Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha završí letos desetiletku. Ne vše je v tuto chvíli ve „zlatém seku“, ale progres, který sleduji, zažil jen málokterý festival v Česku. „Dvořákovka“ zatím přímo nekonkuruje národnímu festivalovému stříbru, Pražskému jaru, ale co se týká například zajímavosti komorní hudby a vzrušení nad jmény sólistů, dirigentů a orchestrů, tak mu už zdatně šlape na paty. Nabízí i řadu otázek. Na leckteré mi v kavárně Four Seasons odpověděl Robert Kolář, ředitel obecně zatím téměř neznámé Akademie klasické hudby, jež festival pořádá. Říká, že Dvořákova Praha posunula pražský podzim na mezinárodní hudební úroveň.
Osud zařídil, aby naše setkání začalo jinak, než jsem chtěl. Dvořákova Praha prezentuje Českou filharmonii jako rezidenční orchestr. Jak změní letošní rok ztráta šéfdirigenta, jenž měl řídit dva koncerty, a znamená to něco pro budoucnost festivalu? Odchod pana Bělohlávka je citelnou ztrátou nejen pro Českou filharmonii, ale i pro nás pro všechny. Hodně nás to překvapilo. Nicméně nic nebudeme měnit ani na letošním programu a z naší strany ani na statusu České filharmonie jako rezidenčního orchestru festivalu.
Kdo bude řídit ony dva avizované festivalové koncerty místo Jiřího Bělohlávka? Jednání, které vedeme, generují dvě jména – Petr Altrichter a Jakub Hrůša.
Předpokládám, že Dvořákovo Requiem bude dirigovat Jakub Hrůša. Ano.
Requiem měla natočit britská firma Decca, přičemž spolupráce s tímto hodně prestižním labelem byla svázaná právě s Jiřím Bělohlávkem. Uskuteční se nahrávka? Přiznám se, že to byla jedna z našich obav. Od Deccy máme potvrzeno, že nahrávka bude. Právě proto dáváme Requiem dvakrát. Oba koncerty se nahrávají a druhý bude připsán památce Antonína Dvořáka III., který byl řadu let naším spojencem a kamarádem a účastnil se všech našich akcí včetně putování za Antonínem Dvořákem I. Jsme rádi, že můžeme Toníčkovi se souhlasem jeho rodiny tento koncert věnovat.
Takže společnost Decca přijala nového dirigenta Jakuba Hrůšu a obsazení se nemění? Ano.
Vraťme se k instituci, kterou vedete. Název Akademie klasické hudby zní reprezentativně, ale našel jsem pouze dvě její funkce. Zaprvé pořádá festival, zadruhé organizuje a uděluje Cenu Antonína Dvořáka. Přitom název implikuje kupříkladu očekávání nějakých edukativních či veřejně prospěšných aktivit. Není to málo? Musím se vrátit před počátek festivalu. Ještě před nultým ročníkem se na nás obrátil Vladimír Darjanin, s nímž nás pojila dobrá zkušenost generálního partnera jeho projektu Deset století architektury. Přišel s myšlenkou velkého dvořákovského festivalu a instituce Akademie klasické hudby, která by ho organizovala… Máte pravdu, že název zní honosně a jistě vyvolává očekávání, protože nezasvěcenými může být Akademie klasické hudby vnímána něco jako například Akademie věd. Mohu prozradit, že se snažíme, aby AKH nepořádala jen festival a neudělovala jen Cenu Antonína Dvořáka. Vloni jsme uspořádali před začátkem Dvořákovy Prahy s Michaelem Kaiserem konferenci Cultural Leadership Summit – Vedení úspěšných kulturních projektů ve 21. století pro manažery v kultuře, přičemž to bylo zaměřeno na oblast fundraisingu, financování kulturních projektů, komunikaci a marketing. Jelikož je to bílé místo na české kulturní mapě, chceme v tom pokračovat. Chceme, aby se program vzdělávání manažerů stal součástí činnosti akademie. V současné době diskutujeme s Michaelem Kaiserem hlubší zacílení projektu na české podmínky, protože u nás je jiný systém podpory kultury nežli v USA, je zde větší podíl veřejných prostředků, ať již státních, městských nebo regionálních… Druhá oblast rozšíření aktivit Akademie klasické hudby, jež je zatím v hodně syrovém stadiu, je projekt Dvořák Edition, který diskutujeme s Akademií věd, hlavně s jejím hudebněvědným kabinetem. Jestliže se dohodneme, Akademie klasické hudby by vydávala kritické edice Dvořákových skladeb, tedy výsledky muzikologického bádání. Vznikla by tedy dvořákovská edice. Obrovskou synergickou výhodu vidíme v živém uvádění vydaných kritických notových edic ihned po vydání v rámci festivalu. Neboli kritické vydání by živě zaznělo v témže roce.
Hovoříme o novém kritickém vydání díla Antonína Dvořáka, čímž byste je asi zachránili pro českou kulturu, když jeho vydávání zrušila coby údajně ztrátové firma Bärenreiter? Ano. Zatím je to ale na hypotetické úrovni a nalezení pevného právního rámce. Nicméně na obou stranách vnímám dobrou vůli dosáhnout dohody… Vrátím-li se k vaší předešlé otázce, Akademie klasické hudby by těmito projekty získala podstatně širší záběr… Mimochodem je možné, že naše vydavatelské směřování zahrne i podporu publikování knih. Jeden potenciální autor s námi už spolupracuje – David Beveridge.
Co obnáší pozice ředitele akademie? Od počátku jsme jasně oddělili pozici uměleckého, programového řízení a ekonomiky – marketingu, managementu, spravování účetní agendy, grantových řízení, právních služeb a řady dalších procesů. První pozici měl nejdříve Vladimír Darjanin, nyní je uměleckým leadrem Marek Vrabec. Já se starám o to, aby tvůrčí tým festivalu nebyl zatěžován „úředničinou“.☺ Jako nejdůležitější vidím dlouhodobé předvídatelné zabezpečení financování festivalu. Jinými slovy, aby po odeznění posledního koncertu Dvořákovy Prahy mohl tým Marka Vrabce v klidu pracovat na dalším ročníku.
Jste spokojen s podporou státu? Když odhlédnu od podpory hudebních festivalů, tak v obecné rovině není systém podpory kultury optimálně nastaven. Je hodně nepředvídatelný, což není kritika současného ministra kultury nebo jeho předchůdců, ale vycházím ze skutečnosti, že v říjnu budou volby, zase bude nějaká vládní koalice, všichni svedou primárně boj o ekonomické a silové resorty a kultura se opět bude zřejmě řešit jako poslední. A v té běžné výdajové agendě budou mít přednost mandatorní výdaje, sociální věci a nebo obrana a bezpečnost, z čehož vyplývá obtížné postavení jakéhokoli ministra kultury. Do budoucna by stálo za to změnit legislativu pro stabilnější podporu kultury. Když sestoupím o patro níž, k financování Dvořákovy Prahy, byli jsme jak na houpačce. Dostali jsme devět milionů, jiný rok dva, ale také čistou nulu, a takovéto výkyvy jsou pro jakýkoli festival to nejhorší, protože brání rozvoji a plánování. Co se týká stávajícího ministra, tak oceňuji, že jsme na vzestupné křivce, tudíž to umožňuje předvídatelný rozvoj metropolitní nabídky, která je určitou protiváhou Pražského jara.
Když jsem zmínil změny v legislativě. Myslím, že by bylo dobré se vrátit na jiné úrovni k myšlence, která tady již byla a neuspěla, ale která by při správném nastavení mohla významně pomoci kultuře a zmiňované předvídatelnosti – kofinancovat kulturu z části výnosu loterijní daně transparentní klasické číslové loterie. Kultura by tím získala stabilizovaný zdroj příjmů…
Další mojí vizí je zvýšení role ministerstva kultury. Jeho pozici by posílilo například převzetí cestovního ruchu od ministerstva pro místní rozvoj, jehož existence po faktickém zřízení krajů již není nezbytná. Ekonomická dimenze by pozici ministra kultury rozhodně zvýraznila. Cestování přece s kulturou úzce souvisí, jsou to spojené nádoby. Jsem přesvědčen, že při dobrém marketingu by to změnilo zájem zahraniční klientely nejen o hudební projekty.
Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII 8/2017 (koupit)
