Nejstarší hudební forma, gregoriánský chorál, je zhruba dvě poslední desetiletí na zřetelném vzestupu. EMI prodala 350 000 CD se starými nahrávkami španělských mnichů ze Silosu a Universal si vedl ještě lépe s kompaktem z minulého roku s cisterciáckými mnichy z rakouského Stift Heiligenkreuz, dodnes bylo prodáno již přes 800 000 CD. Ve stejné rovině proběhl také Festival gregoriánského chorálu ve Watou, malebném hraničním městečku mezi Belgií a Francií.
Vznikl v roce 1981 jako tříletá aktivita a je dodnes organizován řadou místních nadšenců gregoriánského chorálu. V čem vidí příčiny úspěchu festivalu hlavní organizátor Bernard Deheegher? „V první řadě je to zásluha samotné orientace festivalu: gregoriánský chorál. Ten se stal společenským fenoménem, kde zejména mladí lidé hledají hlubší duchovní útěchu. Gregoriánský chorál není jen hudební pojem, je to cosi fascinujícího a mystického co v dnešním světě chybí.“ Ve Watou se představilo 24 souborů gregoriánského chorálu z 15 zemí tří kontinentů. Nejdůležitější částí festivalu byly čtyři audice, na kterých se představily téměř všechny soubory, dále to byly večerní koncerty a náboženské aktivity jako mše, nešpory a laudes. Workshop se zabýval repertoárem a interpretací gregoriánského chorálu a vedl ho Eugeen Liven d’Abelardo z Amsterodamu. Téma festivalu ‚Imitatio Christi‘ dalo souborům možnost představit jak nový, tak i starý repertoár.
Lze bez nadsázky říci, že festival představil špičkové soubory gregoriánského chorálu, i když tentokrát chyběla Schola Gregoriana Pragensis Davida Ebena, ve Watou velmi populární. Nejsilnější zážitky přinesly vystoupení Vox Clamantis z Estonska, Choeur Grégorien de Paris a k velkému překvapení také Schola Gregoriana Gaudete z venezuelského Maracaiba. Estonci zařadili na pořad večerního koncertu rovněž duchovní skladby Arvo Pärta. Paříž je již řadu let díky svému centru gregoriánského chorálu líhní specialistů. 12 mladých mužů z Venezuely předvedlo čistě evropský způsob interpretace (jejich dirigent studoval v Bavorsku) na opravdu vysoké úrovni. Soubory z Japonska a Jižní Koreje byly hlasově dobrě vybaveny, i když jejich styl nezapřel asijský původ. Rovněž norská Schola Sanctae Sunnivae z Trondheimu, rakouská Choralschola z institutu duchovní hudby při universitě v Grazu, Hartkeriana z Nizozemí a oba vlámské soubory, vynikající profesionální Psallentes a Schola Truchiniensis, patřily k tomu nejlepšímu, co lze momentálně slyšet v tomto oboru. Soubory z Maďarska, Lotyšska, Německa a Spojených států byly sice solidní, ale musí se ještě dost učit. Zklamáním byli italští sólisté z Verony s melismatickými sólovými zpěvy z ambroziánského repertoáru a zejména spíše křičící než zpívající Choristers of the Westminster Cathedral Choir ve skladbách polyfoních mistrů.
Na setkání souborů na vysoké úrovní si musejí příznivci gregoriánského chorálu počkat, za dva roky bude organizován festival v maďarském Vácu a v roce 2012 je opět řada na belgickém Watou.
