Dny pražských varhan se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro uskutečnily poprvé z podnětu tehdejšího dramaturga Petra Daňka v roce 1995. Celodenní sobotní maraton obsahoval od ranních hodin do pozdního večera sérii varhanních minikoncertů v celkem devíti pražských chrámech. Jejich návštěvníky pořadatelé převáželi po Praze autobusy od hradčanské Lorety, kde se ráno začínalo až po závěrečnou produkci nizozemského souboru La Fontegra v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě. Punc výjimečnosti celé akci dodala také inaugurace tehdy firmou Vladimíra Šlajcha z Borovan nově rekonstruovaného barokního pozitivu z dílny barokního varhanáře Bedřicha Semráda, umístěného v sídle festivalu v bývalém kostele sv. Vavřince na Malé Straně. Přední český současný varhaník Jaroslav Tůma představil veřejnosti na dosud neznámém nástroji skladby W. A. Mozata a někdejšího šumavského varhaníka Jana Vojtěcha Maxanta.
Daňkův nápad zaostřit v jubilejním 50. ročníku Pražského jara pozornost právě na největší i nejsložitější nástroj evropského instrumentáře měl samozřejmě svoji ospravedlnitelnou historickou logiku. Postupným zdokonalováním svých předchůdců Panovy píšťaly a dud přes starořecké vodní (hydraulické) varhany, vynalezené ve 2. století p. n. l. Ktesibiem Alexandrijským až po píšťalový nástroj ze 16. století v zárodečné podobě toho, co si pod označením „varhany“ představujeme dneska, si získávaly v evropské hudbě čím dál větší prostor. Na svém významu nabývaly varhany s rostoucím podílem duchovní hudby, když se staly prakticky nezbytným nástrojem při katolické liturgii. Zdaleka nejenom kvůli své velikosti a monstróznímu zvuku byly varhany už v Mozartově době běžně označovány za „královský nástroj“. Odpovídaly tomu ostatně i množství a stylová šíře umělých skladeb určených speciálně pro varhany, neproveditelných na jiném nástroji.
S kratšími či delšími přestávkami se Dny pražských varhan opakovaně konaly po roce 1995 také v dalších festivalových ročnících. Naposledy v roce 2008 Marek Čihař představil v rámci této série nové varhany v bazilice sv. Markéty v Praze-Břevnově a jejím vrcholem byla velkolepá pocta k 100. výročí narození Oliviera Messiaena celovečerní přehlídkou jeho varhanní tvorby. Na unikátní nástroj německé firmy Voit z Durlachu z let 1912 až 1913, který při rozsáhlé renovaci Obecního domu ukončené roku 1997 prošel generální rekonstrukcí firmy Vleugels, přednesl Messiaenovy skladby titulární varhaník pařížské katedrály Notre Dame Olivier Latry.
Letošní ročník Dnů pražských varhan bude po předchozích zkušenostech poprvé rozprostřen do všech tří festivalových týdnů. Potenciálním zájemcům tak umožní navštívit vlastně všechny koncerty a nekonzumovat všechno najednou. Kritérium pro výběr účinkujících, dramaturgii jednotlivých produkcí i jejich umístění do konkrétního prostoru s ohledem na dispozice samotných nástrojů se řídilo vcelku jednoduchými ohledy. S přispěním konzultantské spolupráce absolutního vítěze mezinárodní varhanní soutěže Pražského jara z roku 1995 a bývalého pražského organologa Pavla Černého jsme se předně snažili o maximální pestrost tak, aby letošní cyklus obsáhl co největší šíři světové varhanní literatury. Zazní v něm tudíž skladby od italských autorů pozdně renesanční éry 16. století přes velké barokní mistry, představitele hudebního klasicismu a romantismu až po žijícího, shodou okolností v letošním roce jubilujícího a dosud tvořícího českého exilového skladatele Karla Husu, který se v letošním roce dožívá požehnaných 90 let. Každá z produkcí ale bude ozvláštněna ještě dalšími atributy. Hned úvodní podvečer v sobotu 14. května bude výjimečný svým slavnostním rázem, když v evangelickém kostele U Salvátora na Starém Městě bude festivalové publikum poprvé seznámeno s novými barokními varhanami severoněmeckého typu, které postavili varhanáři z proslulé firmy Herrmann Eule Orgelbau z Budyšína (viz článek na straně 22). Navíc posluchači uslyší hned dva varhaníky najednou – zmíněného Pavla Černého , současného varhaníka kostela sv. Ludmily na Vinohradech, a jeho kolegu z Marienkirche v německém Stralsundu Martina Rosta . Spolupráce obou umělců se datuje od jejich prvního setkání v Rostově tehdejším působišti v Konzerthalle Carl Ph. E. Bach ve Frankfurtu nad Odrou a od té doby uskutečnili řadu společných projektů v nejrůznějších evropských zemích. Počátky hry na varhany pro tři až čtyři ruce a dvě až čtyři nohy lze vysledovat už v 17. století a největší oblibě se těšila v průběhu první poloviny 19. století následkem předchozí obliby čtyřruční hry na klavír. Vedle úprav starších skladeb vznikla v této době také celá řada původních děl zkomponovaných speciálně pro toto obsazení. Zvláště kuriózní a svým způsobem i pikantní historii má třeba vznik do tohoto koncertu zařazené Fugy e moll Franze Schuberta. Během společenské večeře přátel meškajících v létě 1828 v Badenu u Vídně požádal vydavatel módního žurnálu Schick přítomného skladatele, zda by k plánovanému výletu do blízkého cisterciáckého kláštera a baziliky Heiligenkreuz, pověstné jedinečnými varhanami, nezkomponoval pro tento nástroj čtyřruční skladbu. Schubert jeho prosby uposlechl a už kolem půlnoci dokončil virtuózní fugu, kterou na druhý den provedl s mladičkým Franzem Lachnerem.
Protagonistou dalšího koncertu následující neděli 15. května v chrámu Matky Boží před Týnem bude světově proslulý doyen mezi varhaníky dneška, letos dvaaosmdesátiletý Luigi Ferdinando Tagliavini . Boloňský rodák působí nejenom jako vyhledávaný koncertní umělec na varhany a spinet, ale je známý také jako pedagog na řadě prestižních světových univerzit a poradce při rekonstrukci historických nástrojů. Sólistu i četné z jeho nahrávek zdobí množství ocenění, jako cena italských hudebních kritiků „Massimo Mila“, „Premio delle discografia Italiana“, „Schallplattenpreis der deutschen Phono-Akademie“, „Choc de la musique“, „Premio Antonio Vivaldi“ aj. Setkání s tímto umělcem bude nepochybně pozoruhodné také zařazením u nás jen vzácně slýchaných skladeb italských autorů Adriana Banchieriho, Tarquinia Meruly, Bernarda Storaceho a jejich německého vrstevníka Christiana Erbacha, jejichž tvorba vznikala ještě před zlatou érou královského nástroje v době baroka. V dvojhlasém canzonu Tagliaviniho rodáka Adriana Bachieriho L’organistina bella tak posluchači uslyší už v jeho době oblíbené ozvěnové efekty, zatímco jeho mladší současník, vážený maestro di cappella a varhaník chrámu Laudi della Madonna v Cremoně Tarquinio Merula upoutá v každé ze tří zařazených skladeb – Toccata et genus chromaticus in d , Intonatio cromatica quarti toni a Canzon octavi toni – důmyslnými chromatickými hříčkami.
Hudba z vrcholného barokního období bude bezezbytku náplní odpoledního koncertu další neděli 22. května v břevnovské bazilice. Absolventka profesora Milana Šlechty na pražské HAMU Dorothea Fleischmannová , studující ještě poté jako stipendistka francouzské vlády na pařížské Schole cantorum, přednese skladby J. S. Bacha a J. Pachelbela. Magnetem tohoto koncertu bude ovšem také Alexandre Baty , osmadvacetiletý vítěz loňské trumpetové soutěže Pražského jara a sólista Orchestre Philharmonique de Radio France. Za doprovodu Dorothey Fleischmannové přednese oblíbené koncerty pro trubku Georga Philippa Telemanna a mnoha svazky s Prahou svázaného Giuseppa Tartiniho.
Z úplně odlišného hudebního břehu bude poslední festivalovou neděli 29. května vystoupení Drahomíry Matznerové v kostele sv. Václava na smíchovském náměstí 14. října. Odchovankyně varhanních tříd profesora Jana Hory na Pražské konzervatoři a docenta Jaroslava 
Tůmy na HAMU se dlouhodobě specializuje na romantickou i soudobou varhanní literaturu. O výběru autorů i vlastních skladeb pro svůj pražskojarní debut řekla: „Snažila jsem se v nepřeberném množství varhanních skladeb najít něco, co by je tematicky spojovalo. Vyhledala jsem tedy skladby skladatelů, kteří mají v letošním roce kulaté jubileum, které hraji ráda a se kterými se musím ,poprat‘, neboť jsou technicky náročné.“ Vedle sebe tak zazní díla Ference Liszta, od jehož narození uplyne letos 200 let, oslnivou plnozvučnou fakturou imponující Pastorale A dur a varhanní Symfonie d moll, č. 1 francouzského romantika Alexandra Guilmanta, ze stejného stylového okruhu pocházející skladby Maxe Regera a skladby českého varhaníka Bedřicha Antonína Wiedermana, od jehož úmrtí uplyne na podzim 60 let. Favorizovaní francouzští autoři sólistky budou zastoupeni ještě Mauricem Duruflé a Jehanem Alainem, varhaníkem a skladatelem pozoruhodného osudu, který při napadení své vlasti německými vojsky coby devětadvacetiletý motorizovaný rozvědčík zastřelil samopalem šestnáct nepřátel a sám pak spáchal sebevraždu (posmrtně byl vyznamenán Francouzským válečným křížem za statečnost). Interpretka věnuje koncert památce svého tragicky zesnulého manžela.
Během zmíněného víkendu bude mimořádnou událostí varhanního cyklu večerní koncert Aleše Bárty a Epoque Orchestra s dirigentem Janem Kučerou v Rudolfinu. Špičkový reprezentant střední generace domácích varhaníků na něm přednese vedle sólových skladeb J. S. Bacha, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Ference Liszta koncerty pro varhany a orchestr Georga Friedricha Händla a českou premiéru Varhanního koncertu Karla Husy, který se letos v srpnu dožívá 90 let. Po smrti Martinů nejznámější český exilový skladatel komponoval své dílo v roce 1987 pro našeho dalšího v emigraci pobývajícího umělce Karla Paukerta, který ho premiéroval ve svém působišti v St. Paul’s Episcopal Church v americkém Clevelandu.
