Za jednu z největších kytarových událostí roku je v Česku považován kytarový festival Mikulov, který se letos uskuteční ve dnech 9. – 15. července. O jeho aktuálním nabitém programu jsem si povídal s členy organizačního týmu, kytaristy Petrou Poláčkovou a Milošem Šírem. A že je opravdu nač se těšit, je z jejich odpovědí zřejmé.
Kytarový festival Mikulov vstoupil do třetího desetiletí. Nahlédněme však nejdřív do jeho minulosti. Vzpomeňme vaše první setkání s tímto festivalem. Jaké bylo? PP: Bylo to v roce 2003 a pro mne to byl nezapomenutelný zážitek. Ani ne tak hodiny nebo koncerty, ale ten pocit, že se můžu věnovat týden jen hudbě a kytaře, ten si pamatuji dodnes. MŠ: Své první setkání s mikulovským kytarovým festivalem si pamatuji velmi dobře, i když je to už pěkná řádka let. Jednalo se totiž o mimořádný a pro mě zcela nový zážitek. Psal se rok 1990 a já jsem do Mikulova vyrazil coby čerstvý absolvent prvního ročníku konzervatoře na doporučení svého pana profesora Stanislava Juřici, jednoho ze tří zakladatelů a hlavních organizátorů festivalu. Tehdy vlastně dost dobře nešlo do Mikulova nejet, pan profesor si hlídal, aby se ho účastnili všichni jeho studenti, protože si byl dobře vědom přínosu, který pro nás pobyt na festivalu bude mít. Účastníků bylo tehdy kolem pětadvaceti, což se s rozsahem, do něhož se festival později rozrostl, jistě nedá srovnávat. Přítomna však již byla ona magická atmosféra vytvářená jak místem samým, tak pro mě do té doby nepoznanou možností slyšet naživo i kytaristy zpoza „železné opony“, která se v té době teprve rozpadala.
Které kytarové legendy jste v Mikulově jako studenti zažili? Na koho vzpomínáte s největším uznáním a obdivem? PP: To je docela těžká otázka. Já jsem na festival jezdívala v době, kdy jsem o hudbě a kytarovém světě moc nevěděla. Takže pro mne byl každý koncert a každý kurz velkým zážitkem. Nejvíce mě ale asi ovlivnily osobnosti jako Piotr Zaleski, Jens Wagner, Thomas Offermann a Thomas Müller-Pering. Nejen z důvodu, že jsem u nich měla více hodin, takže jsme mohli pracovat důkladněji. Ale také spíše proto, že byli pro mne jedni z prvních zahraničních lektorů vůbec. MŠ: Počítám-li dobře, bude pro mě letošní festival již 28., jehož se účastním, ať už v roli „řadového“ účastníka či člena pořadatelského týmu. Za ty téměř tři desetiletí to byly desítky a vlastně už stovky interpretů, lektorů a dalších osobností, které festivalem prošly. A během každého ročníku se uskutečnilo několik akcí, zejména koncertů, ze kterých jsme odcházeli s „otevřenou pusou“ a blaženým pocitem z mimořádného zážitku, takže je poměrně obtížné jmenovat jen několik z nich. Přesto asi nikdy nezapomenu například na koncertní vystoupení Davida Russella či Pavla Steidla z roku 1992, Dua Sonare z roku 1994, Costase Cotsiolise v roce 1998, z pozdější doby pak na Aniella Desideria, Zorana Dukiće, Carla Marchione, Paola Pegorara. Jedinečným zážitkem jiného typu pak byla setkání s Abelem Carlevarem či Leo Brouwerem.
Kytarový festival Mikulov se tradičně skládá ze čtyř pilířů: koncertů, mistrovských tříd, seminářů-workshopů a výstav. Pojďme nejprve ke koncertům: prozraďte, kdo zahraje? PP: I letos jsme se snažili o pestrou škálu národností a stylů. Festival zahájí chorvatský kytarista Zoran Dukić, který je mikulovskému publiku již známý. V pondělí zahraje kytarové kvarteto Guitar4mation ve složení Petr Saidl (CZ), Martin Schwarz (AT), Martin Wesely (AT) a Michał Nagy (PL). V úterý poprvé v ČR uslyšíme duo české hobojistky Michaely Hrabánkové a francouzského kytaristy Gabriela Bianca, kteří nás provedou evropskou salónní hudbou. Ve středu již tradičně následuje „neklasický“ koncert na náměstí města Mikulov, zahraje Carlos Martin y sus Caballeros. Ve čtvrtek se pódia ujmou dva argentinští umělci, kytarista Pablo Márquez a sopranistka María Cristina Kiehr. V pátek převezme štafetu mexický kytarista Omán Kaminsky a festival zakončí španělský kytarista Marco Socías. Odpoledních koncertů se ujmou dva vítězové mezinárodních soutěží Antoine Moriniere (FR) a Nikolas Göhl (DE) a velmi mladá talentovaná kytaristka Leonora Spangenberger (DE). Prostor dostanou opět i účastníci festivalu a to hned na dvou koncertech, na tom druhém sobotním zazní i tzv. Mikulovská filharmonie, kytarový orchestr složený z účastníků festivalu pod taktovkou Martina Schwarze. Letos uvidíme a uslyšíme jednu z prvních „Lecture-Concerto“ v historii festivalu, čili kombinovanou přednášku s koncertem, kde nám italský kytarista Massimo Felici představí kytarovou tvorbu španělského skladatele Vicente Asencia.
Na kterého umělce se osobně nejvíce těšíte? PP: Já osobně se nejvíce těším na čtvrteční koncert Pabla Márqueze a hlavně na držitelku Grammy sopranistku Maríi Cristinu Kiehr, kterou jsem doposud mohla obdivovat „jen“ z nahrávek. Stejně tak na jejich program složený výhradně ze Schubertových písní. MŠ: Těším se nesmírně například na Zorana Dukiće, který v sobě kombinuje jak osobnost fantastického hráče skutečně té nejvyšší světové úrovně, tak neuvěřitelně bezprostředního a přátelského člověka, který značně přispívá k jedinečné festivalové atmosféře. Těším se i na Pabla Márqueze či Marca Socíase, neboť díky našim předchozím setkáním vím, že mě čekají skvělé koncerty a možnost načerpat inspiraci v rámci jejich mistrovských tříd. Těším se ale samozřejmě i na Antoine Moriniere, Leonoru Spangenberger a Nikolase Göhla, úžasné mladé umělce, se kterými jsme dosud v Mikulově neměli tu čest a kteří nám jistě rozšíří obzory.
Některá jména se na festivalu opakují. Zoran Dukić zde byl i v loňském roce, Marco Socías o pár let dřív. Nemůže být tato tendence pro pravidelné účastníky festivalu důvodem k mírnému zklamání? Třeba chtějí slyšet a vidět nové tváře… PP: Myslím, že je tomu právě naopak. Zrovna například o Zorana Dukiće a Marca Socíase je zájem vždy vysoký, nehledě na to, že jsou to oba špičkoví hráči a pedagogové. Nasvědčují tomu i přihlášky a plné mistrovské třídy. Zároveň nás těší, že i takovýmto osobnostem mikulovský festival přirostl k srdci a rádi se k nám vrací. Jako organizátoři se vždy snažíme mít na festivalu jak známé, tak nové tváře. Myslím, že obojí je velice důležité. MŠ: Jsem přesvědčen o tom, že toto důvodem ke zklamání není. A napovídá tomu například i zájem účastníků právě o tyto umělce, kteří vykazují značný převis „poptávky“ po svém působení v rámci mistrovských tříd. Z osobní zkušenosti vím, že účastníci festivalu oceňují vyváženou skladbu dramaturgie sestávající z osvědčených, známých a renomovaných osobností, ale právě nových tváří.
Mistrovské třídy je například na kytarovém festivalu v Brně možno absolvovat bez ostatních festivalových bodů: je to levné a transparentní. Neplánujete něco podobného? PP: Troufnu si říci, že možnost zaplacení si jednotlivých mistrovských tříd neplánujeme, nicméně i my jsme otevřeni individuálnímu přístupu. Festivalovým účastníkům samozřejmě vždy vycházíme vstříc, aby „dostali vše, co si objednají“ nebo o co mají hlavně zájem. Je možné se účastnit třeba jen několika dní festivalu nebo nabízíme možnost výuky bez ubytování či stravování (přičemž koncerty jsou v ceně kurzovného jako bonus). Každý účastník má možnost se aktivně zúčastnit mistrovských tříd, pokud o ně zájem nemá, může využít možnosti náslechů v hodinách či pestré škály přednášek, workshopů a koncertů. MŠ: Pro nás je samozřejmě ideálním účastníkem ten, který přijede na celý týden a zažije si festival v celé jeho šíři, počínaje mistrovskými třídami, přednáškami, workshopy a koncerty a společným stravováním, výletem či večerním posezením konče. Chápeme však, že řada potencionálních účastníků si tento celotýdenní pobyt nemůže dovolit ať už z časových, finančních či jiných důvodů. Proto umožňujeme i zkrácenou účast v řádu jednotlivých dní.
Kteří učitelé letos masterclassy povedou? PP: Výše uvedení umělci, kteří vystoupí na večerních koncertech, povedou i mistrovské třídy: Zoran Dukić, Petr Saidl, Michał Nagy, Martin Schwarz, Martin Wesely, Gabriel Bianco, Pablo Márquez, Omán Kaminsky, Marco Socías a Massimo Felici. Dále mistrovské třídy povedou i Tatiana Stachak, Stefan Schmidt, Jens Wagner a Thomas Offermann. Čili řada renomovaných, špičkových pedagogů a umělců Evropy, kteří do Mikulova přivezou nejen své znalosti, ale i zkušenosti, které za svou uměleckou kariéru nasbírali. Mistrovské třídy probíhají denně (kromě středy 12. 7.) od 9 do 12:15 hodin formou individuální výuky.
Jaké workshopy a přednášky jsou pro letošní festival připraveny? PP: V průběhu celého festivalového týdne již tradičně povede Michael Parkinson kurzy Alexandrovy techniky, stejně tak tradičně nabízíme účastníkům možnost hry v kytarovém orchestru, který i letos povede Martin Schwarz. Hned v pondělí se uskuteční přehrávka vystavovaných kytar, která je zajímavá nejen pro samotné kytaráře, ale i pro ty, kteří zrovna shánějí nový nástroj. V úterý proběhne již zmiňovaná Lecture-Concerto Massima Feliciho a ve středu nám Thomas Offermann představí nové struny a produkty firmy D’Addario. Další sérií přednášek a workshopů jsou akreditované interpretační a metodické kurzy pro pedagogy. Letos je povede dlouholetý český pedagog a profesor Stanislav Juřica, jeden z nejlepší německých pedagogů Stefan Schmidt a polská kytaristka a skladatelka Tatiana Stachak. Jejich přednášky a workshopy jsou zaměřeny nejen na didaktiku, metodiku, práci s dětmi nebo novou kytarovou literaturu, ale i na interpretaci či komorní hru.
Výstavy se týkají nepochybně kytar: kteří nástrojaři představí své modely? PP: Účast nám již přislíbili tři čeští kytaráři Martin Šuk, Pavel Kříha, Petr Láska a americký kytarář žijící v Berlíně Michael Battel. Doufáme, že do festivalu se podaří dodělat kytaru i Tomáši Hoňkovi a svou návštěvou nás poctí i Richard Hruš, oba taktéž z České republiky. Výstavy se týkají ale i kytarových pouzder (např. CCCases nebo IKA Bednář) a firmy Guitarissimo, která k nám již několik let vozí nejen noty, ale i kytary, CD, DVD, struny a jiné kytarové příslušenství.
Festival má své pravidelné publikum, které tvoří převážně účastníci kurzů. Myslíte, že koncerty jsou určeny širšímu spektru publika? Mohou je navštívit i turisté nebo návštěvníci zámku? PP: Koncerty jsou určeny jak pro festivalové účastníky, tak i pro veřejnost, obyvatele města Mikulov, či náhodné turisty a návštěvníky. Část publika tvoří i čestní hosté, sponzoři a partneři festivalu, kteří na festival obdrží čestné vstupenky. O tom svědčí i vždy zaplněný sál. Samotní účastníci festivalu by jej tak snadno nezaplnili. Pro širší spektrum publika jsme začali pořádat i „neklasický“ koncert na náměstí města Mikulov, který je zdarma, stejně jako všechny odpolední koncerty v 17:17. Pro kytarové nadšence jsme zavedli i permanentku na všechny festivalové koncerty. Informace (plakáty, letáky) pravidelně distribuujeme po Mikulově a jeho okolí, od infocenter až po obchody a domácnosti. Informace o festivalu pravidelně vychází v tisku a s propagací nám pomáhají i mediální partneři jako ČRo Brno, Kult a Radio Proglas. Veškeré informace o koncertech a cenách vstupenek jsou vždy dostupné na našem webu. MŠ: Koncerty jsou přístupné nejširší veřejnosti, jediným omezením je kapacita Nástupního sálu mikulovského zámku, kde se většina koncertů odehrává. A turisté naše koncerty skutečně navštěvují, soudě alespoň dle jejich ne vždy adekvátního úboru, což však člověk u tohoto typu letní akce chtě nechtě musí akceptovat.
Nově poskytujete účastníkům festivalu akreditaci Ministerstvem školství. Myslíte, že této šance využijí také učitelé základních uměleckých škol? Z vlastní zkušenosti vím, že kytarová aktivita u mnohých vyhasla před dávnými lety… PP: Ano, využijí. Svědčí o tom opět množství přihlášek, za což jsme velice rádi. A osobně si myslím, že poznat jedny z nejvýznamnějších pedagogů Evropy se opravdu vyplatí a je to pro nás všechny jedinečná příležitost. Ale samozřejmě je to i tak, jak píšeš, osobně potkávám spoustu pedagogů ZUŠ, u kterých veškerá aktivita skončila absolvováním konzervatoře či pedagogické školy. To už je na každém z nás, jakou cestu si zvolíme. MŠ: Naštěstí nevyhasla u všech, to bychom to viděli příliš černě. Celé roky se festivalu účastní řada učitelů ZUŠ a v roce letošním jejich počet znatelně narostl, zřejmě právě i díky získané akreditaci, která mj. usnadňuje ředitelům škol obhájit finanční příspěvek na jejich účast.
Není třeba se obávat, že člověk nemá vrcholovou úroveň, a přesto se chce kurzů zúčastnit? Vezměme si třeba učitele s dvacetiletou praxí na ZUŠ. Ten určitě nepodá výkon srovnatelný výkonu studenta konzervatoře nebo vysoké školy. Budou i s tímto zahraniční lektoři počítat? PP: Určitě. Zde se není čeho obávat nebo si dělat nějaké předsudky. Na festival se hlásí nejen studenti konzervatoří nebo vysokých škol, ale i žáci ZUŠ nebo jejich pedagogové. Proto je i škála hostů, co povedou mistrovské třídy tak široká. Většina z nich má zkušenosti jak s profesionálními hráči, tak s dětmi, pedagogy nebo amatéry. Ve spoustě případů pak není důležitý výkon, ale spíše osobní poznání, diskuze, výměna názorů a motivace do dalšího sebevzdělávání. MŠ: K účasti na mikulovském festivalu rozhodně není třeba dosahovat vrcholové úrovně. Právě proto nabízíme účast třeba i pokročilejším žákům ZUŠ či učitelům. Lektoři jsou zpravidla osobnosti takového formátu a rozhledu, že dokáží pracovat skutečně s každým. Navíc do aktivní účasti není nikdo nucen, spokojí-li se účastník s pasivní formou účasti v mistrovských třídách, je to jeho volba. A pro někoho je tato forma účasti, tedy náslechy při výuce jiného účastníka, i přínosnější a příjemnější způsob, jak získat nové poznatky a inspiraci. Mistrovské třídy jsou navíc jen jednou, byť významnou součástí širokého festivalového programu. U dalších aktivit jsou pak jakékoliv podobné obavy zcela bezpředmětné.
Naplňuje vás organizování mezinárodního kytarového festivalu, který nejen v České republice vnímán jako kultovní? Nestane se vám někdy, že nostalgicky vzpomínáte, jak jste sem jezdili „jen“ hrát? PP: Já se musím přiznat, že stane a často. A myslím, že nejsem jediná. Účast na mistrovských třídách, koncerty, ale hlavně osobní setkání typu „zase za rok“ je nezapomenutelným milníkem v životě každého z nás. Co se týče organizování festivalu, je to práce zodpovědná a časově velmi náročná. Zároveň ale i velmi naplňující, hlavně když během festivalu vidíme výsledek celoroční práce – zaplněný sál, všechny ty (nejen) kytarové osobnosti pohromadě, spokojené účastníky, krásné koncerty, nová přátelství a mnoho dalšího. Za to ta práce opravdu stojí! MŠ: To se mi stává velmi často a moc rád vzpomínám na ta bezstarostná léta, kdy jsme přijížděli „k hotovému“ a jen si užívali připraveného programu i dalších příjemných stránek festivalu. Ani jsme samozřejmě netušili, kolik je za tím vším práce a úsilí. Trojice zakladatelů festivalu, tedy Martin Mysliveček, Olga Dvorská a Stanislav Juřica mají dodnes můj obdiv, že to takto ve třech dokázali zvládnout, navíc bez technických vymožeností typu emailů či mobilních telefonů, bez nichž my si dnes organizování festivalu vůbec nedokážeme představit. Dnes je naším hlavním hnacím motorem snaha pokračovat v tradici a dobře započaté práci a rovněž dopřát současné generaci podobně úžasné zážitky, jaké jsme za mladých let v Mikulově zažívali sami.
Jaké je vaše největší přání? PP: To přání je asi jasné: aby vše organizačně i finančně hladce a dobře dopadlo. Aby všichni měli z kytary, hudby a z celého festivalu radost a těšili se na další setkání. MŠ: To je jednoduché – po všech stránkách vydařený festival a spousta nadšených účastníků i umělců.
