Kdyby O. F. Korte psal druhý díl Chodících legend, čelní postavení by mezi nimi dnes zaujal Pierre Boulez . Slavný francouzský skladatel a dirigent převzal na jaře ve Vídni k příležitosti svých 80. narozenin nejvyšší vyznamenání udělované institucí Musikverein – jmenování čestným členem Společnosti hudebních přátel. Ocenění mu udělil její prezident Dietrich Karner a zařadil ho po bok Karajana, Bernsteina, Giuliniho, Abbada, Harnoncourta nebo Mutiho. (Světově proslulý, s filharmonií nejdéle pracovně spojený dirigent Zubin Mehta by měl být hostem Pražského jara 13. května 2006 s Vídeňskou filharmonií ve Smetanově síni Obecního domu.) Ve velkém sále vídeňské instituce Musikverein stanul Pierre Boulez dne 24. 9. (repríza o den později) za pultem Vídeňských filharmoniků a prvním abonentním koncertem s nimi vstoupil do 147. sezony.
Schönbergovu Zjasněnou noc pro smyčcový orchestr, zhudebňující stejnojmennou báseň Richarda Dehmela o muži odpouštějícím zradu milované ženě při procházce lesem za měsíčního svitu, nabídl Boulez na první repríze v bohaté, zvukově oslnivé paletě romantických a lyrických expresivních poloh. Těleso za jeho řízení mělo samozřejmou čistotu intonace, brilanci v technice i zvukovém koloritu nástrojů, široké spektrum dynamické škály, jimiž hráči pohotově disponují. Monumentální Sedmá symfonie Antona Brucknera se v historii Vídeňských filharmoniků stala osudnou pro Herberta von Karajana, jenž se při jejím provedení 23. dubna 1989 s tělesem netušeně necelé tři měsíce před svou smrtí rozloučil. Pierre Boulez ji dirigoval s klidnou rozvahou a gesta používal velmi střídmě. Vtiskl jí pečeť moudrosti bohatých životních zkušeností, patos a smutek Brucknerův inspirován předtuchou skonu Richarda Wagnera vyložil bez emocí, rovně, jasně, věcně, přehledně, se zpěvností sól a nástrojových skupin. Dirigent, ovládající mistrně vlastní psaní kompozic, vystavěl symfonii s vrcholnými momenty až v závěru jako velký architektonický klenot.
