(1. 6. 1924 – 30. 3. 2007)
Tato malá vzpomínka je věnována člověku, oddanému po celý svůj život nejen práci, kterou měl nade vše rád, ale i spoustě ušlechtilých zájmů, jimž se oddával ve svém volném čase, trávě jej v kruhu své rodiny na milované chalupě u Krásné Lípy.
Světlo světa spatřil právě v osudovém roce 1924. Bystrému, zvídavému mladíkovi, obdařenému darem výřečnosti a typicky anglickým, suchým druhem humoru, se podařilo vyhnout totálnímu nasazení v době okupace tím, že se nechal zapsat do učebního oboru strojního zámečníka. Po skončení II. světové války vystudoval v Praze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy (promoval v roce 1950) a své první praktické právní zkušenosti začal postupně získávat během desetiletého působení v Tesle Hloubětín (1954 – 1964).
Nejzajímavější část své pracovní kariéry měl ovšem JUDr. Richard Klos ještě před sebou. Plné uplatnění všech schopností, včetně výborného jazykového vybavení (němčina, francouzština, angličtina) mohl cele uplatnit až od svých 40 let, kdy vyhrál v konkursu na místo právníka v Českém hudebním fondu – Besední ulici č. 3. Tak se začal ve své odborné praxi specializovat na problematiku autorského práva a v této sféře se také záhy naučil úspěšně obhajovat na první pohled nezvladatelné kauzy. První cenné zkušenosti s právním obhajováním hudebních autorů získal v případě Leoše Janáčka, ovšem největší úkol jej čekal ve spojitosti s hudebním skladatelem Bohuslavem Martinů (1890?-?1959). Svou odbornou radou pomáhal nejen trvale fungovat při Českém hudebním fondu založené Nadaci Bohuslava Martinů, jež měla pečovat o umělcův skladatelský odkaz, ale stal se i hlavním právním poradcem jeho choti, paní Charlotty Martinů. Dokázal ji i přesvědčit, aby odkázala ve své závěti převážnou část výnosů právě výše uvedené nadaci, takže většina autorských práv z děl Bohuslava Martinů zůstala v tehdejší ČSSR. Ve svém cílevědomém úsilí za právní ochranu uměleckého odkazu Bohuslava Martinů na československé půdě pochopitelně jednal a záhy si i získal řadu přátel ve Švýcarsku, zejména mezi členy takzvaného Martinů – Mission, jež za švýcarskou stranu zprostředkovávali komunikaci s oficiálním komunistickým vedením. Vzpomenout na tomto místě je třeba především již zesnulého Dr. Ulricha Uchtenhagena, největšího znalce v oboru autorského práva na světě, rovněž již nežijícího, bývalého starosty města Lucernu a nejvyššího vojenského velitele švýcarských ozbrojených sil v jedné osobě, Dr. Hanse R. Meyera a nejbližšího osobního přítele manželů Martinů, katolického kněze Maxe Kellerhalse, nyní na zaslouženém odpočinku. Bez vzájemné spolupráce paní Charlotty Martinů a těchto osobností s JUDr. Richardem Klosem by ke kýžené dohodě o převodu většinových autorských práv z uměleckého odkazu Bohuslava Martinů do komunistického Československa nikdy nemohlo dojít. Dr. Klos se pak i dále staral o zdárné jednání v případě převozu ostatků paní Charlotty Martinů (1978) a později i skladatelových do rodné Poličky (1979).
Vrozený smysl pro diplomacii a obratné jednání s lidmi uměl JUDr. Klos šikovně uplatňovat i mimo svůj pracovní stůl. Jeho choť, paní PhDr. Ljuba Klosová, CSc., povoláním teatroložka, podporující jej všemožně v jeho nesčetných aktivitách, s ním sdílela společnou zálibu v turistice. Zájem o přírodu, historii a lidovou architekturu v oblasti Krásnolipska – překrásné krajině takzvaného Českého Švýcarska – pak přivedl JUDr. Klose i k aktivnímu boji za záchranu tohoto regionu. Nejenže založil a po 10 let vzorně vedl Spolek přátel Krásnolipska, ale organizoval i početné přednášky a exkurze, inicioval pasportizaci tamějších architektonických památek a navázal spolupráci s německými ochranáři. Svou lásku ke Krásnolipsku dovršil i dějepisným bádáním: na jeho kontě najdeme i řadu historických prací, z nichž uveďme alespoň jeho „Dějiny Krásnolipska do konce třicetileté války“. Za všechny uvedené zásluhy o podporu a propagaci Krásnolipska mu město Krásná Lípa v roce 1996 udělilo čestné občanství.
Vzpomínejme s úctou, láskou a vděčností na všechny dobré skutky, které za svůj život JUDR. Richard Klos vykonal, nejen pro vynikající ochranu děl hudebních, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a celé plejády dalších autorů nevyjímaje.
Na Hudebním Olympu mu jeho zásluhy určitě nebudou zapomenuty.
