Od konce osmnáctého století ovládla vývoj lidstva obrovská dynamičnost, která je obvykle spojována s prudkým rozvojem vědy a techniky. Energie se však projevovala všude, včetně národního uvědomování, a se vším, co je provázelo. „Kdo bude první?“ neplatilo jen ve sportu, jehož novodobý rozvoj tehdy také začínal, ale ve všech oblastech života: první let balonem, první parní stroj, první šicí stroj, první elektromotor, první žárovka (ale také první národní opera, první symfonická báseň…), prvenství domnělá i skutečná se skládala do pyramidy lidských úspěchů. Potřeba tyto úspěchy prezentovat vedla k lavině výstav všeho druhu. Roku 1791 byla v Praze uspořádána první průmyslová výstava, a když o sto let později byla otevřena jako vzpomínka na ni Jubilejní zemská výstava , vznikl už pro ni zvláštní výstavní areál. Kvůli němu byla zabrána část někdejší Královské obory Stromovka, jejíž historie sahá až do dob panování Jana Lucemburského.
Jubilejní zemská výstava roku 1891 se zároveň stala národní proklamací češství, neboť němečtí průmyslníci v Čechách se na ní odmítli podílet. V květnu 1890 byla zahájena stavba „obrovského skleněného paláce“, jehož stavba se ještě těsně před otevřením výstavy „podobala rozházenému mraveništi“, jak psal častopis Světozor. 15. května 1891 byla výstava slavnostně otevřena za zvuků fanfár Antonína Dvořáka. Vstupní brána se znaky čtyřiceti českých měst byla dílem Antonína Wiehla, byly zde pavilony pro výstavu strojních a cukrovarnických zařízení, jednou z největších atrakcí byla Křižíkova fontána. Dominantu však tvořil Průmyslový palác , který „ztělesňoval ducha doby, vládu železa a nástup elektřiny“. Byl dílem architektů Bedřicha Münzenbergera a Františka Prášila a k jeho stavbě bylo v Čechách poprvé použito montovaných železných konstrukcí, vyrobených v Českomoravských strojírnách Kolben a Daněk. Průmyslový palác byl ve své době považován vedle Národního divadla a Národního muzea za třetí největší pražský monument (na jeho výzdobě se podílel například Mikoláš Aleš).
Výstava nebyla jen vizitkou rozvoje průmyslu a techniky. Ukazovala také, že v Čechách – přes všechny rozpory politické, národní a jiné – vládne snaha vytvořit rovnováhu mezi materiální a duchovní stránkou života, proto byly součástí výstavy také kulturní podniky. Před Křižíkovou fontánou stál dřevěný altán, v němž se střídaly hudební skupiny, a hudba se ozývala i z dalších míst Výstaviště. Do výstavního rámce, pro návštěvníky zblízka i zdaleka, byla zahrnuta i představení v Národním divadle – včetně například speciálně pro výstavu komponovaného Janáčkova baletu Rákocz Rákoczy . (Národní divadlo vykázalo během pěti měsíců konání výstavy 52 činoherních představení děl celkem patnácti českých dramatiků a 47 představení děl sedmi českých skladatelů oper a baletů; takovou převahou české tvorby se dnes repertoár rozhodně pochlubit nemůže.) Při návštěvě císaře Františka Josefa I. hrála kapela c. k. 35. pluku směs Kvítí z luhův českých Jana Maláta, končící Škroupovou Kde domov můj . Průmyslový palác měl být po skončení výstavy stržen. Naštěstí k tomu nedošlo a mohl sloužit dál. Výsledkem Jubilejní zemské výstavy bylo její pokračování v Národopisné výstavě českoslovanské roku 1895, která už byla skutečnou manifestací soběstačnosti českého národa.
Roku 1904 se stal Průmyslový palác dějištěm prvního samostatného festivalu pěveckých sborů, spojeného se sjezdem Ústřední jednoty zpěváckých spolků českoslovanských. Programový nápad vzešel z reminiscence na festival v Anglii, pro který napsal Dvořák Svatou Ludmilu . Ač se to zpočátku zdálo nemožné, festival se uskutečnil. O velikonocích, za účasti četných hostů ze zahraničí, zazněla Svatá Ludmila ve dvoraně Průmyslového paláce v provedení spojených sborů. „A již znějí prvé kovové akordy obrovitého, v účinu neselhávajícího Dvořákova díla. Vítězí a naráz strhává ohromné masy obecenstva, jaké ještě žádná koncertní produkce pražská neviděla, k frenetickému potlesku a projevu nebývalého nadšení. Slavili jsme vítězství, o němž se nám před málo lety ani nesnilo. Dostihli jsme, ba co více překonali jsme počtem, ale i výkonem slavné festivaly bohatého, velikého národa,“ vzpomínalo se ještě po třiceti letech.
Roku 1908 slavila Rakousko-uherská monarchie šedesáté výročí panování císaře Františka Josefa I. Také při této příležitosti se konala výstava, tentokrát Obchodní a živnostenské komory, a také tentokrát zde měla slovo hudba. Kromě vojenských kapel pořádal koncerty orchestr České filharmonie posílený o hráče orchestru Nového německého divadla. Koncert 23. května s díly Ludwiga van Beethovena, Richarda Wagnera a Bedřicha Smetany dirigoval Gustav Mahler. 19. září pak byla v Průmyslovém paláci stejným tělesem uskutečněna za Mahlerova řízení světová premiéra jeho Sedmé symfonie , mimo jiné důkaz ochoty umělců překonat národnostní šarvátky a opět spojit síly ke společnému výkonu.
K desátému výročí republiky 1928 se na Výstavišti uskutečnil další pěvecký festival, při němž došlo k založení Všeslovanského pěveckého svazu, a konečně byl Průmyslový palác roku 1934 dějištěm třetího festivalu Pěvecké obce československé, věnovaného výročím Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, tentokrát za účasti již téměř 14 000 účinkujících pěvců a se spoluúčastí rozšířeného orchestru České filharmonie.
Válka znamenala i zde průrvu, která se zacelovala pomalu. Z historie poválečných let už leccos sami pamatujeme. Byla pestrá, často spojená s politickým děním. V únoru 1948 se v Průmyslovém paláci sešel sjezd závodních rad, jenž požadoval demisi ministrů. Roku 1953 bylo Výstaviště přejmenováno na Park kultury a oddechu Julia Fučíka , z Průmyslového paláce se na čas stal Sjezdový palác . V březnu 1968 se zde uskutečnilo setkání Pražanů s politickými reformisty, dva dny před abdikací prezidenta Antonína Novotného. V období normalizace zde pod bombastickými transparenty vystupovaly hostující soubory ze spřátelených zemí, ale občas se také podařilo prosadit i vystoupení skupin, které oficiální místa akceptovala jen s rozpaky. Pokus z roku 1991 oslavit na Výstavišti sté výročí Jubilejní zemské výstavy víceméně ztroskotal, jako pozitivní výsledek však zůstala například obnovená Křižíkova fontána. Roku 1997 se zde konaly Dny Prahy věnované 150. výročí narození Františka Křižíka, v jejichž rámci například v levém křídle Průmyslového paláce vystoupila skupina Jethro Tull. Tehdy byla také zveřejněna řada plánů, které měly Výstavišti umožnit „výrazněji proniknout za hranice domácího prostoru“. Paradoxně si jeho existenci mnozí uvědomili teprve ze záběrů na plameny, stravujících ve čtvrtek 16. října 2008 levé křídlo Průmyslového paláce!
