Do pomyslné síně slávy vážné hudby vstoupil čerstvý osmdesátník, dlouholetý profesor flétny Pražské konzervatoře František Malotín . Nejen čerstvě odhalená pamětní tabulka na třídě Pražské konzervatoře, ve které dlouhá léta vyučoval, bude pro další generace připomínkou velké osobnosti dechové školy. Jeho jméno bylo za desetiletí flétnové průkopnické činnosti skloňováno ve všech pádech. Jeho revoluční myšlenka změnit tónové a technické kvality staré německé školy, vyznačující se spíše tónem připomínajícím „šumění větru v bambusovém háji“ k nosnému, znějícímu zvuku, který posune technické možnosti o neskutečný krok dál, nikdy nezapadla, ani pod tlakem konzervativních flétnistů neústupně hájících svůj starý model.
A čím je vlastně Malotínova metodika převratná? František Malotín vytvořil metodiku hry na flétnu pracující s harmonizací těla a ducha. „Základem je vlastní uvolnění, přirozenost, oproštěnost od vnitřních, duševních sevření a blokád, které se potom automaticky projevují v těle a tím přeneseně v technice a tónu flétnisty.“ Tato myšlenka se promítá do všech problémů nástroje, to znamená návrat k přirozenosti dýchání, celková fyzická kondice, uvolněnost rukou a prstů. Celkový klid a vnitřní vyrovnanost umožňující podávat maximální výkony na pódiu.
K profesoru Malotínovi jsem přišla ve dvanácti letech do LŠU (dnes ZUŠ) Voršilská. Dodnes si pamatuji, jak kritickým okem pan profesor třídil dětské talenty s co nejideálnějšími vrozenými vlastnostmi a povahou, od dětí, u nichž byl výsledek předem něčím nejistý. Vždy byl perfekcionistou a maximum též od žáků vyžadoval. Maximální nasazení vyžadoval i od svých korepetitorů na konzervatoři. Byl velkou psychickou oporou při soutěžích a zkouškách, kde nám dokázal navodit plné soustředění pro podání nejlepšího výkonu. Odměnou mu byly národní i mezinárodní ocenění žáků v soutěžích, vítězství v konkurzech do orchestrů, žáci přijatí na Conservatoire Supérieur de Paris a sólová CD natočená jeho žáky pro Evropu i USA.
Naštěstí profesor Malotín nepatří k pedagogům, kteří by si nechávali svá tajemství pro sebe. Velkým přínosem pro další generace učitelů flétny a flétnistů je literatura, kterou nám zanechává. „Prof. Malotín byl v Čechách vždy průkopníkem toho nejprogresivnějšího, co se okolo ve světě flétny událo. Malotínova metoda výuky se během let ukázala správnou a obecně platnou,“ píše v úvodu jedné z knih Radomír Pivoda, sóloflétnista České Filharmonie. Praktická metodika, První doteky nebo nyní nová kniha Probouzení k dokonalosti nám lépe pomohou proniknout do problému flétnové hry. Tyto velmi podrobné a obsáhlé školy vytváří pevný základ pro úspěšný rozvoj hudebního talentu.
Určitě bychom neměli opomenout vlastní stavbu fléten, které se ve své malé venkovské dílně František Malotín mnoho let věnuje. Jeho nástroje Malotín Flutes můžeme slyšet po celé republice i Evropě a první modely zlatých fléten se staly hitem orchestrálních i sólových hráčů.
Myslíte, že nemůže mít profesor Malotín minutu volného času? Divili bychom se, ale na gratulačním koncertu byla uvedena i jeho výstava fotografií s náměty přírody, v roce 2009 získal druhou cenu na soutěži jogy a snad nebylo roku, kdyby se se svým vojenským Jeepem nezúčastnil Convoy of Remembrance v Plzni.
Na gratulačním koncertu k osmdesátým narozeninám 27. 11. 2009 v sále pražského Pálffyho paláce se představilo pět bývalých žáků za klavírního doprovodu Vojtěcha Spurného, který byl též jeho flétnovým žákem. Dnes uznávaný cembalista, klavírista a dirigent Vojtěch Spurný říká: „Profesor Malotín je nezapomenutelná osobnost, a protože jsem patřil k jeho prvním žákům, a později jsem v jeho třídě korepetoval, viděl jsem tolik talentů, že je to naprosto neuvěřitelné. A mnoho z nich se navíc fakticky v hudbě uplatnilo.“
Po gratulačním koncertu řekl ředitel Pražské konzervatoře prof. Pavel Trojan: „Profesor Malotín je legendou a doufám, že v jeho duchu bude zdárně pokračováno. Rozhodně se o to budeme snažit.“ Profesor Miroslav Lopuchovský, vedoucí oddělení dřevěných dechových nástrojů a organizátor koncertu připojil: „Vždy si na Františkovy myšlenky při výuce vzpomenu a často jej cituji. Každý z nás, pedagogů, připojí něco svého, ale jeho myšlenky zůstávají základem.“
František Malotín s oblibou citoval Marcela Moyseho francouzského flétnistu minulého století: „Vždy jsem flétnu posuzoval měřítky lidského hlasu. Když hraji, snažím se prostřednictvím svého nástroje vytvořit dojem smíchu, zpěvu, hovoru právě tak, jako kdybych to vyjadřoval hlasem“. Dodejme ještě jeho druhou nejoblíbenější myšlenku „Vejdi do pokojíku srdce svého a zavři za sebou dveře. Jan Amos Komenský.“
František Malotín (* 1929)
Studium na Pražské konzervatoři u prof. Františka Čecha • 1955 – 1984: první flétnista SOČR • 1964: externí pedagog Pražské konzervatoře • od 1968 současně vyučuje na LŠU Voršilská (dnes ZUŠ) • 1980: začíná se stavbou fléten • od 1984 řádným profesorem Pražské konzervatoře • 1991: staví první vlastní celostříbrnou a zlatou flétnu značky Malotín • 1998: vychází Praktická metodika • 2005: volné pokračování První doteky • 2009: vychází třetí díl metodiky Probouzení k dokonalosti.
