České a slovenské publikum mě po léta sympaticky sledovalo jako sólového a komorního pěvce. V opeře jsem se spíše upsal operním scénám v Salcburku, proslulým divadlům v Evropě a v zámoří. Dirigentská působnost pak navázala na moji pěveckou kariéru a zasáhla široké spektrum hudebních center a festivalů. Jsem šťasten, že jsem mohl nyní vyvrcholit svou činnost v Praze, která mi vždy věnovala mimořádnou pozornost. Čtyři květnové koncerty s Českou filharmonií a s orchestrem Virtuosi di Praga budou zapsány zlatým písmem do mých životních análů.
Těmito slovy doprovodil Schreier své kontakty s českým a slovenským hudebním děním, jež dále komentoval:
Zabývám se od mládí studiem koncertních a pěveckých děl vašich skladatelů. Zaujala mě především díla duchovní, která jsem často provozoval jako pěvec i dirigent; zvláště tvorba Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Myslím, že ve světové hudební pokladnici se vyskytuje málo tak dokonalých duchovních skladeb, jakými jsou Dvořákovo Requiem , Biblické písně , Stabat Mater nebo mše. U Janáčka zase Glagolská mše nebo Otčenáš . Pokládám tato díla za skutečné perly v oblasti duchovní tvorby, která má v české oblasti staletý odkaz a rozmanitou tradici. Je škoda, že bohatství těchto děl někdy málo proniklo do mezinárodního povědomí. Způsobila to možná jazyková bariéra. Sám pokládám za velké štěstí, že jsem mohl být prvním interpretem Janáčkova Zápisníku zmizelého v německém jazyce, což umožnilo proniknout této skladbě do ciziny. Mrzí mě, že po dobrých počátečních kontaktech s Janáčkovým Brnem mě moravská hudební oblast poněkud pomíjí. Rád totiž oceňuji její hudebnost a folklorní dědictví. Ty ovšem málo pronikají za hranice vaši republiky. Snad se to více projeví v rámci Evropské unie.
Jako odchovanec drážďanského Kreuzchoru jste především vyrostl na dílech Bacha, Schütze a německých romantiků. K nim se pak v opeře přičlenil Mozart. Neomezuje vás to při studiu jiných autorů?
Vůbec ne. Držím se zásady zpívat pouze díla, která dokonale pronikají do mého srdce i v textech. Nadaný pěvec nepochybně ovládne foneticky každý cizojazyčný text. Mně jde však o víc. Potřebuji se do hloubky ztotožnit s obsahem díla. A to je možné jen tam, kde se psychologicky vyrovnám s obsahem předloh. S dirigováním neznámých autorů a jejich děl jsem neměl nikdy problém. Současná hudba je ovšem pro mě interpretačně obtížná, a proto se jí vyhýbám. Hranice současné hudby pro mě končí u Brittena, Henzeho, Hindemitha, Stravinského a jejich souputníků.
Proč jste zvolil pro vaše květnové koncerty v Praze tak rozmanitý repertoár?
Bach, Händel a Schubert jsou moji standardní autoři. V Poulencově varhanním Koncertu g moll jsem Praze představil talentovaného třicetiletého drážďanského varhaníka Hansjörga Albrechta, který se mnou často vystupuje na komorních koncertech a je mým doprovazečem v zahraničí.
Věnujete se v poslední době také pedagogické práci?
Vedu již několik let mistrovské kurzy pro mladé pěvce v Drážďanech. Nyní se tyto kurzy díky velkému zájmu ve světě konají také ve Vídni, Barceloně, Florencii a v New Yorku. Mistrovské kurzy bývají často spojeny s komorními koncerty, kde si rád ještě zazpívám. Letos je obohatím o tvorbu Dvořáka a Janáčka.
Co pokládáte za přednost vašeho nynějšího uměleckého období?
Že si mohu libovolně stanovit termíny a náplň svých vystoupení, přizpůsobit se svým náladám a uspořit trochu času pro své osobní záliby. Patří k nim i horolezectví a vaření…
