Obyvateli pražského Rudolfina nebyli v srpnu 2014 hráči České filharmonie, ale řemeslníci, projektoví manažeři, inženýři a zvukoví technici. Po důkladné přípravě se začala neorenesanční budova opravovat, oživovat, ekologizovat, zdokonalovat. „Během dvou let se počítá s úpravami Dvořákovy síně, Dvorany, Sukovy síně, Sloupového sálu (kavárna), Galerie Rudolfinum a zázemí hráčů, účinkujících i zaměstnanců. V upravených prostorách vznikne také dětská skupina a nová restaurace. Celkové investice nepřesáhnou sto milionů korun. Významnou dotaci pro projekt Otevřené Rudolfinum získala Česká filharmonie od Ministerstva kultury v roce 2011. Část nákladů pokryje ze svého rozpočtu a projektu energetické služby se zaručenou úsporou (EPC). Díky energetickým úsporám se sníží náklady na provoz až o dva a půl milionu korun ročně. Rudolfinum čeká větší rekonstrukce po dvaceti pěti letech. Veškeré stavební zásahy realizuje filharmonie pod dohledem památkové péče,“ říká Česká filharmonie.
V srdci Rudolfina, Dvořákově síni, se repasovala sedadla i pódium. Zásadní změna se uskutečnila ve Dvoraně, jejíž nádražní dozvuk byl zlepšen akustickými panely. Snížení ztrát tepla v zimě mají zabránit polykarbonátové desky u prosvětlených stropů ve Dvoraně a Galerii. První část sice skončila, ale v příštím roce se rozjede druhá fáze revitalizace a znovuzrození Rudolfina – nová restaurace, nová podoba pokladen a hlavně pro provoz zásadní proměna dosud upozaďované Sukovy síně. O znovuzrození Rudolfina a životě České filharmonie jsem hovořil s jejím generálním ředitelem Davidem Marečkem.
Pane řediteli, jak dopadla první fáze revitalizace Rudolfina? První etapa dopadla dobře. Ne všechno se stihlo včas, ale hlavní je, že byly připraveny k zahájení sezony Dvořákova síň a Dvorana.
Proč byly nutné úpravy Dvorany? Dvorana nikdy nebude koncertním prostorem, ale chtěli jsme, aby tam znělo přirozeně mluvené slovo, aby to byl prostor pro edukační programy, aby se tam mohly v příštím roce instalovat pokladny a informační centrum, aby to bylo vstupní shromažďovací místo pro návštěvníky Rudolfina.
Necelých sto milionů na realizaci všech položek vašeho plánu úprav a oprav je poměrně málo. Je to malý rozpočet, ale nikdo nemá na rozhazování. Hodně záměrů jsem museli škrtnout nebo odložit do budoucna. Například jsme chtěli pro naše návštěvníky zprovoznit střechu, kde je jedinečný výhled na Prahu, jak na Hradčany a Malou Stranu, tak na Staré Město. Nicméně s tím počítáme a nechali jsme tam protáhnout technologie na výtah, takže až se peníze najdou, střechu veřejnosti otevřeme.
Řadu let jsem poslouchal plány vašich předchůdců, jak by rádi propojili výtvarné a hudební Rudolfinum – Galerii a Dvořákovu síň, aby budova žila nejen večer, ale i během dne. Nikdy se to nepodařilo. Má název Otevřené Rudolfinum vzbudit naději, že se to podaří? Upřímně řečeno, vůbec se nedivím, že se to nepovedlo. Je to složitější úkol, než jsme si na počátku mysleli. Jakkoliv je to překrásná budova, tak je to nepropojený, komplikovaný objekt. Prostě je uzpůsobena k tomu, aby byly obě funkce, hudební a výtvarná, na sobě nezávislé. Takže je otázka, jestli vůbec jde celodenního oživení dosáhnout. Snažíme se realizovat a plánovat spíše drobné kroky, než proklamace. Zlepšení akustického komfortu Dvorany, jež je spojnicí mezi Galerií a Dvořákovou síní, znamená široké využití pro akce různého typu, od edukačních projektů po společenská setkání.
Další „drobností“, která ale nesouvisí s Otevřeným Rudolfinem, je radikální rozšíření edukačních akcí. V roce 2014 jich Filharmonie pořádala padesát, v roce 2014 kolem dvou set! To mi připadá jako zásadní, protože dokud nebudeme mít pestrou, širokou, kvalitní nabídku, nebudou k nám děti a dospělí chodit. Pak jsou tu praktické věci, jako jsou kavárna a restaurace. Kavárna za Dvoranou není příliš známa a navštěvovaná, což chceme změnit. Výběr vhodného provozovatele by měl zajistit, aby kavárna byla i díky zrekonstruované a oživené Dvoraně, kde si budou moci lidé koupit artefakty jak Galerie, tak České filharmonie a budou si moci v klidu, s kávou nebo bez ní, poslouchat hudbu, více vytažena ven. Takže až bude ve Dvoraně otevřen ke 120. sezoně Filharmonie informační pult, měl by celý prostor sloužit veřejnosti k odpočinku, občerstvení, poslechu hudby a k výběru nějaké rudolfinské akce. Podobné polyfunkční vstupní prostory jsou ve světě běžnou součástí koncertních domů i velkých galerií.
Další důležitou změnou bude tzv. dětská skupina mezi Dvoranou a Dvořákovou síní – vlastně školka, kdy přes den aktivně pohlídáme našim zaměstnancům jejich děti a právě tak tomu bude pro děti rodičů, kteří přijdou na koncert a nemají hlídání pro své malé dítě.
Bolest, kterou zná každý návštěvník Rudolfina, je občerstvení. Nevím, jak se nám tento problém podaří vyřešit, protože dimenze budovy byla vytvořena pro podstatně jinou dobu. Tyto problémy však zažívá řada hudebních objektů. Například v Musikvereinu nebo v Bavorské státní opeře vybudovali v podzemí nové bufety, je to velmi sofistikované, ale stejně se front nezbavili. Nicméně něco se dá udělat, třeba vhodný výběr sortimentu, zrychlení a zlepšení servisu (objednávky před začátkem koncertu), navýšení prodejních míst atd. V příštím roce otevřeme v prostoru dnešních pokladen, které se posunou a budou pro lidi příjemnější, restauraci. Jaká bude její koncepce a sortiment se teprve uvidí i podle výběru provozovatele. Rozhodně ale chceme, aby ji mohli zájemci navštěvovat jak před, tak i po koncertu a samozřejmě během dne. Dovedu si představit, že by tam mohli například hrávat nejrůznější zájmová seskupení filharmoniků.
Pokladny budou i ve Dvoraně? Ano. Dvorana, která získá nově bezbariérový vstup, bude přes den sloužit kromě toho, o čem jsem již hovořil, i jako náš důležitý kontaktní bod, kde si budou moci lidé vybírat z hudební a výtvarné nabídky Rudolfina a kupovat si vstupenky.
Zvažujete možnost oživit Galerii vhodně koncipovanými koncerty? Teď konkrétně ne. Mohl by to ale být dobrý podnět. Určitě by to záviselo na tom, aby hudba buďto nějak souzněla nebo byla v logické kontrapozici s výstavou… S vedením Galerie ale přemýšlíme, zda by byla možná určitá termínová koordinace. Například vernisáž výstavy by se konala v šest hodin a poté by lidé mohli přejít do Dvořákovy nebo Sukovy síně na koncert.
Doporučuji nabídnout vazbu vstupenky na koncert s návštěvou výstavy téhož dne. Mohl by to být lákavý bonus… Zmínil jste Sukovu síň. Z doby mých studií mám zakořeněn pocit, že návštěva školních koncertů akademie a konzervatoře v tomto sále byla málokdy příjemná a prostor na mě působil depresivně. Jak ji resuscitujete, jaký bude výsledek? Sukova síň by měla být přívětivá. Já měl z ní vždy podobně tísnivý pocit jako vy. Hlavní je zajistit variabilitu prostoru. Nové pódium bude mobilní, takže jednak umístěné jak je to dosud, jednak pootočené o 90° u stěny s Dvořákovou síní, proti dveřím s v půlkruhu postavenými sedadly, což bude vhodné pro edukace a interaktivní pořady, kde je důležitý kontakt mezi posluchači a umělci.
A akustika? Ta bude jen jedna. Prostor v tom bohužel variabilitu neumožňuje. Utlumí se však basové frekvence, kterých je tam nyní skutečně hodně nad ideální míru. Bude se také ladit dozvuk. Dá se pracovat s podlahou, která bude místo stávající gumy dřevěná, s výplněmi dveří, s protilehlou stěnou, která by šla vytapetovat, s křesílky, jež budou nová a mobilní. Nebude to jednoduché, rekonstrukce je naplánována vícefázově, ale v našem týmu jsou i nejlepší čeští akustici, vše budeme ladit postupně, takže věřím, že se to podaří a že výsledná „Sukovka“ sezony 2015/16 bude pro návštěvníka zážitkem. Zlepšená akustika, variabilita a příjemné sezení by mělo pro posluchače komfort určitě zvýšit. Navíc máme pro Sukovu síň připraven báječný klavír – druhý nejdelší model firmy Fazioli.
Proč Fazioli? Byli jsme i v Bösendorfu, Yamaze a ve Steinwayi, ale tento Fazioli byl jednoznačně nejlepší. Je to dokonale vyrovnaný, výborně zpracovaný nástroj! Je sice kratší, ale má takovou sílu, že by naplnil i Dvořákovu síň. Fazioli je čím dál tím lepší značkou. Malá firma, takže globální Steinway neohrozí, ale dle mého mínění tvoří prvotřídní klavíry.
Opusťme pro tentokrát Otevřené Rudolfinum a dotkněme se současnosti a blízké budoucnosti. Na co se těšíte v sezoně 2014/15? Srdeční záležitostí je pro mě už zahajovací koncert. Nemám ve zvyku ovlivňovat veřejnost, zvláště pak odbornou, a vyjadřovat se k úrovni našich hostů, ale Behzod Abduraimov je pro mě objev desetiletí. Lepšího klavíristu jsem už strašně dlouho neslyšel. Samozřejmě srovnatelný je třeba Daniil Trifonov, ale přestože Abduraimov ještě mezinárodně tak neprorazil, skrývá vlastnosti, které má ve větší míře, nežli jeho vrstevníci. Zralost, kdy ve svých 24 letech má na prvním místě hudbu, organicky přirozená hra, při hře vypadá, jako by byl srostlý s klavírem a dýchal s ním. Dále pak cit pro melodii a skromnost.
Mým favoritem je Chlapcův kouzelný roh s Matthiasem Goernem, na což se strašně těším, protože znám pouze jeho nahrávku. Dokonce nám dovolil to nejen natočit, ale pakliže to bude dobré, i vydat! Hodně jsem zvědavý na novodobou premiéru opery Čím lidé žijí Bohuslava Martinů. Těším se na hit – Slovanské tance, na novoročního Adama Plachetku, který si ušil koncert na míru, na Pastorální s Davidem Zinmanem, a to hlavně kvůli jeho báječné nahrávce Beethovenových symfonií s Tonhalle (navíc dělá s Julií Fischer Martinů houslový koncert), na Vzkříšení s Jiřím Bělohlávkem a Bernardou Fink. Musím se vám přiznat, že Bernarda Fink byla jediná zpěvačka, která mě rozplakala. Když dělala v Brně se svým bratrem Chlapcův kouzelný roh a začala Urlicht a zazpívala rovně O Röschen rot!, tak jsem měl slzy v očích… Musel bych recitovat celý katalog, protože se těším na každý koncert.
Jaká bude jubilejní sezona 2015/2016? Zatím se nedá o ní mnoho říci, protože se dolaďuje. Mohu však prozradit, že připravujeme jeden zcela nový, pravděpodobně čtyřdílný, orchestrální cyklus. Připravujeme hostování několika sólistů, chcete-li hvězd, té nejvyšší umělecké kategorie. A určitě se spustí jeden významný nahrávací projekt.
Co bude s filharmonickým labelem? Měl by se spustit k jubilejní sezoně, ale není to jisté. Jednáme totiž s jednou velkou firmou o řadě nahrávek. Kdybychom se dohodli, tak bychom asi myšlenku „domácího“ labelu odložili.
Co je ideou Debutové řady, kterou chtete spustit od sezony 15/16? Je to živá myšlenka, která je u nás diskutována a vyvíjí se, ale hlavní ambicí je včas objevit dirigentské hvězdy. Tedy v době, kdy je jejich talent nesporný, ale jsou ještě ekonomicky dostupné. Veřejnost a vy, novináři, od nás právem očekáváte hvězdy jako Simon Rattle, Mariss Jansons, což trvá, než se to podaří, a pak jména jako jsou Andris Nelsons, Vladimir Jurowski, Yannick Nézet-Séguin, Gustavo Dudamel, což je přesně generace, která Filharmonii utekla v minulých deseti letech, kdy s nimi včas nenavázala vztah. Na výsledky onoho „navazování“ kontaktů však máme omezené možnosti, protože přednost mají přirozeně šéfdirigent, stálí hosté a čeští dirigenti. Když však generaci pětadvacet až čtyřicátníků nepodchytíme, bude to zase špatně, protože nakonec nebudou mít na Českou filharmonii čas, jelikož budou mít dva šéfdirigentské posty, několik dalších stálých závazků a k tomu vztah se svým bývalým orchestrem… V Debutové řadě s již renomovanými dirigenty s prokazatelnými úspěchy tedy budeme moci trochu experimentovat. Použiji-li sportovní příměr – měla by to být „farma“ České filharmonie.
Jaký bude open air České filharmonie 2015? Rozhodně bude rozmanitý – klasická hudba, jazz. Mimochodem i proto bude sólistou Kirill Gerstein, jenž coby skvělý klavírista obdivuhodně zvládá oba žánry. A možná nabídneme i speciální překvapení: dětský sbor Čhavorenge s Idou Kelarovou, který předvedl strhující profesionální výkon při koncertech na Slovensku. Dirigentem bude opět Jiří Bělohlávek. Co se týká lokace, tak ve hře jsou tři možnosti – zcela nové místo, Hradčanské náměstí nebo Staroměstské náměstí, kde jsme už hráli, přičemž Hradčany se nám zdály lepší. Na hledání stylu, podoby koncertu a místa jsme si dali tři roky, takže příští rok rozhodne.
Pane řediteli, přeji České filharmonii prostorově, dramaturgicky, názorově i vztahově skutečně otevřené Rudolfinum.
