Hned na začátek chci říci, že nejsem žádný bohém, i když mě za něj dost lidí v čele s autorem tohoto článku považuje. Úlety rozhodně nejsou mým cílem, spíš se prostě přihodí. Vlastně chci mít klid. Ve společnosti se ale často vžívám do nejrůznějších rolí, hraju. Až mi ta teatrálnost někdy samotnému vadí a přerůstá přes hlavu. Mám prostě amébní přístup k jednání s lidmi a někdy ani sám nevím, co je moje přirozené vystupování.
S tím kontrastuje můj konzervativismus v tradičních hodnotách a vkusu. Zázemí a alespoň pokus o konstantní osobnostní růst a lpění na osvědčených principech jsou pro mne nejdůležitější. V oblibě mám staré věci, oblékám se konzervativně, vnímám ale citlivě rozdíl mezi tradicí a rigiditou, a to i v hudbě.
Biorytmus
Přirozené střídání dne a noci bohužel nerespektuju, přestože to chci upřímně změnit. Vstávám po poledni a spát před čtvrtou jdu málokdy. Často se zapomenu v noci u CD přehrávače, kde ztrácím pojem o čase, a pak zjišťuju, že bude brzo svítat. Ráno (cca kolem jedné) po večírcích si často pouštím hraniční muziku, třeba Coltrana.
Vysněné bydlení
Prostorný byt ve městě a zároveň možnost úniku z něj by byla pro mě ideální kobinace. Byt by měl být buď ve starém domě, plný starožitností, nebo naopak moderní, funkcionalisticky strohý. Starožitnosti a krásné věci vůbec miluju. Zase ten můj rozpor mezi konzervativismem a novátorstvím…
Odpočinek a hobby
Relaxuji vlastně neustále, ať dělám cokoliv. Jsem líný, takže ani nepracuju, a tím pádem mi chybí důvod k odpočinku. Ale vážně, hobby vlastně nemám, četba časopisů a novin se za ně považovat nedá a většinu času tak trávím s oběma přítelkyněmi, Dorotkou i muzikou.
Knihy, film, divadlo, výtvarné umění
Literaturu teď moc nečtu, i když jsem v minulosti čtenářská období měl. Na knihy nemám peníze, a tak si půjčuji to, co se líbí přátelům. Divadlo mě fascinuje, ale navštěvuju ho málo. Co mě ale skutečně baví, je četba divadelních scénářů, mám jich doma slušnou řádku. Film sleduji pouze namátkově, přestože bych na festivalech typu Febiofest dokázal strávit spoustu času. Výtvarným uměním jsem se dříve zabýval hlouběji, dokonce jsem byl přijat na uměleckou školu a chvíli taky i studoval umělecké odlévání. Oslovuje mě především moderní malířství, záměrně neuvádím konkrétní jména, protože to je podobně těžké jako jmenovat nejoblíbenějšího pianistu.
Jídlo a pití
Když mám klid, jsem schopen si vychutnat cokoliv, naopak když mi chybí, žeru. Chtěl bych se naučit vařit, abych mohl pozvat přátele na oběd a servírovat do Rosenthalu a na stříbře. Piju nejradši džusové střiky, co se nealka týče, a jinak pivo – když je dobré, tak sudy. Občas víno. Panáky výjimečně, většinou se mi je daří úspěšně odmítat.
Politika
Nenávidím komunisty. Ač jsem si vědom, že dobrý sociální systém by se jazzmanovi mohl hodit, v politickém smyslu jsem přesto orientován napravo. K volbám chodím, politiku sleduji alespoň do té míry, abych měl přehled. Myslím, že by to měla být samozřejmost pro všechny a kritizovat poměry, aniž by je člověk ovlivnil vlastní volbou, je hodně alibistické.
Humor
Jednoznačně Monty Python. Humor bez pointy, absurdita. Nemám rád humor, který když vnímám, je mi stydno.
Jiné povolání
Krásných povolání je mnoho, některá bych myslím i dobře zvládal, ale v současné době mám pocit, že mám dělat hudbu. Existenční nejistota mě zatím do kopromisů netlačí a doufám, že to tak dlouho zůstane.
Jiný nástroj
Poslouchám nejvíc bubeníky, baví mě užití nejrůznějších rytmů v jazzovém kontextu, rád s bubeníky probírám hru a zvuk jejich oblíbenců. Hrát bych asi chtěl i na saxofon, nejen proto, že ho mám doma a občas ho do vezmu do ruky.
Ostatní hudební žánry
Vracím se postupně ke klasice, kterou jsem poslouchal v dětství. Spolu s jazzem jsou to dva žánry, bez kterých nemohu být – jsou pro mě Hudbou v záplavě muziky. Ostatní žánry (snad kromě kvalitních popových osobností formátu Stinga) nevyhledávám, najdou si mě samy. Pop si občas poslechnu rád, rezonuje s určitou částí mého emočního spektra, většinou tam, kde klasika ani jazz nezasahují.
Životní filozofie
Nerad plodím klišé, ale naučit se žít pro druhé a nebýt sobec je pro mě základní věc. Spolu se snahou o duchovní růst jsou to jediné věci, které v mém životě mají větší důležitost než hudba. Diskuze o smyslu života mohou možná tříbit názor na věci nás přesahující, ale než hledat své místo ve vesmíru někdy lépe najít své místo na zemi.
SRDCOVÁ SEDMA
Protože vybrat sedm nejoblíbenějších je pro mě nadlidský úkol, vybírám sedm nejposlouchanějších za poslední měsíc.
1. Magdalena Kožená – G. F. Händel: Italské kantáty (Musicians du Louvre/ Minkovoski)
2. Mark Turner: Dharma Days
3. Bill Stewart: Telepathy
4. Piotr Baron: Blue Rain
5. Keith Jarrett – Dmitrij Šostakovič: 24 Preludijí a fug (těším se na chystané vydání s Igorem Ardaševem)
6. Joe Lovano Nonet: 52nd Street Themes
7. Branford Marsalis: Contemporary Jazz
