Historická ředitelna v budově Zlaté kapličky s výhledem na Žofín, elegantní pohovka pod rozměrným Hynaisovým plátnem z roku 1883 a na ní dva charismatičtí gentlemani. Voňavá káva a delikátní občerstvení. Tak začalo 5. února novinářské setkání s novým vedením opery pražského Národního divadla. Nastupující ředitel opery ND a Státní opery, norský režisér a manažer Per Boye Hansen tu prezentoval své plány a představil svého dlouholetého spolupracovníka Karl-Heinze Steffena, který bude od srpna 2019 novým hudebním ředitelem Státní opery.
Její zrekonstruovaná budova v sevření severojižní magistrály se otevře 5. ledna roku 2020. Polovina sezóny bude jakýmsi přechodným obdobím, kdy se budou přenášet inscenace zpět z prostor Národního divadla tam, kam patří, lidé se budou seznamovat s novou technikou a učit se, jak s novými technologiemi zacházet. Ředitel ND Jan Burian řekl: „…příkladně budeme muset zpětně zvětšit všechny kulisy a provést znovu hlavní a generální zkoušky. A po této „polo-sezóně“ rozjedeme provoz Státní opery naplno na podzim 2020. To už budeme hrát ve dnech úterý až neděle se čtyřmi premiérami ročně, s jednou premiérou baletní a dalšími programy.“
Angažováním Pera Boye Hansena a Karl-Heinze Steffense bude znovu kompletní vedení, v němž i nadále zůstávají Silvia Hroncová jako výkonná ředitelka a Jaroslav Kyzlink na pozici hudebního ředitele opery Národního divadla. A Petr Kofroň se tu bude starat o produkce soudobé opery, mimo jiné bude zodpovědný za Festival současné opery, jehož letošní ročník proběhne na sklonku června 2019.
Pane Hansene, na váš post jste byl jmenován v září 2018, co máte v Národním divadle prozatím za sebou? Zhlédl jsem třicet pět představení a zaměřil se nejprve na seznámení s jednotlivými ansámbly, na vybudování vedoucího týmu a ovšem i na umělecké plány. Národní divadlo je skutečnou líhní jedinečných uměleckých děl i osobností. Státní opera je pro nás jako někdejší Nové německé divadlo důležitá především svým dědictvím. A silný mozartovský genius loci spjatý se Stavovským divadlem je pak ve světovém měřítku čímsi naprosto unikátním.
Jste znám svou ambicí umístit v následujících letech Prahu do evropského mistrovského poháru. Jakými kroky toho chcete dosáhnout? Mým úkolem bude vyprofilovat v tomto smyslu oba pražské operní soubory a všechny čtyři stálé scény. Chtěli bychom Prahu postavit po bok operních metropolí Vídně, Londýna, Paříže či Berlína a s bohatým potenciálem české opery, jakým do světového repertoáru přispěla, se to jistě podaří. Čtyři operní domy včetně Nové scény jako prostoru pro experimentální tvorbu nám poskytují zcela unikátní různorodost. A my chceme každému z nich udělit silnou identitu a charakteristický profil. Stejně tak je naším cílem přivést do divadel nové publikum, i zahraniční, což je nezbytné částečně i z ekonomického hlediska. Ale hlavně musíme ukázat, že opera je dynamická forma a nabízí širokou platformu k obohacení aktuálního kulturního vývoje.
Hlavní událostí bezesporu bude znovuotevření opravené budovy Státní opery, někdejšího Smetanova divadla a ještě dříve věhlasného Nového německého divadla… Zkraje ledna 2020 tu uspořádáme operní gala, ve kterém předvedeme nejpozoruhodnější kapitoly z dějin této budovy. Na této přehlídce uvidíme naše význačné sólisty, renomované české umělce i mezinárodně uznávané hvězdy. A máme i smělé plány na mezinárodní přímý přenos.
Budete spolurozhodovat o dění ve čtyřech pražských operních domech. Předpokládám, že již teď máte jasnou vizi jejich profilů… Ve Zlaté kapličce bude nadále pěstována hluboká česká operní tradice a mezinárodní repertoár se třemi či čtyřmi premiérami za sezónu. Permanentně zde budeme dávat Smetanu, Dvořáka a Janáčka, inscenovat neznámá díla slavných domácích autorů jakož i díla autorů neznámých; v nejbližší době to bude Weinbergerův Švanda dudák v nastudování Vladimíra Morávka, Smetanova Prodaná nevěsta v režie Alice Nellis či Janáčkova Káťa Kabanová, kterou nastuduje Calixto Bieito. Stejně tak budeme i scénou pro děti, mládež i celé rodiny.
Budova Státní opery má za sebou mimo jiné legendární kapitolu jako Nové německé divadlo. Povede vás tato historie a tradice? Právě z ní bude program vyrůstat! Nové německé divadlo bylo silným bodem na evropské operní mapě. Vytvářelo mezinárodní impulsy a zvalo řadu věhlasných umělců své doby. My zde budeme hrát jednak velký romantický repertoár v čele s Verdim, Puccinim a Wagnerem, a zároveň pozdně romantickou a expresionistickou operu jako díla Straussova, Korngoldova, Schrekerova, Zemlinského či Hindemithova. Uvádět zde budeme také moderní operu a díla žijících autorů, a díla, která by mohla přivést mladé diváky a rodiny. Jak bylo řečeno, první plnohodnotné premiéry v budově Státní opery se dočkáme až v listopadu 2020. Budou to Mistři pěvci norimberští v nastudování dirigenta Karl-Heinze Steffense a režiséra Keithe Warnera. A jako Hans Sachs se představí John Lundgren.
Ve vaší působnosti se ocitne také Stavovské divadlo, kde se v roce 1787 odehrála premiéra Dona Giovanniho… Z toho jsem velmi šťastný, cítím tu v podobě mozartovské tradice nezměrný základ. Považujeme za samozřejmé, že budeme přinášet slavné Mozartovy opery ve stále nových a nových interpretacích. Chystáme velký „Da Ponte cyklus“ s operami na libreta Lorenza da Ponteho. A rád bych zdůraznil, že tento operní dům je mimořádně vhodný i k inscenování oper z barokního období. Ty zde hrály roli doposud skromnou, a i je budeme rozvíjet.
Nová scéna pak bude pokračovat jako aréna pro experimentální hudbu a operu. A mne těší, že Petr Kofroň se rozhodl zde s námi zůstat a vzít si tento operní dům na starost.
Novinkou bude také každoroční předprázdninový operní festival, který ve svých prioritách zdůrazňujete…Vždy poslední dva týdny v červnu předvedeme všechny premiéry uplynulé sezóny. Koncentrovaný hrací plán tak umožní publiku i novinářům navštívit v krátkém čase reprízy na nejvyšší úrovni. A do budoucna bych rád pravidelně zval k hostování operní společnosti ze zahraničí.
Post hudebního ředitele Státní opery bude zastávat někdejší ředitel Norské národní opery Karl-Heinz Steffens. Přítomným novinářům odvyprávěl krátký příběh a odpověděl tak na otázku, proč sedmapadesátiletý německý dirigent, někdejší první klarinetista Berlínské filharmonie a bavorských Rozhlasových symfoniků přichází do Prahy… Ve svých jednadvaceti letech, v roce 1982, jsem poprvé hrál v řadách Symfonického orchestru bavorského rozhlasu. Byl jsem velmi nervózní, protože nikdy předtím jsem v tak velkém a skvělém tělese neseděl. Otevřely se dveře, vstoupil Rafael Kubelík. Přehlédl orchestr a jeho zrak padl na mne. Prošel mezi hudebníky, zahleděl se na mne svýma sytě modrýma očima, na které nikdy nezapomenu, a řekl: „Vítej, mladíku…“ Málem jsem omdlel. Zkouška začala, hráli jsme Mou vlast a Kubelík neustále hlasitě komentoval výkon orchestru – který byl po všech stránkách dokonalý – slovy: „Vy ale nemáte nejmenší ponětí, co to znamená domov, vlast…“ A mohli jsme hrát sebelépe, on prostě potřeboval ze Smetanovy hudby dostat mnohem víc. Pak běžel život, hrál jsem na klarinet a dirigoval velké množství skvělých těles, působil v prvořadých operních domech, ale nikdy jsem nezapomněl na Kubelíkovy modré oči a na pocit, že hudba může znamenat mnohem víc než pouhé tóny. A proto jsem tady…
Pane Steffene, není tajemstvím, že – i přes výrazná zlepšení v poslední době – je práce členů v našich divadelních orchestrech podhodnocená, finančně i ideově. Známe příběhy, kdy – aby uživili sebe i rodinu – jednotliví hráči musí mít dvě i více zaměstnání, nevyjímaje přivýdělky u pokladny v samoobsluze. Víme, že to sebou logicky nese krizi jejich motivace a morálky. A v jejich očích i jistý úpadek dirigentské autority. Není se co divit, když regionální orchestr jezdí dva týdny po Německu s filmovou hudbou a pak, místo aby si dopřál odpočinek, je zavřený ve studiu a dře doprovod pro hostujícího věhlasného sólistu, který pak „slízne smetanu…“ Do jaké míry je vám tato situace známa, víte, do čeho v pražské Státní opeře jdete…? 23 let jsem působil jako první klarinetista v předních orchestrech. Dobře vím, jak to v orchestrálních tělesech chodí. Prošel jsem řadou funkcí; působil jsem jako člen umělecké rady i jako výkonný umělec. Vím, že v České republice je ohodnocení hráčů velmi nízké. A jsme ve fázi, kdy to považujeme za opravdu zásadní problém. Nezměníme to do příštího pondělí. Bude to dlouhá trať a postupný úkol.
Ale můžu vám říci, že například letos nás čeká umělecký zájezd do Barcelony, kde provedeme Beethovenovu Devátou symfonii. A snažím se udělat vše, co je v mých silách, abych hudebníkům zajistil nejlepší možné cestovní podmínky a ubytování. Nejsem ministr financí. Ale můžu hudebníkům poskytnout pocit, že jsou cenění a uznávaní, že jejich práce a um mají hodnotu. A jsem a budu vždycky první z těch, kdo na tohle myslí, protože hluboko v duši jsem stále jedním z nich. A považuji za svou výhodu, že můžu k hráčům přistupovat nejen zvenku jako jejich šéf, ale i osobně jako jeden z nich.
