David Heger (1968) je výrobcem Panových fléten, fotografem a příležitostným kameramanem. V dětství hrál sedm let na klarinet, ale nenechalo to na něm vážné následky. Souhrou životních náhod se stal ve svých dvaceti letech členem organologické sekce Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a podnikl průzkumnou cestu po varhanách ve vlastech českých. Zanedlouho poté se pustil do výroby první Panovy flétny. Od té doby vzniklo pod jeho rukama několik set těchto hudebních nástrojů. (red.)
Jak jste se dostal k výrobě Panových fléten? Panova flétna jako hudební nástroj mě fascinovala už dávno. Její zvuk je směsice syrových primitivních zvuků sahající až kamsi k lovcům mamutů, kteří si vyrobili z dutých kostí první nástroje a za jejich zvuků tančili kolem ohně, a jakési uhlazenosti renesančních a barokních fléten, se všemi jejich krajkami a kudrlinkami. Panova flétna podle mě má obě tyto polohy a ještě některé další. První flétnu jsem se rozhodl vyrobit někdy v roce 1988, když jsem ji uviděl vyobrazenou na obalu desky Richard Ball – panova flétna. Deska se mi moc líbila a říkal jsem si, že takový primitivní nástroj nebude těžké vyrobit. Bylo. Trvalo mi to zhruba dva roky experimentování, než jsem byl spokojený s barevnou vyrovnaností zvuku napříč celou flétnou a s jasem zvuku. Vycházel jsem přitom z menzur varhanních píšťal, které jsem hodně upravil. Samozřejmě jsem konzultoval výsledek s profesionálními muzikanty, kteří mi tenkrát hodně pomohli, a tímto jim ještě jednou děkuji.
Flétny jsou z bambusu, kde jej sháníte? Materiál na první flétny jsme sháněli po košíkářských družstvech, která měla ještě nějaké zásoby z dřívější doby, než přešla na výrobu z ratanu. Později jsme s kamarádem, s kterým jsme na začátku vyráběli flétny dohromady, koupili po velkých peripetiích půl kontejneru bambusu z Japonska. To bylo nejmenší možné množství a bylo za docela hodně peněz. Dodnes se divím, že nám na to naši rodiče půjčili. S trochou nadsázky totiž náš bussiness plán vypadal takto: „Co Čech to muzikant, je nás 10 miliónů, tak když si polovina lidí koupí naši flétnu, máme vyděláno.“
Když jsme u toho bambusu, jaký materiál na výrobu používáte? Kromě výše zmiňovaného bambusového dřeva používám k výrobě například i kořenice kanadského ořechu pro řadu fléten Premium a mahagonovou dýhu pro ostatní flétny. Sám si lepím z těchto dýh překližku, která je ohnutá do tvaru flétny. Jednak flétna lépe drží tvar a jednak se s překližkou lépe pracuje. Ovšem nejkrásnější práce je při výrobě ochranných obalů pro řadu Premium. V momentě, kdy kořenici ořechu natřete sádlem (technika používaná při přírodní povrchové úpravě dřeva – šelakování – pozn. red. ), vystoupí kresba dřeva a to je takový malý obraz. Umělecké dílo vytvořené samotnou přírodou. Tuhle část výroby mám nejradši.
Kam flétny prodáváte? Flétny prodávám výhradně přes internet v podstatě do celého světa. Nedávno jsem si dělal takovou malou statistiku, a spočítal jsem, že jsem flétny prodal do více než 33 států světa. Zpočátku šlo 80 % produkce do USA, poslední dobou díky silné koruně se poměr obrátil a z 80 % prodávám do Čech a zbytek tak různě po světě – USA, Japonsko, Anglie, Norsko atd.
Kdo na vaše flétny hraje? Polovina zákazníků jsou profesionální muzikanti a druhá polovina jsou většinou hráči, kteří přecházejí z Panových fléten, které jim už nestačí a chtějí si koupit už něco profesionálnějšího. Nejdál se má flétna dostala do muzikálu Lví král, který se hrál na Broadwayi. Hrál tam na ní flétnista Davie Weiss v orchestru. Z českých muzikantů na ní hraje výborná Sylva Čekalová z folkové skupiny Lístek, Martin Čech, který už dokonce vydal pár alb, a občas Jiří Stivín. Ostatně pan Stivín byl jeden z prvních profesionálních muzikantů, kterým jsem dal flétnu vyzkoušet. Potkal jsem ho, ještě když jsem studoval zemědělku na Suchdole, a zeptal se, jestli by mi nemohl oplátkou za to, že mu pošlu flétnu zdarma, napsat jak se mu na flétnu hraje. Přišlo mi od něho moc pěkné ohodnocení – něco ve smyslu, že se vyrovná všem profesionálním nástrojům, na které měl dosud možnost hrát.
Co plánujete do budoucna? Chtěl bych vydat školu hry, ta na českém trhu citelně chybí. Měl jsem už předjednanou spolupráci s jedním vydavatelstvím, ale bohužel z toho sešlo, protože člověk, který to měl psát, byl příliš časově zaneprázdněn. Tak kdyby se někdo cítil být v tomto směru povolán, ať mě neváhá kontaktovat. Také bych rád v rámci svých stránek udělal mapku škol s kontakty na učitele. Lidé mají stále velmi málo informací o tom jak a kde se učit hrát. Plánů je mnoho, ale zatím stále nestačím vyrábět…
