48. ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha se koná ve dnech 15. – 19. října opět v Paláci Žofín. Od roku 2007 stojí v jeho čele ředitel Vítězslav Sýkora.
Jakou koncepční linii festivalu považujete za nejdůležitější a kde cítíte, že potřebujete přehlídku silněji podpořit? Nejdůležitější je plné otevření festivalu veřejnosti, protože takovou kolekci hudebních a tanečních filmů a doprovodných pořadů, jakou nabízí Zlatá Praha, nikde jinde nenajdete. Cenná jsou setkání televizních specialistů a lidí se zájmem o hudbu a tanec, kteří se schází v areálu Paláce Žofín, kde jim vytváříme prostředí pro tvůrčí diskuze. Jsem rád, že se nám úspěšně podařilo festival, který pořádá Česká televize, napojit na velké prestižní mezinárodní organizace EBU/Evropskou vysílací unii a IMZ/Mezinárodní hudební a mediální centrum a že se tak stává inspirativním setkáním tvůrců, producentů, odborné i laické veřejnosti, místem poznávání a soutěžní konfrontace toho nejlepšího, co v této oblasti ve světě vzniká.
Zejména při pořádání hlavních doprovodných programů „Pocty… “ jsme přirozeně „závislí“ na slavných osobnostech. Vzhledem k tomu, že jim platíme jen ubytování a cestu, velmi si vážíme, když u nás prezentují komentovaný program s nejlepšími ukázkami z jejich tvorby. Letos jsme pozvali britského legendárního režiséra Christophera Nupena a hvězdného francouzského choreografa Angelina Preljocaje. Hold vzdáváme i zesnulé mimořádné osobnosti americké choreografie Alvinu Aileymu. V programech „Zaostřeno na….“ se tentokrát soustředíme na ruský kanál TV Kultura a BBC, kde otevíráme prostor k prezentacím nejlepších ukázek z jejich hudební a taneční tvorby. BBC bude určitě přínosným příspěvkem k diskuzi o místě a poslání veřejné služby. Všichni návštěvníci mají k festivalovým programům i videotéce zdarma volný vstup, takže se snažíme veřejnosti vyjít maximálně vstříc. Věřím, že nové vedení ČT ocení mimořádnost a unikátnost našeho festivalu i jeho význam pro mezinárodní postavení české instituce veřejné služby a bude jej dále podporovat a rozvíjet.
Oblíbená u návštěvníků je videotéka, která každý rok nabízí vícežánrovou kolekci mezinárodních soutěžních pořadů reprezentujících současný stav světové hudební a taneční tvorby. Které snímky vás letos nejvíce zaujaly? Shromáždilo se nám přes osmdesát soutěžních snímků z různých zemí světa. Z tanečního umění mne nejvíce těší, že se na festivalu objeví vůbec první dokument o Jiřím Kyliánovi, ve kterém vidíme, s jakým nesmírným vcítěním dokáže pracovat s partnery. Zajímavý je snímek Rendez-Vous prezentující umění nedávno zesnulého francouzského tanečníka a choreografa Rolanda Petita. Z operní tvorby máme např. nádherný norský záznam představení Monteverdiho Korunovace Poppey . V nabídce jsou skvělé dokumenty. Překvapil mne britský film o Mstislavu Rostropovičovi, který vypovídá o jeho hostování v Londýně, kde v srpnu 1968 s Ruským symfonickým orchestrem zahrál v slzách Dvořákův Violoncellový koncert. Pochopíme, jak byl jeho vztah k Praze hluboký a jak prožíval sovětskou invazi do Čech. I k jubileu skladatele Gustava Mahlera se nám sešla řada překvapivých zpracování a novátorských pohledů, jež sugestivně nahlíží na jeho život a tvorbu. Z českých pořadů bych rád upozornil na dokument o dirigentovi siru Charlesi Mackerrasovi. Věřím, že pestrou nabídku ocení ctitelé hudebního i tanečního umění.
Mohl byste přiblížit, jak pracuje vaše mezinárodní porota? Jako pravidelný člen různých mezinárodních porot jsem negativně vnímal rychlé a povrchní seznámení se se soutěžními pořady a následné ovlivňování výsledků „vlivnějšími“ spoluporotci. Proto posíláme každému členu naší pětičlenné poroty všechny snímky dva měsíce předem, aby se s nimi důkladně seznámili. Pak nám pošlou bodování a jeho průměr je základem pro „Top 20“ snímků, které porota znovu zhlédne během festivalu. V průběhu každého ročníku vysíláme v ČT tři oceněné pořady z loňska a aktuální vítězný snímek oceněný Grand Prix Golden Prague.
Festival se stává příznivou platformou pro diskuze televizních expertů, kteří chtějí realizovat pořady na bázi koprodukční spolupráce. Progresivně jste změnili letošní koncepci pro tvůrčí jednání velkých mezinárodních organizací EBU a IMZ. Kde se promítly hlavní změny a co od nich očekáváte? EBU zastupuje evropské veřejnoprávní televize evropské a IMZ sdružuje veřejnoprávní stanice i soukromé výrobce z celého světa. Letos se nám poprvé na festivalu podařilo, že obě organizace vytvoří společný workshop, který jsme nazvali „Burza námětů“. S jejich členy budeme na něm analyzovat náměty, které oběma organizacím zaslali jednotlivé televize i soukromníci. Na workshopu chceme diskutovat o různých specifikách vysílání hudebních a tanečních pořadů, protože na jednáních budou špičkoví televizní odborníci. Cíl realizace koprodukčních projektů a snímků je koncipován s výhledem společného evropského vysílání hudebních a tanečních pořadů pro mezinárodní diváky v hlavním vysílacím čase v letech 2012 – 2014.
Těším se na náměty i zajímavé podněty a věřím, že z nich vzejdou pozitivní výsledky. Z veřejné diskuze ale neodejdou televizní tvůrci jen s otevřenými projekty. Po skončení workshopu uskutečníme „Resumé burzy námětů“, na kterém se přesně určí, kdo ze zúčastněných stran bude na plánovaných pořadech participovat. Obě organizace budou mít na festivalu ještě svá soukromá zasedání, kde budou jednat o způsobech probíhání evropské a světové kooperace.
