mnoho. Jde o nápad, o něco, co představí Česko. Myslím si, že takovým reprezentativním představením, o které je zájem v zahraničí, je stále Kouzelný cirkus. Už mám mnoho nabídek pro hostování. Kouzelný cirkus přináší určitou poetiku poznamenanou češstvím a mimo jiné uplatňuje krásnou a výborně udělanou Švankmajerovu loutkohru.
Předpokládám, že určitý potenciál pro zahraničí bude mít nová premiéra Pragensia, která bude představovat Prahu a historii Prahy. Chystám ji k osmdesátým narozeninám Jiřího Srnce, zakladatele černého divadla a významného spolutvůrce Laterny magiky na březen příštího roku. Jiří Srnec uváděl obdobné představení již v devadesátých letech ve svém divadle. Pro zpracování prostředky Laterny magiky se Legendy magické Prahy velmi hodí. Obsahují asi šest legend včetně Golema a budou uvedeny s novou hudbou, novou choreografií a novým filmem. Ten už je natočen.
Jaké nové možnosti přináší Laterně magice obnovení svazku s Národním divadlem? Spojení s Národním divadlem musí přinést obohacení interpretační úrovně, aniž bych snižoval kvality současných tanečníků. Účast sólistů baletu Národního divadla v představeních Laterny přinese určité oživení v nabídce pro diváka. Koncem února ztělesnil hlavní roli v představení Casanova sólista baletu Národního divadla Alexandre Katsapov. Právě Katsapov je postava českého baletu, která dokáže přitáhnout své fanouška i do Laterny magiky.
Začlenění do Národního divadla by mělo pomoci přivést do Laterny magiky zpět českého diváka. Tomuto záměru se přizpůsobily ceny vstupenek, dokonce máme odpolední vstupné, které je výrazně nižší. Také ve večerním představení jsou sedadla, která jsou cenově přijatelná. Já se snažím, aby se představení Laterny magiky dostala k českému diváku i skrze předplatné Národního divadla. Pro Laternu magiku jsou vytvořeny dvě samostatné předplatitelské skupiny a představení Laterny magiky jsou zahrnuta i v kombinovaném předplatném vedle opery, baletu a činohry. Myslím také, že v marketingu Národního divadla představení Laterny magiky zahrnou mnohem větší okruh obecenstva.
Laterna magika vystupuje na Nové Scéně. Máte vy, šéf Laterny magiky, vliv na dramaturgickou skladbu dalšího uváděného repertoáru? Program Nové scény je tvořen z třetiny představeními souborů Národního divadla, to jest opery, baletu a činohry, z další třetiny představeními Laterny magiky a tu zbylou třetinu by měly tvořit projekty hostujících souborů, festivaly, komerční pronájmy. Mějme na zřeteli, že ten dům musí přinášet zpět nějaké prostředky, takže o tom, co se bude hrát v té zbývající třetině rozhoduje programová rada Nové scény, což je poradní orgán ředitele, kde jsou všichni šéfové. Jako člen programové rady mám možnost ovlivnit i program na Nové scéně, co se týká pohybového divadla a tanečních žánrů.
V současné době se formou rezidenčních pobytů prezentují na Nové scéně dva soubory z opačného spektra tvorby, 420 people a Bohemia Balet, ty zde budou mít stálejší působiště. Rád bych navázal na přehlídky českých baletních souborů, které jsem před lety organizoval v Hudebním divadle v Karlíně, a aby se na Nové scéně objevila nejzajímavější představení z regionálních scén. První budou 19. května 2010 Cikánské kořeny ze Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem, oceněné v poslední Soutěžní přehlídce tanečního umění České republiky.
