Jejich výbušně temperamentní interpretace se řadí mezi „nejvyšší ligu komorní hry“. Britský Gramophone o nich napsal: „Zvuk Pavel Haas Quartetu je jako vždy okamžitě rozpoznatelný – dílem díky bohaté barevnosti zvuku, ale taky dojmu, že zde hrají čtyři výrazné osobnosti… Místy je zvuk tak intenzivní, až je člověku zatěžko uvěřit, že poslouchá pouhé čtyři hráče.“ Na Svatováclavském hudebním festivalu zahrají kvartety Smetany a Janáčka.
Od začátku roku do vyhlášení krizového stavu jste stihli koncertovat v Německu, Nizozemsku, Lucembursku, Švýcarsku, Velké Británii, Kanadě i USA. Turné se ukončilo koncertem v Salt Lake City 8. března. Znamenala pro vás karanténní doba velké komplikace v rušení koncertů? Jak jste zvládali tuto dobu „kulturního temna“? Paradoxně nám situace pomohla. Mohli jsme si více oddychnout, spočinout, trávit čas s rodinou a věnovat se trochu více blízkým i sobě. Bylo toho opravdu dost a to vynucené volno nám určitě prospělo.
V rámci Beethovenova výročí jste interpretovali především jeho Smyčcové kvartety č. 9 a 13 či jeho Velkou fugu. Na vašem programu byly ale také mnohdy skladby Čajkovského, Prokofjeva, Dvořáka, Martinů nebo i Schulhoffa. Nyní přijíždíte s kvartety Smetany a Janáčka. Obdivuhodná plejáda. Jakým způsobem u vás probíhá zkoušení? Záleží na tom o jakou kompozici jde. Pokud studujeme novou skladbu, snažíme se co nejvíce hudbě porozumět, proniknout do její výpovědi, utvořit si přesvědčivý názor vyplývající z hudby a na zkouškách ho sjednotit. V případě repertoárových opusů je rámcový koncept víceméně už „vyřešený“, jde už spíše o konkrétní hudební detaily – načasování neboli timing, charakter, dynamiku… Technické detaily – souhru, smyky, intonaci, přesnost – tedy řešíme samozřejmě stále. V zásadě se ale samotný přístup k jakékoliv hudbě nemění, to je provést hudbu co nejlépe /smích/.
Rádi přijímáte velké výzvy. Loni jste na SHF měli vystoupit se čtvrtým Bartókovým kvartetem, který je podle vašich slov považovaný za vůbec nejkomplikovanější kvartetní skladbu. Nahráli jste také album smyčcových kvartetů Dmitrije Šostakoviče, které bylo mj. nominováno na Cenu Anděl. Nyní přijíždíte s českými kvartety – autobiografickým Smetanovým i Janáčkovým. Jaký k nim máte vztah? Jak u Smetany, tak i u Janáčka jde o skladby, které jsou jedny z jejich nejsilnějších hudebních výpovědí – v jejich tvorbě i životě. Za nás všechny musím říct, že při hraní obou skladeb se nudit nedá. Smetana se svojí upřímnou romantickou výpovědí nás vtahuje do svého života – příběhu člověka zápasícího se svým osudem či láskou, se přibližuje i dnešnímu člověku. Janáček, který je nenapodobitelný, nás fascinuje širokou paletou silných emocí. Je zde bolest, něha, láska, plno kontrastů… je zkrátka nepřehlédnutelný.
Kam povedou vaše kroky koncem roku a jaké máte koncertní / repertoárové vyhlídky? Budete natáčet nové album? Pokud půjde vše podle plánu, jako repertoárovou zajímavost chystáme na budoucí sezónu kompletní provedení všech sedmi kvartetů Bohuslava Martinů v londýnské Wigmore Hall a ve Florencii v rámci cyklu šesti koncertů, na což se velmi těšíme. O nahrávání samozřejmě přemýšlíme, mohly by to byt tentokrát kvintety od Johanessa Brahmse s violistou Pavlem Niklem a se skvělým klavíristou a našim komorním spoluhráčem i osobním přítelem Borisem Giltburgem.
Za kvarteto odpovídal jeho sekundista Marek Zwiebel.
