Česká hudba je již více než desetiletí pevnou součástí dramaturgických plánů štýrskohradeckého festivalu Styriarte, a to nejen pro své nepopiratelné kvality, ale také proto, že je společným dědictvím národů bývalého habsburského mocnářství. K nejvýznamnějším českým festivalovým projektům zatím patřila provedení obou řad Slovanských tanců (2000, 2001), Mé vlasti (2010) a Prodané nevěsty (2011), pod nimiž byl podepsán Nikolaus Harnoncourt, hrdě se hlásící k českým rodovým kořenům. Ani letos se festival neobešel bez české hudby a umělců, které jsem během festivalu oslovil.
S nejvyhledávanější českou mozartovskou pěvkyní současnosti Martinou Jankovou jsem se setkal v neděli 1. 7. 2012 po dopolední zkoušce v šatně štýrskohradecké Haly Helmuta Lista a naše krátké setkání v letním parnu prvních červencových dnů jsem nemohl začít jinak než vzpomínkou na první setkání s Nikolausem Harnoncourtem. Pracovně jsme se poprvé setkali na počátku mé kariéry v curyšské opeře, a to v sezoně 1998/1999 při nastudování Mozartovy opery Lucio Silla v obnovené legendární Ponellově režii. Operu jsme znovu v sezoně 2005/2006 uvedli v Divadle Na Vídeňce v rámci festivalu Vídeňské slavnosti (Wiener Festwochen), tentokrát v aklamované režii Clause Gutha. Pod Harnoncourtovým vedením jsem ještě účinkovala v Monteverdiho Návratu Odyssea do vlasti (vyšla i na DVD) a v Offenbachově Velkovévodkyni z Gerolsteinu. Spolupracovali jsme také na Schubertově oratoriu Lazarus a v roce 2009 jsem zpívala ve Vídni v Harnoncourtově koncertním nastudování Haydnovy opery Zmařená nevěra (L’infedeltà delusa).
Spolupracovali jste však už i na festivalu Styriarte… Ano, v roce 2009 jsem ve Štýrském Hradci na Styriarte účinkovala v posledním Händelovu oratoriu Jephta.
Účinkovala jste již v operních produkcích a koncertech jiných významných osobností ze světa poučené interpretace staré hudby: jaký je podle vás základní rozdíl mezi dirigenty ze světa staré hudby a Nikolausem Harnoncourtem? Harnoncourt je především velice skromný člověk a hluboký umělec, který nikdy nepracuje pro osobní profit nebo slávu, jeho ego jde při práci absolutně stranou a soustředí se jen na to podstatné. A právě tím se velice, velice odlišuje od všech ostatních. Pro mě je Harnoncourt mystik mluvící v podobenstvích. Vždy vám před očima vykouzlí obraz, který vás okamžitě podvědomě osloví, a najednou vše začne fungovat. Je to nepopsatelné, geniální. Nádherně je to zachyceno v knize „Nemožnosti jsou nejkrásnější možnosti“ (Unmöglichkeiten sind die schönsten Möglichkeiten), v níž jeden zpěvák Sboru Arnolda Schönberga všechna ta Harnoncourtova podobenství shromáždil, jako například: „Dámy a pánové, potřebuji více barvy, zní to nějak unaveně, šedě. Já potřebuji, aby to znělo jako západ slunce nad Florencií.“ Tento obrat ostatně použil pan Harnoncourt při našem schubertovském turné Evropou.
Máte při sofistikovanosti dramaturgie festivalu Styriarte možnost ovlivnit program vašich vystoupení? Dnes ano, protože jsem mohla v programu uplatnit některé Schumannovy písně, které již zpívám. Jiné jsem musela pro dnešní večer nově nastudovat. Schumann velmi dobře rozuměl lidskému hlasu, dobře se mi jeho písně zpívají. Ale i Clara napsala nádherné písně. Koncept dnešního večera je pro mě vůbec zajímavý, ráda slyším texty z rodinné kroniky a korespondence, ilustrující vývoj jejich komplikovaného vztahu. Dovedu si představit, jak složitou vedli domácnost. A těch osm porodů Clary Schumannové, úmrtí několika dětí, její zdravotní stav – musela to být velice silná žena…
Jaká je vaše zkušenost s publikem festivalu Styriarte? Víte, rakouské publikum je velice vzdělané…
V uplynulé sezoně máte za sebou velmi úspěšné koncerty s Bernardou Fink, s níž jste mimo jiné uváděla Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, a s paní Fink a Michaelem Schadem a Florianem Boeschem, který nahradil původně ohlášeného Thomase Quasthoffa, Brahmsovy Milostné písně a valčíky. Ano, s Bernardou se známe léta, jsme přítelkyně a rády společně zpíváme. Poprvé jsme se na scéně setkaly při zmiňovaném vídeňském nastudování opery Lucio Silla. Co se týče Brahmsových Liebesliederwalzer, zpívala jsem je už dříve v Curychu, a to v inscenaci s účastí skvělého Spoerliho baletu, který vystupuje v curyšské opeře.
V Curychu ostatně dochází ke generační a umělecké výměně… Ano, většina mých kolegů včetně mě odchází s intendantem Alexandrem Pereirou. Sama zůstávám bez trvalého angažmá a budu se vracet jen k dohodnutým projektům.
Nelákal vás bývalý hudební ředitel curyšské opery Franz Welser-Möst do Vídeňské státní opery? Ano, lákal (smích) , ale ráda bych zůstala jak se říká na volné noze, bez trvalého angažmá. Spolupracovat ale budeme v nové produkci Così fan tutte na Salcburském festivalu 2013 a v následujících dvou letech 2014 a 2015 budeme dělat společné programy v rámci turné s Clevelandským orchestrem, který patří k nejlepším na světě.
Mohu se vás zeptat na vaše nejbližší umělecké plány? Čekají mě dvě vystoupení v Salcburku na Salcburských slavnostních hrách, a to v Mozartově Mši c moll KV 417 za řízení Laurence Equilbey a v roli Aminty v Mozartově opeře Il re pastore, kterou s ansámblem La Scintilla, orchestrem dobových nástrojů curyšské opery, koncertně nastuduje William Christie. Jako sidónského krále mě v opeře korunuje Rolando Villazón, který se rolí Alexandra Velikého na scéně curyšské opery vrátil po zdravotních problémech k opeře. Poprvé po pauze zpíval nějakou Mozartovu operní roli a myslím, že v ní zazářil. Potom se vracím do Ostravy na Svatováclavský hudební festival, na němž s Václavem Luksem a Collegiem 1704 provedu tři Bachovy kantáty, dvě chrámové a jednu světskou, a světské kantáty včetně Kantáty o kávě nastuduji i v příštím roce ve Vídni s Nikolausem Harnoncourtem. Před koncem roku pak mám několik operních vystoupení a koncertů v Curychu a koncem května 2013 vystoupím na Pražském jaru v Myslivečkových pašijích.
A vaše nahrávací aktivity? Ostravský koncert s Bachovými kantátami bude zaznamenán pro rozhlas a televizi a bude z něj pořízen i záznam pro CD společnosti Supraphon. Kromě toho plánujeme händelovskou desku.
Pravidelným hostem festivalu Styriarte se již pomalu stává brzy dvacetileté Zemlinského kvarteto, letos na festivalu vystoupivší již potřetí a nutno říci, že k radosti festivalového publika, které se zjevně na české kvartetisty těšilo. O návratu do Štýrského Hradce jsem před koncertem 1. 7. 2012 hovořil s Petrem Holmanem, violistou Zemlinského kvarteta. Vracíme se do Štýrského Hradce již potřetí za sebou a jsme samozřejmě rádi, že jsme na tak prestižní festival zatím zváni v podstatě s roční periodicitou. Velmi si toho vážíme. Podruhé se vracíme do Planetového sálu rezidence Eggenberg, vloni jsme hráli v sále minoritského kláštera.
Máte nějakou možnost, jak ovlivnit program vašich vystoupení, nebo je zcela odvislý od festivalové dramaturgie? Na Styriarte si dramaturgii velice hlídají, a proto i naše programy zatím zcela vycházely z požadavků festivalové dramaturgie. Zatím jsme vystupovali jen s českou hudbou: poprvé s Dvořákovým Americkým kvartetem F dur, Kvintetem Es dur op. 97 a Sextetem op. 48, vloni jsme hráli Dvořáka, Smetanu a Janáčka a letos se vracíme znovu s čistě dvořákovským programem, Tercetem C dur, Cypřiši a Kvartetem d moll. Česká kvarteta samozřejmě nikdy neodmítnou hrát český repertoár a je to i náš případ, hrajeme jej rádi.
Jaká je vaše zkušenost s festivalovým publikem? Velmi dobrá. Publikum je milé, usměvavé. Všechno začíná už skvělou organizací, která nám maximálně vychází vstříc. Umělci jsou potom klidní a v pohodě a publikum je spokojené. Očekáváme, že tak tomu bude i letos, a věříme, že bude v sále opět plno.
Jste jedním z mála českých smyčcových kvartet, které má v repertoáru v podstatě celé Dvořákovo kvartetní dílo a na svém kontě máte i nahrávku Dvořákových sedmi raných smyčcových kvartetů. Jste o ně žádáni i zahraničními pořadateli? Zatím ne. Nahrávka Dvořákových raných kvartetů nám ale posloužila řadou ocenění a získala nám tak v zahraničí nové kontakty.
Dvořákově tvorbě byla věnována i vaše zatím poslední nahrávka se Smyčcovými kvartety d moll op. 34 a G dur op. 106. Prezentovali jste již CD před českým publikem? Vaše nahrávky totiž nejsou na domácím nahrávacím trhu snadno dostupné. Máte pravdu a mrzí nás to, ale to je spíše úkol pro našeho vydavatele a distributora (Harmonia Mundi) , protože v našich silách není studovat nový program, koncertovat a ještě se starat o distribuci snímků. Ale máte pravdu, na českém trhu nejsou bohužel naše snímky běžně k dispozici.
Můžete mi závěrem prozradit vaše letní koncertní aktivity? V srpnu máme naplánovánu trojici koncertů ve Španělsku, českých Otovicích a německém Wurzu, v němž uvedeme i skladbu našeho patrona Alexandra Zemlinského, k němuž se hlásíme. Vždyť podstatná část jeho života je spjata s Prahou.
